ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.100.2015.1
KSLB 76 INS 28330/2013
76 ICm 2689/2014
sp. zn. 29 ICdo 100/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce Novoplast Liberec s. r. o., se sídlem v Liberci, Lučanská 53, PSČ 460 15, identifikační číslo osoby 28679709, zastoupeného Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, proti žalovanému KONKURSNÍ v. o. s., se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, identifikační číslo osoby 25417959, jako insolvenční správkyni dlužníka CHEMIKO a. s., o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm 2689/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CHEMIKO a. s., se sídlem v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Kokonínská 1, PSČ 468 02, identifikační číslo osoby 60914068, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 28330/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2015, č. j. 76 ICm 2689/2014, 104 VSPH 86/2015-34 (KSLB 76 INS 28330/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, usnesením ze dne 14. listopadu 2014, č. j. 76 ICm 2689/2014-23, odmítl žalobu o vyloučení movité věci z majetkové podstaty dlužníka jako opožděnou podle §225 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) [výrok I.], rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení soudnímu poplatku žalobci (výrok III.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel pouze cituje §237 o. s. ř., aniž uvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání v něm vypočtených a ve vztahu k jaké otázce hmotného či procesního práva, na jejímž řešení založil odvolací soud napadené rozhodnutí, považuje za splněný.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2015, pod číslem 78, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 či ze dne 21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu