ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.697.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 697/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ F. M. , , a b/ Ing. L. M. , zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kostrhunem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Zborovská 1760/3, PSČ 430 01, proti žalovanému Ing. Z. V. , zastoupenému JUDr. Annou Burdovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 657/7, PSČ 186 00, o zaplacení částky 165 000 Kč s příslušenstvím a částky 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 22 C 7/2007, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2011, č. j. 14 Co 108/2011-97, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (F. M.) a žalobkyně (Ing. L. M.) se domáhali vůči žalovanému (Ing. Z. V.) zaplacení částky 165 000 Kč (žalobce) a 30 000 Kč (žalobkyně) [vše se specifikovaným úrokem z prodlení] z titulu náhrady škody, kterou jim žalovaný měl způsobit porušením povinností ve funkci správce konkursní podstaty úpadce ARET – LP – CZ s. r. o.
Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 22 C 7/2007-74, Okresní soud v Chomutově zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky 165 000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body III. a IV. výroku).
K odvolání obou žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání, jež měli za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňovali dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhovali, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle §103 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř., ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle §107 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1 věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).
Dovolací řízení bylo zahájeno dne 25. srpna 2011. V jeho průběhu (dne 15. září 2013) žalobce zemřel. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. června 2016, č. j. 35 D 1005/2013-465, které nabylo právní moci dne 8. července 2016, byla nařízena likvidace dědictví podle §175t o. s. ř.
Protože žalobce zemřel a nemá procesní nástupce ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání podle §243c odst. 1 a §107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastavil.
Dovolání žalobkyně proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil bod I. výroku soudu prvního stupně je subjektivně nepřípustné, neboť v této části odvolací soud rozhodl o nároku žalobce a žalobkyně není k podání opravného prostředku oprávněna.
Nejvyšší soud proto v této části dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech III. a IV. výroku, a dále proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, je pak dovolání žalobkyně objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Konečně, v části, kterou dovolatelka napadá část prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterou byl potvrzen bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, může být dovolání přípustné pouze za podmínek uvedených v §237 o. s. ř. (o případ uvedený v §238 až 239 o. s. ř. nejde). Vzhledem k tomu, že předmětem této části výroku byl žalobkyní uplatňovaný nárok na náhradu škody, způsobené žalovaným jako správcem konkursní podstaty porušením jeho povinností, v celkové výši 30 000 Kč s příslušenstvím, brání přípustnosti dovolání hodnotové omezení sporu (srov. §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud tak dovolání žalobkyně v těchto částech odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným se opírá o §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když řízení o dovolání bylo zastaveno a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným vychází z §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu