ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5628.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5628/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky Mgr. M. Š. , zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, PSČ 602 00, za účasti společnosti EEIKA ŠAFRÁNEK s. r. o. , se sídlem v Brně, Traťová 574/1, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 25545027, zastoupené JUDr. Jindřichem Finkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražská 675/10, PSČ 642 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 56/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2015, č. j. 8 Cmo 239/2015-76, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. června 2015, č. j. 1 Cm 56/2015-53, nařídil (ve výroku blíže specifikované) předběžné opatření (výrok I.) a přerušil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti EEIKA ŠAFRÁNEK s. r. o. (dále jen „společnosti“), konané dne 15. prosince 2014, do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 D 1963/2014 (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl (první výrok) a ve výroku II. jej změnil tak, že se řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady do pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 21 D 1963/2014 nepřerušuje (druhý výrok).
Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka k předpokladům přípustnosti dovolání neuvádí ničeho.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, či ze dne 26. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2878/2015, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, či ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu