ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.138.2016.1
KSHK 42 INS 17650/2014
sp. zn. 29 NSČR 138/2016-B-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka RHPI s. r. o. , se sídlem v Havlíčkově Brodu, Čechova 3810, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 25089471, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS 17650/2014, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bursíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2016, č. j. KSHK 42 INS 17650/2014, 1 VSPH 2227/2015-B-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. června 2015, č. j. KSHK 42 INS 17650/2014-A-59 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „ insolvenční soud“ ) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka RHPI s. r. o. (bod I. výroku) a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Barboru Novákovou (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2015, č. j. KSHK 42 INS 17650/2014, 1 VSPH 1378/2015-A-76, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. června 2015 v bodě I. výroku.
Usnesením ze dne 21. října 2015, č. j. KSHK 42 INS 17650/2014-B-13, insolvenční soud mimo jiné prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. dubna 2016, č. j. KSHK 42 INS 17650/2014, 1 VSPH 2227/2015-B-31, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. října 2015 v bodě I. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 14. dubna 2016 podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného“ práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky, zda odvolací soud může potvrdit rozhodnutí o prohlášení konkursu přesto, že takové rozhodnutí se opírá o rozhodnutí o úpadku dlužníka, které však nesplňuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (jež má spočívat v tom, že rozhodnutí o prohlášení konkursu vychází z rozhodnutí o úpadku, které nemělo být vydáno, neboť dlužník není v úpadku) a požaduje, aby Nejvyšší soud co do výroku o prohlášení konkursu zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že otázku, kterou mu dovolatel předkládá k řešení, zodpověděl již v usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( dostupném i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tam uzavřel, že:
I. Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu §4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§158 insolvenčního zákona).
II. Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.
Pro poměry dané věci odtud plyne, že na řešení otázek, na něž se dovolání soustřeďuje (zda byl důvod zjistit úpadek dlužníka), napadené rozhodnutí nespočívá. Důvod připustit dovolání pro řešení otázky, jejíž zodpovězení je z hlediska výsledku dovolacího řízení právně bezcenné, tak logicky není dán.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu