ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3235.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3235/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce OK-TOURS a. s. , se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 194/39, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 00563391, zastoupeného Mgr. Jindřichem Králem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. P. S. , a 2) P. T., oběma zastoupeným Mgr. Petrem Holešínským, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, PSČ 101 00, o zaplacení 681.480 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 211/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č. j. 7 Cmo 455/2014-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému Ing. P. S. na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.998 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému P. T. na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.998 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 4. prosince 2012 se žalobce domáhá zaplacení částky 681.480 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou mu měli způsobit žalovaní jakožto členové jeho představenstva tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře poskytli společnosti OK Programme s. r. o. bezúročné půjčky; požadovaná částka představuje ušlé úroky z poskytnutých půjček.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2014, č. j. 71 Cm 211/2012-94, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalovaní poskytnutím bezúročných půjček společnosti OK Programme s. r. o. neporušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře podle §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť označená společnost (v níž měl žalobce „20% obchodní podíl“) byla významným obchodním partnerem žalobce a v zájmu žalobce a jeho podnikání bylo, aby odvrátila hrozící úpadek; žalovaní tak poskytnutím půjček sledovali zájem žalující společnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky, zda je jednání člena statutárního orgánu obchodní společnosti, spočívající v poskytnutí bezúročné půjčky jiné osobě, v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře. Dovolatel dovozuje, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 5 Tdo 673/2010, a ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 5 Tdo 1198/2010, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.; proto je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud předesílá [s ohledem na námitku žalovaných, podle níž společnost ADMONT ASSOCIATES LLC (akcionář žalobce, který v řízení zastupuje žalobce v souladu s §182 odst. 2 obch. zák.) ztratil, v důsledku rozhodnutí valné hromady ze dne 26. listopadu 2015 o zvýšení základního kapitálu, postavení kvalifikovaného akcionáře a není tudíž oprávněn žalobce nadále zastupovat], že případný zánik postavení kvalifikovaného akcionáře nemá vliv na oprávnění Mgr. Jindřicha Krále, advokáta, zastupovat žalobce (dovolatele) na základě plné moci udělené mu (společností ADMONT ASSOCIATES LLC, akcionářem žalobce) dne 18. listopadu 2015 (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012). Jakkoliv je uvedená plná moc formulována nepřesně, plyne z ní, že zmocněný advokát je oprávněn (mimo jiné) i zastupovat žalobce jako jeho zmocněnec (jemuž plnou moc udělil kvalifikovaný akcionář v souladu s §182 odst. 2 obch. zák.) v řízení, v němž se společnost domáhá náhrady škody způsobené jí členy představenstva. Proto Nejvyšší soud pro nadbytečnost neposuzoval, zda společnosti ADMONT ASSOCIATES LLC i nadále svědčí oprávnění plynoucí z §182 odst. 2 obch. zák.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého sama skutečnost, že členové představenstva poskytli (jménem žalobce) společnosti OK Programme s. r. o. bezúročnou půjčku, nepředstavuje bez dalšího porušení péče řádného hospodáře, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Z té se podává, že při posuzování, zda určité jednání člena představenstva akciové společnosti (popř. jednatele společnosti s ručením omezeným – srov. §135 odst. 2 obch. zák.) bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci, tedy – jinými slovy – že zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře. K tomu srov. např. rozsudek ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009 (k posouzení, zda požadavku péče řádného hospodáře odpovídá rozhodnutí neuplatnit pohledávky společnosti u soudu), rozsudek ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 (k posouzení, zda požadavku péče řádného hospodáře odpovídá rozhodnutí uhradit sporný závazek společnosti), či usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2974/2012 (k posouzení, zda požadavku péče řádného hospodáře odpovídá rozhodnutí uhradit promlčenou pohledávku).
Úroky za poskytnutí peněžní půjčky představují odměnu věřitele; rozhodnou-li se členové představenstva (na základě dostupných informací, po jejich pečlivém zvážení a s ohledem na zájmy společnosti – srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015), že pro společnost bude výhodnější získat místo odměny v podobě úroků jinou výhodu (např. předejití úpadku důležitého obchodního partnera), nelze jejich rozhodnutí (ani následné poskytnutí půjčky) považovat za odporující požadavkům péče řádného hospodáře jen proto, že půjčka byla poskytnuta jako bezúročná.
Opačný závěr nelze dovozovat ani z dovolatelem citovaných rozhodnutí; i v nich totiž Nejvyšší soud (při výkladu §255 zákona 140/1961 Sb., trestního zákona) zdůraznil, že půjčení majetku za nízký úrok, resp. bezúročně, musí být (aby šlo o porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu označeného ustanovení) nedůvodné, popř. nepřiměřené.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2014, ve výši 8.848 Kč za každého z žalovaných, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U každého z žalovaných Nejvyšší soud snížil mimosmluvní odměnu ve výši 11.060 Kč o 20%, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků, zastoupených týmž advokátem, dále k odměně každého z žalovaných byla přičtena polovina z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč. Dovolací soud přiznal každému z žalovaných, k tíži dovolatele, celkem 8.998 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu