ECLI:CZ:NS:2016:29.ICDO.74.2015.1
MSPH 60 INS 6477/2011
60 ICm 2735/2011
sp. zn. 29 ICdo 74/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti žalované UNITED RECYCLING s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 28 40 31 93, zastoupené JUDr. Evou Braunovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, o určení neexistence popřené pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm 2735/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice GRG Holding s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 27 07 19 87, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 6477/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011) a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2014, č. j. 60 ICm 2735/2011-82, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2015, č. j. 60 ICm 2735/2011, 104 VSPH 484/2014-112 (MSPH 60 INS 6477/2011), k odvolání žalované (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 15. května 2014, č. j. 60 ICm 2735/2011-82, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalovaná (UNITED RECYCLING s. r. o.) nemá za dlužnicí (GRG Holding s. r. o.) pohledávku ve výši 15.650.000,- Kč.
Odvolací soud – cituje ustanovení §114b a §153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že v poměrech dané věci nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku.
Přitom zdůraznil, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dne 5. září 2011 pohledávku z titulu smlouvy o půjčce, přičemž v kolonce 11 „další okolnosti“ uvedla, že na účet dlužnice postupně převedla částku 15.400.000,- Kč a za dlužníka provedla platbu ve prospěch příjemce (JK MACHINERY) částkou 250.000,- Kč. V situaci, kdy žalobkyně zpochybnila právní důvod pohledávky, poskytnutí finančních prostředků na půjčku a namítla případnou neplatnost půjčky (s odkazem na ustanovení §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“), odvolací soud uzavřel, že „v daném případě námitky žalobkyně vyžadovaly s ohledem na přesah tvrzení učiněných žalovanou věřitelkou v podané přihlášce, aby pro účely přípravy jednání se žalovaná k podané žalobě vyjádřila. Nečinnost žalované měla za následek, že nastala fikce uznání podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř., a to bez ohledu na to, že žalovaná později po uplynutí zákonné lhůty vyjádření podala“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že v řešení otázky, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy podle ustanovení §114b o. s. ř., právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje ustálené praxi dovolacího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9 ročník 2004, pod číslem 173).
Dovolatelka popisuje dosavadní průběh řízení a skutkový stav věci, přičemž akcentuje, že vzhledem k obsahu její přihlášky pohledávky za dlužnicí a k obsahu popěrného úkonu žalobkyně, jakož i vzhledem k reálné povaze smlouvy o půjčce nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení podle §114b o. s. ř.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to ve výkladu ustanovení §114b o. s. ř. ve spojení s ustanovením §153a odst. 3 o. s. ř., když v tomto směru právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje judikatuře Nejvyššího soudu.
Ta je ustálena na závěrech, podle kterých:
1) Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle ustanovení §114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout.
Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle ustanovení §114b o. s. ř. zejména v takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoli by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou − jsou tu takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto.
Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle ustanovení §114b o. s. ř. vyloučeno.
K tomu srov. např. dovolatelkou zmíněné usnesení sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněném pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Přihláškou nevykonatelné pohledávky (a obsahem žaloby o určení její pravosti) a popěrným úkonem insolvenčního správce by měla být procesní stanoviska stran incidenčního sporu konkretizovaná natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. naplněny zásadně nebudou. Neobsahuje-li popření pravosti pohledávky argumentaci, ze které insolvenční správce dovozuje své popření, lze – jako výjimku z pravidla – akceptovat i postup soudu prvního stupně zmiňovaným ustanovením upravený (srov. usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 ICdo 5/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2014, pod číslem 22).
V poměrech projednávané věci je přitom zjevné, že žalovaná přihlásila v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ve výši 15.650.000,- Kč, přičemž existenci této pohledávky dokládala výpisy z účtu a uznáním dluhu. Žalobkyně přihlášenou pohledávku žalované popřela co do pravosti a výše a jako důvod popření uvedla, že pohledávka nemá právní titul, že z předložených listin neplyne, že by částky odeslané z účtu žalované na účet dlužnice měly být plněním závazku k poskytnutí půjčky a že i v případě existence smlouvy o půjčce by šlo o neplatný právní úkon z důvodu rozporu s ustanovením §196a obch. zák.
Shora označenými procesními úkony účastníků byla jejich procesní stanoviska konkretizovaná natolik, že předpoklady pro vydání usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. naplněny nebyly.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu