ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4086.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4086/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce VODOVODY A KANALIZACE Dvůr Králové n. L. spol. s r. o. , se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí Denisovo 766, PSČ 544 01, identifikační číslo osoby 48171280, zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, PSČ 500 03, proti žalovaným 1/ KRESTA, s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Přívoze, Slovenská 1085/1a, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25366297, a 2/ Ing. Stanislavu Kuželovi , jako správci konkursní podstaty úpadce TIBA, a. s., identifikační číslo osoby 48171468, zastoupenému JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 59/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 13 Cmo 65/2011-350, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14. ledna 2011, č. j. 41 Cm 59/2007-207, Krajský soud v Hradci Králové (v řízení vedeném vůči žalovaným Seba T, akciová společnost a Ing. Stanislavu Kuželovi, správci konkursní podstaty úpadce TIBA, a. s.) určil, že pohledávka žalobce (společnosti VODOVODY A KANALIZACE Dvůr Králové n. L. spol. s r. o.) přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce TIBA, a. s. je důvodná ve výši 31 503 476,39 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky v částce 2 145 790,81 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. a IV. výroku).
K odvolání tehdejší první žalované (JUDr. Lenky Vidovičové, insolvenční správkyně dlužníka Seba T, akciová společnost) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě I., III. a IV. výroku tak, že žaloba na určení, že žalobce má v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce pohledávku ve výši 31 503 476,39 Kč, se zamítá pro předčasnost (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí – rozsudek ze dne 22. srpna 2012, č. j. 13 Cmo 65/2011-243, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I., III. a IV. výroku tak, že žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 31 503 476,39 Kč se zamítá – Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 1352/2013, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné pro vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, konkrétně otázky, zda soud může posuzovat náležitosti přihlášky pohledávky do konkursního řízení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 15. července 2016, č. j. 43 K 27/2005-840, Krajský soud v Hradci Králové připustil, aby do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce TIBA, a. s., vstoupila na místo dosavadního věřitele – JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M., insolvenční správkyně dlužníka Seba T, akciová společnost – společnost KRESTA, s. r. o. Nejvyšší soud proto bez dalšího jako s prvním žalovaným jednal s touto společností. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 223/2003, uveřejněné pod číslem 82/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním otevřená otázka, zda je možné, aby soud v rámci žaloby na určení pravosti pohledávky přezkoumával náležitosti přihlášky pohledávky, resp. aby v případě, že taková přihláška nemá náležitosti, žalobu na určení pravosti pohledávky pro předčasnost zamítl, byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena.
Již v rozsudku ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Tamtéž dodal, že zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.
Uvedený právní závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu, je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 3057/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 893/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1899/2012).
Dovolatel sice v dovolání rovněž uvádí, že přihláška pohledávky obsahovala všechny náležitosti a popis rozhodných skutečností, které má obecně přihláška splňovat, avšak tuto výhradu nijak obsahově nekonkretizuje. Nepolemizuje tak s důvody, pro které odvolací soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky trpí vadami, které brání přezkumu pohledávky. Dovolací soud se tudíž touto výtkou nemohl zabývat.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly. Náklady druhého žalovaného spojené s vyjádřením k dovolání ze dne 23. srpna 2016 dovolací soud neshledal účelnými, když druhý žalovaný se v něm vůbec nevyjadřuje k důvodnosti podaného dovolání a správnosti napadeného rozhodnutí.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu