ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3798.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3798/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce Pojihlaví, a. s. , se sídlem v Němčičkách 90, PSČ 664 66, identifikační číslo osoby 49977431, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 K 21/98, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání konkursního věřitele Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. , se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Za Poříčskou bránou 256/6, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 49241494, zastoupeného JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 988/31, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2014, č. j. 3 Ko 8/2013-3295, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. dubna 2013, č. j. 40 K 21/98-3253, schválil Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 24. července 2012 (dále jen „konečná zpráva“), s tím, že:
a/ příjmy podstaty činí 36.026.338,37 Kč,
b/ výdaje podstaty činí 39.443.213,15 Kč (z toho odměna správce konkursní podstaty činí 5.297.473,17 Kč, včetně daně z přidané hodnoty a výdaje správce konkursní podstaty činí 396.535,90 Kč),
c/ částka určená k rozdělení činí 0 Kč.
K odvolání konkursního věřitele Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s. (dále jen „konkursní věřitel P“) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. ledna 2014, č. j. 3 Ko 8/2013-3295, potvrdil usnesení konkursního soudu.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Konkrétně dovolatel spojuje přípustnost dovolání s otázkou rozsahu přezkumu konečné zprávy konkursním soudem dle ustanovení §29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), maje ji za dosud neřešenou dovolacím soudem.
Řešením uvedené otázky se však Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž rozhodovací praxe soudů je ustálena v následujících závěrech:
[1] K podobě konečné zprávy:
1/ Konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; o tom rozhoduje konkursní soud v rozvrhovém usnesení [srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002, sp. zn. 1 Ko 552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 224, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 170 ( které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) ].
2/ Konečná zpráva má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení má být rozdělen mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem), nikoli však údaj o tom, jaká výše uspokojení v procentech či podílu náleží konkursním věřitelům pro jejich pohledávky první nebo druhé třídy (ten je vyhrazen rozvrhovému usnesení); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3905/2010 uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 141.
3/ Konečná zpráva má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních sporů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 49).
[2] K přezkoumání konečné zprávy.
1/ Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle §29 odst. 3 ZKV nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle §29 odst. 2 ZKV, a odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle §29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 1 Ko 433/2001, uveřejněné pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 397/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4555/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2254/2009.
2/ Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o konečné zprávě před konkursním soudem (§29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení konečné zprávy, na rozpor konečné zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není dotčeno ustanovením §29 odst. 2 ZKV (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5037/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 118).
[3] K „dokazování“ při přezkoumání konečné zprávy.
O tom, zda ve smyslu §29 ZKV schválí konečnou zprávu, rozhoduje soud i tam, kde proti konečné zprávě nejsou vzneseny námitky, na základě vlastního obsahu konečné zprávy (vysvětlení v ní podaných a listin tato vysvětlení dokládajících) a na základě obsahu konkursního spisu, jenž by měl být s těmito tvrzeními v souladu. Hodnotící skutkové soudy o opodstatněnosti údajů obsažených v konečné zprávě a ve vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty pak konkursní soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami připojenými ke konečné zprávě nebo tvořícími obsah spisu. Potřeba „dokazování“ rozhodných skutečností se výjimečně může projevit též (zpravidla na základě námitek proti konečné zprávě, jež svým rámcem přesahují skutečnosti seznatelné ze spisového materiálu); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2011, pod číslem 105.
Napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. září 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu