ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2192.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2192/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce J. D. , zastoupeného JUDr. Filipem Pundou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100, PSČ 377 01, proti žalovanému Ing. V. P. , o uložení povinnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2015, č. j. 3 Cmo 8/2014-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. září 2013, č. j. 13 Cm 2/2012-79, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla „uložena povinnost založit se žalobcem společnost s ručením omezeným s obchodními podíly žalobce a žalovaného ve výši 50 %“ a s předmětem podnikání blíže specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť v rozporu s požadavkem §241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje vymezení důvodu dovolání ani toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Dovolatel k předpokladům přípustnosti uvádí pouze to, že „podle poučení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné za podmínek §237 o. s. ř.“, čímž uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti v projednávané věci nedostál.
Ze shora citovaného ustanovení se rovněž podává, že další obligatorní náležitostí dovolání je vymezení důvodu dovolání, což lze učinit pouze tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem tato nesprávnost spočívá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel k důvodu dovolání uvádí pouze to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž specifikuje, kterou otázku hmotného či procesního práva posoudil odvolací soud podle mínění dovolatele nesprávně a v čem tato nesprávnost spočívá.
Z §241b odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci běží až od právní moci usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce (k čemuž v projednávané věci došlo usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. března 2016, č. j. 13 Cm 2/2012-171, jež nabylo právní moci dne 9. dubna 2016). Lhůta k odstranění vad dovolateli tedy marně uplynula, aniž by vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odstranil. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu