ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3996.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3996/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně unimatic europe s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 28501411, proti žalovaným 1) J. L. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 123/18, PSČ 695 01, 2) R. M. a 3) RESTART MONEY s. r. o. , se sídlem v Praze 1, U Lužického semináře 114/46, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 01737317, o zaplacení částky 48.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 83/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 435/2015-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu (doručeným Městskému soudu v Praze dne 11. května 2015) se žalobkyně domáhala po žalovaných plnění ze směnky vlastní vystavené prvním žalovaným dne 27. května 2010 na řad IFP Institutu Finančního Poradenství, a. s., znějící na směnečný peníz 48.000 Kč, se splatností dne 27. května 2012, za jejíž zaplacení převzali směnečné rukojemství druhý a třetí žalovaní. Směnka byla nepřetržitou řadou rubopisů převedena na žalobkyni.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. srpna 2015, č. j. 47 Cm 83/2015-16, kterým Městský soud v Praze přerušil řízení do doby pravomocného skončení trestního řízení vedeného Krajským ředitelstvím Policie Jihomoravského kraje pod č. j. KRPB-35481-220/TČ-2013-061882-JV.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.
V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že „dovolání směřuje k vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se soud odchýlil od ustálené praxe“.
Má-li však být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "soudní praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takové údaje se ovšem z dovolání (posuzovaného potud z obsahového hlediska) nepodávají, když dovolatelka v něm nekonkretizuje (byť jen slovně) judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud (podle mínění dovolatelky) při posuzování konkrétní (v dovolání blíže vymezené) otázky procesního práva odchýlit.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2016
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu