ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.71.2016.1
MSPH 96 INS 19663/2011
196 ICm 2050/2013
sp. zn. 29 ICdo 71/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Mgr. M. K. , zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, PSČ 110 00, proti žalované QI investiční společnosti, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupené JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o určení neexistence pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm 2050/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Mgr. M. K. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 19663/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2016, č. j. 196 ICm 2050/2013, 104 VSPH 167/2016-175 (MSPH 96 INS 19663/2011), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl – odkazuje na ustanovení §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – jako nepřípustné odvolání žalobkyně podané proti usnesení ze dne 4. února 2016, č. j. 196 ICm 2050/2013-87, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) nepřipustil změnu žaloby navrženou podáním ze dne 3. února 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že jakkoli je usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení insolvenčního soudu, rozhodnutím, jímž se řízení končí, není proti takovému rozhodnutí dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně přípustné (jak se přiléhavě podává i z poučení o dovolání v napadeném rozhodnutí), když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu