ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.44.2016.1
MSPH 59 INS 9355/2014
159 ICm 1823/2015
sp. zn. 29 ICdo 44/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobkyně Mgr. J. A. E. , proti žalovanému JUDr. S. V. , o zaplacení částky 16 450 000 Kč do majetkové podstaty dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 159 ICm 1823/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Mgr. J. A. E. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 9355/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2016, č. j. 159 ICm 1823/2015, 104 VSPH 638/2015-23 (MSPH 59 INS 9355/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. května 2015, č. j. 159 ICm 1823/2015-6, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (dlužnice Mgr. J. A. E.) domáhala po žalovaném (JUDr. S. V., věřiteli v insolvenčním řízení dlužnice) zaplacení částky 16 450 000 Kč do majetkové podstaty dlužnice (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně proti jeho prvnímu výroku, podala žalobkyně dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Z ustálených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Konečně má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, musí být z dovolání patrno, ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu je tato otázka rozdílně řešena.
V posuzované věci se srozumitelný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když k přípustnosti dovolání dovolatelka pouze odkázala na ustanovení §237, 239 a 240 o. s. ř., uvádějíc, že: „předpokladem dovolání je názor žalobce, že na základě tohoto podání – dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřčení otázky procesního práva (aktivní legitimace žalobce) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálení rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak“.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu