ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4375.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4375/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Z. B. , zastoupeného Mgr. Ondřejem Filipem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, PSČ 562 01, proti žalovanému Honebnímu společenstvu Pod Klapáčem Králíky , se sídlem v Králíkách, Heřmanice 59, PSČ 561 69, identifikační číslo osoby 01711911, zastoupenému Mgr. Helenou Tomiškovou, advokátkou, se sídlem ve Slatiňanech, T. G. Masaryka 593, PSČ 538 21, o určení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru a o uložení povinnosti umožnit právo myslivosti, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 39/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. února 2016, č. j. 23 Co 221/2015-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 16. ledna 2015, č. j. 7 C 39/2014-75, určil, že rozhodnutí honebního výboru žalovaného ze dne 28. ledna 2014 o pronájmu honitby společnosti MS pod Klapáčem s. r. o., identifikační číslo osoby 01616285, (dále jen „rozhodnutí honebního výboru“) je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby v nájemní smlouvě zajistil všem svým členům výkon práva myslivosti v honitbě Pod Klapáčem Králíky, jejímž je držitelem, „a to v plném rozsahu a přednostně před ostatními osobami, nečleny Honebního společenstva Pod Klapáčem Králíky“ a „že přednost členů žalovaného platí při rozhodnutí žalovaného o pronájmu honitby“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvoláním obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu o určení neplatnosti rozhodnutí honebního výboru zamítl (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Proti prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že dovolání podává proti prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku napadeného rozsudku, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; třetím a čtvrtým výrokem rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání dovolatel vymezil v souladu s §237 o. s. ř. pouze ve vztahu k otázce přednostního práva vlastníků honebních pozemků - členů honebního společenstva při výkonu práva myslivosti zakotveného v §32 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Odvolací soud však názoru dovolatele, podle něhož je rozhodnutí honebního výboru v rozporu s §32 odst. 2 zákona o myslivosti, v odůvodnění napadeného rozhodnutí přisvědčil. Na vyřešení této otázky tak (zamítavé) rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí a přípustnost dovolání jí nemůže být založena.
Byť shledal rozpor rozhodnutí honebního výboru se zákonem, odvolací soud nevyslovil neplatnost rozhodnutí honebního výboru z důvodů uvedených v §260 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež platí (podle názoru odvolacího soudu) i pro poměry honebních společenstev, neboť uzavřením dodatku (ze dne 4. prosince 2015) ke smlouvě o nájmu honitby ze dne 28. ledna 2014 došlo ke splnění požadavku žalobce (dovolatele), aby bylo všem členům honitby umožněno její užívání.
Uvedený závěr odvolacího soudu, na němž jeho rozhodnutí spočívá, dovolatel nenapadá způsobem naplňujícím požadavky §237 o. s. ř., když ve vztahu k otázce důvodů, pro které soud nevysloví neplatnost rozhodnutí honebního výboru ani k jiným otázkám procesního či hmotného práva nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), kterou dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva otevíraných dalšími dovolacími námitkami; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu