ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1941.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1941/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce ICOM a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49454676, zastoupeného Mgr. Lucií Zapletalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ JUDr. Miroslavu Müllerovi , advokátu, se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, PSČ 779 00, jako správci konkursní podstaty úpadce ČESKOMORAVSKÉ SLADOVNY, a. s., identifikační číslo osoby 60721294, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, 2/ Pivovar Litovel a. s. , se sídlem v Litovli, Palackého 934, identifikační číslo osoby 47676914, 3/ DINESIA a. s. , se sídlem v Praze 8, Střelničná 8/1680, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 63999579 a 4/ Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, PSČ 111 21, o náhradu škody, o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 340/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě -pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 12 Co 419/2015-107, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. září 2015, č. j. 29 C 340/2014-100, jímž Okresní soud v Olomouci nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Šlo přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když prvním rozhodnutím – usnesením ze dne 26. února 2015, č. j. 12 Co 67/2015-69 – odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. ledna 2015, č. j. 29 C 340/2014-51, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, zrušil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007, namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc přidělil věcně příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v posouzení otázky, zda „absolutní neplatnost soukromoprávní listiny není překážkou pro odnětí vlastnického práva a následná obrana práv vlastníka prostřednictvím soudu je bezúspěšné uplatňování práva“.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb., odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolatel předkládá k dovolacímu přezkumu řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí nezávisí.
Odvolací soud totiž považoval žalobu o náhradu škody (způsobenou tvrzeným neoprávněným zápisem nemovitostí do konkursní podstaty úpadce ČESKOMORAVSKÉ SLADOVNY, a. s., a jejich následným zpeněžením) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (a nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku) z důvodu, že první žalovaný zpeněžil předmětné nemovitosti (až) poté, co byla žaloba žalobce proti prvnímu žalovanému o vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty pravomocně zamítnuta, čímž bylo potvrzeno, že nemovitosti byly do soupisu pojaty oprávněně. Dovolatel však k dovolacímu přezkumu předkládá otázku posouzení (ne)platnosti zástavní smlouvy, na jejímž zodpovězení napadené rozhodnutí nespočívá.
Namítá-li dovolatel věcnou nepříslušnost okresního soudu k projednání věci s tím, že v prvním stupni byl věcně příslušným krajský soud, vytýká ve skutečnosti vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout pouze u dovolání, které je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Navíc nelze přehlédnout, že o věcné příslušnosti okresního soudu jako soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. Ncp 318/2015-98. Rozhodne-li vrchní soud postupem podle §104a odst. 2 o. s. ř. o věcné příslušnosti, nemůže být otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena (srov. §104a odst. 7 o. s. ř. a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1088/2012).
Zbývá dodat, že žalobce se mýlí, když tvrdí, že žaloba o náhradu škody podaná úpadcem proti správci konkursní podstaty a členům věřitelského výboru je sporem vyvolaným konkursem (což by odůvodňovalo použití občanského soudního řádu v jeho znění účinném do 31. prosince 2007). K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněného pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K důvodům absence výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu