ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1438.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1438/2015-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) Prague Investment Holdings (Cyprus) Limited , se sídlem v Nicosii, 70 JF Kennedy Avenue, Kyperská republika, registrační číslo ΗΕ 74394, b) PRAGUE CAPITAL PARTNERS LIMITED , se sídlem v Tortole, Road Town, 3rd floor, Omar Hodge Building, Wickhams Cay I, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 109866, a c) BLANET-SHOP, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Na Pernikářce 762/33, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26214164, všech zastoupených Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) OKD, a. s. , se sídlem v Karviné, Stonavská 2179, PSČ 735 06, identifikační číslo osoby 26863154, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, a 2) PROSPER TRADING a. s. , se sídlem v Ostravě, Umělecká 305/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47677791, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 579/17, PSČ 120 00, o zaplacení 6.875.151 Kč s příslušenstvím a 14.396.113 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 Cm 64/2001, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomoucí ze dne 17. září 2014, č. j. 8 Cmo 44/2009-434, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. července 2008, č. j. 30 Cm 64/2001-203, zamítl návrh žalobkyně a), kterým se na žalovaných domáhala zaplacení 6.875.151 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně b), kterým se na žalovaných domáhala zaplacení 6.767.869 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl návrh žalobkyně c), kterým se na žalovaných domáhala zaplacení 7.628.244 Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).
K odvolání žalobkyně c) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně co do 5.932.748,52 Kč s příslušenstvím, ve vztahu k žalobkyni c) zrušil výroky IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.
V pořadí první rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 44/2009-295, byl k dovolání žalobkyně c) zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, č. j. 29 Cdo 1023/2011-351 (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách tohoto soudu), a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V pořadí druhý rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, č. j. 8 Cmo 44/2009-382, byl k dovolání žalobkyně c) zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, č. j. 29 Cdo 1648/2013-410, a věc byla znovu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel z rozsudku ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3619/2009, uveřejněného pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 106/2011“), v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož aby bylo možné určité osoby považovat za jednající ve shodě ve smyslu ustanovení §66b odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), musí jejich vzájemné srozumění směřovat k nabytí, postoupení, výkonu či jiné dispozici s hlasovacími právy v určité osobě a k tomuto cíli musí být směřováno proto, aby osoby takto jednající ovlivnily chování této osoby.
Dovolatelka namítá, že citovaný závěr Nejvyšší soud přijal ve vztahu k §66b odst. 1 obch. zák., ve znění zákona č. 501/2001 Sb., zatímco v poměrech projednávané věci je nezbytné vyjít z dikce §66b odst. 1 obch. zák., ve znění zákona č. 15/1998 Sb.
Již v rozsudku ze dne 20. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 1023/2011 – jímž byl zrušen (v pořadí první) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (ve věci) ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 8 Cmo 44/2009-295 – však Nejvyšší soud konstatoval, že citovaný závěr vyplývající z R 106/2011 se „obdobně prosadí i ve vztahu ke znění §66b obch. zák. rozhodnému pro projednávanou věc.“ Dovolání je polemikou s důvody dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatého v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že řešení předestřené otázky, na němž odvolací soud vybudoval své rozhodnutí, je plně v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, jenž byl pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1, resp. §226 odst. 1 o. s. ř.) a na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit, vyřešení této otázky přípustnost dovolání nezakládá.
Napadá-li dovolatelka mimo to (na vícero místech dovolání) též skutkové závěry soudů nižších stupňů, činí tak prostřednictvím námitky, k jejímuž uplatnění nemá s účinností od 1. ledna 2013 žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.); taktéž v tomto směru proto nelze než uzavřít, že přípustnost dovolání není dána.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz §151 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu