ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.149.2016.1
KSBR 44 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 149/2016-B-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Europé Integrée, spol. s r. o. , se sídlem v Kuřimi, Na Královkách 930/18, PSČ 664 34, identifikační číslo osoby 28302869, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS XY, o pořádkové pokutě, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, vznesené H. Č. , narozenou XY, bytem XY, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivana Waltrová a JUDr. Helena Myšková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 44 INS XY, 4 VSOL XY.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. května 2016, č. j. KSBR 44 INS XY, uložil Krajský soud v Brně (dále též „ insolvenční soud “) bývalé jednatelce dlužníka H. Č. (dále jen „H. Č“) pořádkovou pokutu ve výši 15.000 Kč.
Proti usnesení insolvenčního soudu podala H. Č. odvolání (č. l. B-185), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 44 INS XY, 4 VSOL XY.
V průběhu odvolacího řízení vznesla H. Č (podáním z 15. července 2016, č. l. B-188) námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivany Waltrové (dále jen „I. W.“) a JUDr. Heleny Myškové (dále jen „H. M.“). Námitku odůvodnila tím, že I. W. a H. M. zasedaly (I. W. jako předsedkyně senátu) společně s Mgr. Martinem Hejdou (dále jen „M. H.“), „kmenovým“ soudcem Krajského soudu v Brně, v senátu, jenž rozhodl (usnesením ze dne 10. prosince 2015, č. j. KSBR 44 INS XY, 2 VSOL XY) o „identickém“ usnesení insolvenčního soudu.
K tomu dále uvedla, že odmítá věřit tomu, že I. W. nemá vytvořen profesně tolerantní vztah k rozhodnutím Krajského soudu v Brně, takže žádá, aby o odvolání (v této věci) rozhodoval jiný senát, v němž nebude nikdo ze soudců, kteří rozhodovali v oné předchozí věci (tedy I. W. a H. M.).
Soudkyně soudního oddělení 4 VSOL (jemuž byla věc přidělena k vyřízení) I. W. a H. M. se k námitce podjatosti vyjádřily (10. srpna 2016) shodě tak, že ji nemají za důvodnou. Potvrdily, že jako členky senátu 2 VSOL rozhodovaly o odvolání H. Č. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 4. listopadu 2015 č. j. KSBR 44 INS XY, v době, kdy dle platného rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci byl členem tohoto senátu i M. H. (soudce Krajského soudu v Brně, dočasně přidělený k výkonu funkce soudce k Vrchnímu soudu v Olomouci na dobu od 1. září 2015 do 28. února 2016), uvedly nicméně, že nejsou k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům v žádném poměru, který by byl důvodem pochybností o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení H. Č. popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/20015“).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají - jak vyplývá z jejich vyjádření - k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Takový důvod se nepodává ani z toho, že při rozhodování o předchozí pořádkové pokutě zasedal v odvolacím senátě (dočasně přidělený) soudce insolvenčního soudu M. H.; k tomu, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011 nebo i důvody R 20/2015.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 44 INS XY, 4 VSOL XY (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; H. Č., dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu