ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2603.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2603/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) F. S. , a b) B. D. , společně zastoupených JUDr. Ludmilou Hlaváčkovou, advokátkou, se sídlem v Boršicích 428, PSČ 687 09, proti žalovanému Zemědělsko-obchodnímu družstvu Mír , se sídlem v Kunovicích, V Úzkých 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 00140929, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení 329.838 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 179/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. února 2016, č. j. 8 Cmo 4/2016-64, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.494 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.550 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. září 2015, č. j. 35 Cm 179/2014-41, uložil žalovanému družstvu zaplatit žalobci a) 219.892 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), zaplatit žalobkyni b) 109.946 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v celém jeho rozsahu“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení, a druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.
V usnesení ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 2145/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2013 pod číslem 96 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož v případě zániku členství smrtí člena (jiného než bytového) družstva mohou nastat dvě různé situace:
1/ Dědic členských práv a povinností se nestane členem družstva - v tomto případě má dědic dle výslovného znění §232 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nárok na vypořádací podíl zůstavitele, jehož členství v družstvu zaniklo.
2/ Dědic členských práv a povinností požádá o členství (nejde-li o bytové družstvo) a stane se členem družstva - v tomto případě mu nárok na vypořádací podíl v družstvu nevzniká, neboť majetková hodnota členských práv a povinností je nerozlučně spojena s nabytým členstvím v družstvu.
V usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 136/2011, pak Nejvyšší soud uzavřel, že není důvodu, pro který by – ať už v důsledku dohody nebo v důsledku dědění ze zákona či ze závěti – právo na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele v družstvu, tj. peněžitou pohledávku ve výši odpovídající vypořádacímu podílu zůstavitele v družstvu, v příslušném poměru nemohlo společně nabýt (a případně i žalobou uplatnit) více dědiců. Nepožádali-li dědicové členských práv a povinností zůstavitele družstvo o členství, společně zděděný členský podíl se transformoval do pohledávky v podobě práva na zaplacení vypořádacího podílu zůstavitele/zemřelého člena družstva (§61 odst. 3 a §232 odst. 3 obch. zák.).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu z uvedené judikatury Nejvyššího soudu vychází a s jejími závěry je plně v souladu; podává se z něj i závěr o důvodnosti žalobou uplatněného nároku po hmotněprávní stránce coby nezbytného předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání v intencích závěrů učiněných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 216/2008, na nějž poukazuje dovolatel.
Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 1523/2000, s nímž je dle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, není přiléhavý, neboť jeho závěry byly učiněny v poměrech bytového družstva, v němž vznik členství dědice není podmíněn jeho žádostí o členství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O takový případ v projednávané věci nejde.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu