ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3112.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3112/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně L U P E M I, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61 06 52 42, zastoupené Mgr. Robertem Kabátem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) JUDr. Jaroslavě Šafránkové , advokátce, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, a 2) Ing. M. Š. , o vyloučení peněžitého plnění ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 3/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2014, č. j. 10 Cmo 9/2014-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 58 Cm 3/2010-166, (mimo jiné) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (L U P E M I, s. r. o.) domáhala vůči žalovaným (JUDr. Jaroslavě Šafránkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K. a Ing. M. Š., jako bývalému správci konkursní podstaty úpadce) vyloučení částky 14.010.000,- Kč a vyloučení nájemného „za pronájem“ ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. září 2014, č. j. 10 Cmo 9/2014-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil.
Odvolací soud uzavřel, že:
1) V situaci, kdy žalobkyně neuspěla se žalobou o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, nemůže uspět ani s žalobou o vyloučení peněžitého plnění získaného první žalovanou za jejich zpeněžení.
2) Po dobu trvání účinků soupisu sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce je správce konkursní podstaty oprávněn tyto nemovitosti pronajmout a „inkasovat“ nájemné.
3) S výhradou, podle níž usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce nenabylo právní moci (respektive „se prohlášený konkurs nestal účinným“), se vypořádal (a shledal ji nedůvodnou) již Nejvyšší soud v usneseních ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 3899/2009, ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003 a ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 696/2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, zpochybňujíc závěry odvolacího soudu ohledně právní moci (účinnosti) usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce a o důsledcích neúčinných právních úkonů (§15 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 – dále jen „o. s. ř.). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neshledal Nejvyšší soud přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
Učinil tak proto, že se závěrem, podle něhož usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce nabylo právní moci (a stalo se účinným), se Nejvyšší soud ztotožnil (krom usnesení zmíněných v důvodech rozhodnutí odvolacího soudu) i v usneseních ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 882/2011, ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2374/2011 a ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 2663/2011.
Pochybnosti nelze mít ani o tom, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 3899/2009, odmítl (jako nepřípustné) dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 182/2007-415, ve znění usnesení ze dne 23. února 2009, č. j. 13 Cmo 182/2007-430, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 22. března 2006, č. j. 19 Cm 15/2001-251, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce J. K.
K důsledkům zákonné neúčinnosti právních úkonů dlužníka a k právu správce konkursní podstaty úpadce „inkasovat“ nájemné z nemovitostí sepsaných do soupisu majetku konkursní podstaty dlužníka srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 244/2012, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2015, pod číslem 138 (včetně dalších rozhodnutí citovaných v jeho důvodech), jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech usnesení ze dne 18. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2816/2012.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Petr G e m me l
předseda senátu