ECLI:CZ:NS:2016:28.ND.283.2016.1
sp. zn. 28 Nd 283/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Hypoteční banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, IČ 135 84 324, proti žalovanému L. T. , S., zastoupenému obecným zmocněncem J. T., S., adresa pro doručování S., o zaplacení částky 1.054.496,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 406/2013, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 406/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 19. 12. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu o zaplacení částky 1.054.496,40 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 8. 2009. V této smlouvě byla mimo jiné sjednána prorogační doložka ve smyslu ustanovení §89a o. s. ř. stanovující, že „pro případné spory z této Smlouvy je příslušný obecný soud Banky v ČR, určený podle jejího sídla zapsaného v obchodním rejstříku v době podání žaloby“. Sídlo žalobkyně bylo v době podání žaloby v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5.
Dne 29. 2. 2016 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručena žádost žalovaného „o postoupení žaloby k místně příslušnému soudu žalovaného“, kterou soud prvního stupně posoudil jako návrh na přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný v této žádosti namítl, že místně příslušným soudem k projednání žaloby by v dané věci měl být okresní soud v místě jeho bydliště, tj. ve Z. Co se týče sjednané prorogační doložky podle ustanovení §89a o. s. ř., uvedl, že „o žádné takové dohodě stran nic neví a že nikdy nejednal s žádným zaměstnancem Hypoteční banky a.s., ani žádnou kancelář Hypoteční banky a.s. nikdy nenavštívil“. Podle názoru žalovaného by soud měl přihlédnout i k jeho finanční situaci, neboť pobírá částečný invalidní důchod, a dále ke zdravotnímu stavu jeho 72 letého zmocněnce, který se léčí s diabetem 2. stupně, v důsledku čehož je pro žalovaného účast na jednáních u soudu prvního stupně finančně i zdravotně velmi složitá.
Žalobkyně se na jednání před soudem prvního stupně konaném dne 14. 3. 2016 k návrhu žalovaného vyjádřila tak, že „důvody pro takovýto postup dány nejsou a považuje je za zcestné a že žaloba byla podána k místně příslušnému soudu podle dohody stran, a proto s postoupením věci z důvodu vhodnosti nesouhlasí.“
Obvodní soud pro Prahu 5 následně věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s . ř.
Podle článku II. - Přechodných ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Z obsahu spisu v dané věci vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2014, č. j. 24 C 406/2013-29, byl žalovaný „vyzván k tomu, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která je připojena“, že žalovaný se k žalobě vyjádřil podáními doručenými soudu dne 19. 11. 2014 a dne 2. 11. 2015, (aniž by vznesl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř.), v nichž zcela popírá, že by se žalobkyní smlouvu o úvěru uzavřel, a tvrdí, že se jednalo o úvěrový podvod, a že ve věci samé se u tohoto soudu konala dvě ústní jednání, přičemž při prvním z nich, konaném dne 11. 1. 2016, byla přečtena žaloba a byly provedeny listinné důkazy. Je tedy zřejmé, že místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 byla založena, neboť žalovaný neuplatnil námitku místní nepříslušnosti tohoto soudu při prvním úkonu, který mu příslušel.
Podání žalovaného, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 29. 2. 2016, tudíž tento soud správně posoudil jako návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu.
V daném případě nelze usuzovat, že by byly splněny podmínky pro tento výjimečný postup. Není zřejmé, že by přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Neumožní-li žalovanému jím uváděné okolnosti, že pobírá částečný invalidní důchod, že jeho zmocněnec je vysokého věku a nepříznivého zdravotního stavu, takže jejich účast na jednáních soudu prvního stupně je pro ně finančně i zdravotně složitá, osobní účast při jednáních u místně příslušného soudu, pak nic nebrání tomu, aby žalovaný byl vyslechnut a s provedenými důkazy nebo jinými výsledky řízení seznámen prostřednictvím dožádaného soudu (§122 o. s. ř.). Žalovaný taktéž může u soudu navrhnout, aby mu byl soudem na náklady státu ustanoven zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř., neboť v jeho případě jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (viz. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. dubna 2016, č. j. 24 C 406/2013-147, jímž bylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu). Současně je třeba poukázat i na to, že řízení bylo v dané věci zahájeno podáním žaloby dne 19. 12. 2013 a že u soudu prvního stupně se konalo první jednání ve věci dne 11. 1. 2016, při němž byla přečtena žaloba a byla provedena řada listinných důkazů.
Nejvyšší soud České republiky tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně dle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu