ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3503.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3503/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) SAHOS a. s. , se sídlem v Pištíně, Pištín 134, PSČ 373 46, identifikační číslo osoby 62509390, b) Sahos Industry Group a. s. , se sídlem v Praze, Pobřežní 394/12, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 24136794, c) SAHOS Trade s. r. o. , se sídlem v Pištíně, Pištín 134, PSČ 373 46, identifikační číslo osoby 01484826, a d) NSIG Investment SE , se sídlem v Praze, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 02977354, proti žalovanému BLUE RAY a. s. , se sídlem v Praze, Voroněžská 172/24, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 24183725, zastoupenému JUDr. Ivem Bártou, advokátem, se sídlem v Praze, 28. října 767/12, PSČ 110 00, o určení vlastnictví k závodu a o jeho vydání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 6/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2016, č. j. 1 Cmo 56/2016-109, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. února 2016, č. j. 46 Cm 6/2015-102, na návrh žalobců připustil, aby do řízení přistoupila na straně žalobců společnost Enbridge Capital SE, identifikační číslo osoby 02467585 (dále též jen „společnost E.“).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a vrátil věc soudu prvního stupně „k dalšímu pokračování v řízení“ (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání – a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opačně – nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. (nejde o usnesení, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka, ale o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o přistoupení dalšího účastníka do řízení) a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou splněny předpoklady pro připuštění dalšího účastníka na straně žalobců, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že přistoupení dalšího účastníka do řízení postupem dle §92 odst. 1 o. s. ř. soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud správně (v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) uzavřel, že přistoupení společnosti E. do řízení na straně žalobců nebrání žádná z výše vypočtených překážek.
Dovolateli nelze přisvědčit, že by v poměrech projednávané věci nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá přistoupivší účastník; ani Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že se společnost E. domáhá vůči žalovanému téhož, co ostatní žalobci [vydání závodu společnosti SAHOS a. s., tj. žalobci a)]. Otázkou aktivní věcné legitimace přistoupivšího účastníka se pak odvolací soud správně, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, při rozhodování o připuštění, aby do řízení vstoupila společnost E. na straně žalobců, nezabýval. Případný nedostatek aktivní věcné legitimace přistoupivšího účastníka je důvodem pro zamítnutí žaloby (ve vztahu k tomuto účastníku); k tomu srov. za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, ze dne 26. září 2011, sp. zn. 32 Cdo 4292/2009, ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. prosince 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu