ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1887.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1887/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Š. B. , a 2) H. B. , oběma zastoupeným JUDr. Jaroslavem Šedivým, advokátem, se sídlem v Blansku, Podlesí 1824/9, PSČ 678 01, o zaplacení částky 616.183 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 398/2013, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. ledna 2014, č. j. 4 Cmo 380/2013-44, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 20. srpna 2013, podaným u Krajského soudu v Brně dne 22. srpna 2013, domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku 616.183 Kč s 6% úrokem od 12. června 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2.053 Kč, a to ze směnky vlastní vystavené v Brně dne 8. dubna 2010 společností SB MONT s. r. o. na řad žalobkyně, znějící na směnečný peníz 616.183 Kč, se splatností dne 11. června 2013, za jejíž zaplacení převzali směnečné rukojemství oba žalovaní.
Usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. 3 Cm 398/2013-24, Krajský soud v Brně žalobu žalobkyně odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku ve výši 30.910 Kč žalobkyni (výrok III.).
Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení §42 odst. 4 a §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila vadu žaloby spočívající v absenci podpisu žalobkyně, resp. jejího zástupce na žalobě, přičemž tento nedostatek brání pokračování v řízení a žaloba proto musela být odmítnuta.
Přitom zdůraznil, že jakkoli ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. „striktně nestanoví umístění podpisu na podání“, je z „pořadí náležitostí podání“, jak jsou v označeném ustanovení uvedeny, jakož i z významu slova „podpis“ zřejmé, že jej nelze umístit „kdekoli u textu podání a bez souvislosti s označením firmy žalobce“ (jako tomu bylo v posuzovaném případě, kdy je podpis zástupce žalobkyně umístěn v záhlaví žaloby), nýbrž jen „pod textem žaloby a jejím petitem“.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba se neodmítá a zaplacený soudní poplatek se žalobkyni nevrací.
Odvolací soud – vycházeje z obsahu spisu – na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že podaný návrh na vydání směnečného platebního rozkazu vyhovuje z hlediska obsahových náležitostí žaloby ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Žádný obecně závazný právní předpis totiž nestanoví, kde má být podpis na žalobě umístěn, soudní praxe přitom běžně akceptuje, že podpis zástupce účastníka je obsažen v záhlaví podání a za textem žaloby již umístěn není.
Dovolání prvního žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem – co do závěru, že nejde o vadu žaloby, je-li podpis žalobce či jeho zástupce umístěn v záhlaví žaloby – zcela odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
Závěr, podle kterého ustanovení §79 odst. 1 (ve spojení s ustanovením §42 odst. 4) o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby, s tím, že tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit, přičemž nezáleží na tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny, Nejvyšší soud učinil (odkazuje potud rovněž na závěry zastávané právní teorií, viz např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001, str. 243) již v usnesení ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2002, pod číslem 210.
Jinak řečeno, pro závěr, zda žaloba (jiný návrh na zahájení řízení) obsahuje všechny předepsané náležitosti (včetně jejího podpisu), je rozhodující obsah žaloby (návrhu), popř. též dalších podání, které byly žalobcem (navrhovatelem) za řízení učiněny, nikoli pořadí (umístění) jednotlivých náležitostí v žalobě (návrhu) uvedených. Podepsal-li proto žalobce (jeho zástupce) žalobu nikoli pod jejím textem, ale již na titulní straně (v záhlaví žaloby u označení účastníků a jejich zástupců), nelze jen z této skutečnosti dovozovat, že jde o žalobu vadnou (neobsahující podpis žalobce či jeho zástupce).
K otázce obsahových náležitostí žaloby srov. dále v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (v obecné rovině) např. důvody rozsudku ze dne 27. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3633/2007 (uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2010, pod číslem 65), nebo (přímo ve vazbě na umístění podpisu žalobce či jeho zástupce na žalobě) rozsudek ze dne 25. května 2006, sp. zn. 26 Cdo 1789/2005.
Na výše uvedených závěrech přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace dovolatele uplatněné v nyní projednávané věci.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu