ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.173.2016.1
KSBR 30 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 173/2016-A-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. E., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelky V. K. Market, s. r. o. , se sídlem v Kubšicích č. p. 41, PSČ 671 76, identifikační číslo osoby 25 34 85 07, o námitce vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, vznesené insolvenční navrhovatelkou, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Ivana Wontrobová a JUDr. Helena Myšková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, 2 VSOL XY.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. dubna 2016, č. j. KSBR 30 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) odmítl (pro neúplnost a neurčitost) insolvenční návrh věřitelky V. K. Market, s. r. o., podaný u insolvenčního soudu dne 18. dubna 2016.
Proti tomuto usnesení insolvenčního soudu podala insolvenční navrhovatelka odvolání (č. l. A-7), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, 2 VSOL XY.
V průběhu odvolacího řízení vznesla insolvenční navrhovatelka (podáním ze dne 7. července 2016 − č. l. A-15) námitku podjatosti senátu 2 VSOL Vrchního soudu v Olomouci a současně „celého soudního kolegia Vrchního soudu v Olomouci“, s tím, že „Mgr. M. H., proti jehož usnesení je brojeno, byl v nedávné době členem odvolacího senátu“ a není tudíž možné, aby o jeho rozhodnutí rozhodovali „soudci, jejichž kolegou byl soudce soudu nižšího stupně“.
Soudci soudního oddělení 2 VSOL (jemuž byla věc přidělena k vyřízení) JUDr. Vojtěch Brhel, JUDr. Ivana Wontrobová a JUDr. Helena Myšková se k námitce podjatosti vyjádřili (dne 30. srpna 2016) shodně tak, že ji nemají za důvodnou. Potvrdili, že Mgr. Martin Hejda byl (jako stážista) členem odvolacího senátu 2, 12 VSOL Vrchního soudu v Olomouci, zdůraznili však, že nemají k věci, k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům žádný vztah, který by byl důvodem pochybností o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je − stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže − dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení insolvenční navrhovatelky popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají − jak vyplývá z jejich vyjádření − k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Takový důvod se nepodává ani z toho, že soudce insolvenčního soudu Mgr. Martin Hejda dříve působil u Vrchního soudu v Olomouci; k tomu, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011 nebo i důvody R 20/2015.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, 2 VSOL XY (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu