ECLI:CZ:NS:2016:29.ND.289.2016.1
sp. zn. 29 Nd 289/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s. , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25288041, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 00, o zaplacení 15.586.877.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 44/2014, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, vznesené žalobkyní, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 55/2016.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. února 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl žalobu podanou u soudu dne 17. června 2014 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání (viz č. l. 56 - 225 spisu), v jehož rámci vznesla námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze (odvolacího soudu), jakož i soudců Vrchního soudu v Praze (č. l. 144 - 214 spisu), včetně ve výroku jmenovaných soudců JUDr. Jiřího Švehly a JUDr. Marie Grygarové.
K tomu (mimo jiné) uvedla, že jmenovaní soudci svým postupem v souvisejících řízeních napomáhali organizované zločinecké skupině a tuto podporovali, čímž jednali „ve prospěch dokonání bezdůvodného obohacení bývalého Holcim (Česko) a. s. a dalších“ na úkor Prefa Pardubice a. s., žalobkyně a dalších poškozených „obětí korupčního zneužití Krajského soudu v Hradci Králové organizovaným zločinem“, a jmenované soudce označila za součást „justiční (konkurzní) mafie“. Nezákonné jednání soudců Vrchního soudu v Praze podle žalobkyně spočívalo (dle obsahu námitky podjatosti) zejména v tom, že „umožnili nevyloučení“ jiných - dle názoru žalobkyně rovněž podjatých - soudců z projednávání a rozhodování souvisejících věcí.
Soudci senátu 11 Cmo nadřízeného soudu (Vrchního soudu v Praze), jimž byla věc přidělena k vyřízení námitky podjatosti vznesené vůči soudcům Městského soudu v Praze, JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Marie Grygarová a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., se k námitce podjatosti vyjádřili (1. srpna 2016) shodně tak, že ji nemají za důvodnou, neboť nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a není jim známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení žalobkyně popsaných stručně shora a podrobně v její obsahově rozsáhlé námitce podjatosti nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají - jak vyplývá z jejich vyjádření - k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li žalobkyně podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z toho, jakým způsobem rozhodli o jejích námitkách podjatosti vznesených v jiných řízeních, potom zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jinak řečeno, důvodem k vyloučení označených soudců z projednání a rozhodnutí dané věci není (nemůže být) jen okolnost, že nevyloučili jiné – dle názoru žalobkyně rovněž podjaté – soudce soudů nižších stupňů v souvisejících řízeních z projednávání a rozhodování daných věcí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 55/2016 (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu