ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3175.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3175/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně R. P. , zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří 258/7, PSČ 160 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Hybešova 6, Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Hybešova 521/6, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 01502042, zastoupenému Mgr. Petrou Kaše-Lukschovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 221/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2016, č. j. 7 Cmo 374/2015-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. dubna 2015, č. j. 74 Cm 221/2014-154, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného, na jehož základě má žalobkyni vzniknout členství v žalovaném, a „návrh“, aby „udělil za účastníka souhlas k tomu, aby navrhovatelka byla přijata za člena družstva“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá „v plném rozsahu“, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.
Závěr, podle něhož nesvědčí-li žalovanému povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného učinit takový projev vůle úspěšný, je v souladu s ustálenou judikaturou. K tomu viz např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3354/2007, 29 Cdo 2476/2008, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2011, pod číslem 56, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 5290/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. 29 Cdo 1668/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 1367/2011, uveřejněného pod číslem 94/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4195/2010, uveřejněného pod číslem 6/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Má-li dovolatelka za to, že rozhodnutí žalovaného o jejím nepřijetí za členku družstva odporuje dobrým mravům, může se domáhat náhrady tím způsobené újmy; sama (tvrzená) nemravnost jednání žalovaného však nemůže konstituovat právo dovolatelky stát se členkou družstva (viz rozsudek Nejvyššího ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, a nález Ústavního soudu ze dne 20. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 190/94, uveřejněný pod číslem 87/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky).
Názor odvolacího soudu, podle něhož má příslušný orgán družstva povinnost o přijetí nového člena rozhodnout, nikoliv jej však za člena přijmout (a to ani v případě, že splní všechny podmínky určené zákonem a stanovami družstva), pročež projev vůle družstva v projednávané věci nelze nahradit rozsudkem podle §161 odst. 3 o. s. ř., je tak zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jelikož se odvolací soud při řešení právních otázek, na nichž dovoláním napadené rozhodnutí závisí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Poukazuje-li dovolatelka na závěr obsažený v usnesení ze dne 24. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 1553/2012, podle něhož konstituování svého členství v družstvu by navrhovatel v označené věci mohl dosáhnout jedině v případě úspěchu v řízení, ve kterém by se proti družstvu domáhal přijetí za člena návrhem na nahrazení projevu vůle družstva, na jehož základě má jeho členství v družstvu vzniknout, přehlíží, že v onom rozhodnutí Nejvyšší soud toliko pojmenoval procesní nástroj, kterým by bylo možno vzniku členství v družstvu dosáhnout, aniž by se jakkoli vyjadřoval k předpokladům jeho úspěšného uplatnění.
Tento závěr je přitom nutné chápat ve světle výše uvedeného, tedy tak, že navrhovatel může mít úspěch v řízení, ve kterém by se proti družstvu domáhal přijetí za člena návrhem na nahrazení projevu vůle družstva, na jehož základě má jeho členství v družstvu vzniknout, jen v případě, že družstvo bude mít zákonnou či smluvní povinnost jej za svého člena přijmout.
Označené rozhodnutí bylo navíc přijato v poměrech věci, v níž ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplynulo, že zájemce o členství (navrhovatel) splnil – na rozdíl od dovolatelky, která v projednávané věci nepodala řádnou přihlášku do družstva a nezaplatila členský vklad a zápisné – všechny podmínky pro přijetí za člena družstva (§223 odst. 3 a §227 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu