ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2780.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2780/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce CACTON LIMITED , se sídlem 5th floor 86 Jermyn Street, Londýn, SW1Y 6AW, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 6654819, zastoupeného Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00, proti žalované V. J. , zastoupené Mgr. Lenkou Čížovou, advokátkou, se sídlem v Teplicích, Pražská 3226, PSČ 415 01, o zaplacení částky 68.175 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 443/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2015, č. j. 7 Cmo 35/2015-78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 9. prosince 2014, č. j. 27 Cm 443/2012-68, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalované na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ze dne 19. června 2012, č. j. 27 Cm 443/2012-4.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovaná podala (dne 13. března 2014) návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu opožděně, tj. až po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty běžící ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámila (§50d odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustavení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (výklad podání žalované ze dne 13. března 2014) Nejvyšší soud shledává (oproti mínění dovolatelky) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 1306/2016.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí totiž platí, že pro posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. V ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. se soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka (podle jeho obsahu) bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Jestliže v poměrech dané věci soudy nižších stupňů vyhodnotily podání žalované ze dne 13. března 2014 jako návrh na vyslovení neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu ve smyslu ustanovení §50d o. s. ř., jejich závěr z výše uvedeného judikatorního rámce (se zřetelem k obsahu označeného podání) nijak nevybočil.
Nad rámec výše řečeného lze dodat, že ani (případné) posouzení podání žalované ze dne 13. března 2014 jako žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nemohlo pro žalovanou přivodit příznivější výsledek řízení, když (jak je zřejmé z obsahu spisu) i takový návrh žalované by byl zjevně opožděný (viz §58 odst. 1 o. s. ř.)
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu