ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.20.2016.1
MSPH 98 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 20/2016-A-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka GLADERIOS, SE , se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 592/22, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830089 , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS XY, o insolvenčním návrhu navrhovatelů 1/ HELAGE CAPITAL, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 24787361, zastoupeného JUDr. Josefem Monsportem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1747/16, PSČ 110 00, 2/ M. Y. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Nadeždou Priečinskou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Zborovská 616/49, PSČ 150 00, a 3/ O. N. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Slavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, PSČ 150 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2015, č. j. MSPH 98 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. dubna 2015, č. j. MSPH 98 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh, jímž se věřitelé – insolvenční navrhovatelé HELAGE CAPITAL, s. r. o. (dále jen „H. C.“), M. Y. (dále jen „M. Y.) a O. N. (dále jen „O. N.“) domáhali zjištění úpadku dlužníka ( GLADERIOS, SE) [bod I. výroku] a uložil insolvenčním navrhovatelům uhradit dlužníku společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 57 800 Kč [bod II. výroku].
K odvolání insolvenčních navrhovatelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2015, č. j. MSPH 98 INS XY, 4 VSPH XY, zrušil usnesení insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud – po zopakování dokazování pro účely posouzení aktivní věcné legitimace insolvenčních navrhovatelů – měl oproti insolvenčnímu soudu za doložené, že:
1/ Insolvenční navrhovatelé M. Y. a O. N. předloženými listinami doložili své splatné pohledávky za dlužníkem (tím i svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu), když v řízení bylo osvědčeno, že tito navrhovatelé prováděli pro dlužníka v roce 2011 stavební práce. (Ne)ohlášení započetí stavebních prací stavebnímu úřadu je pro posouzení otázky poskytnutí plnění irelevantní.
2/ Pohledávku navrhovatele H. C. lze mít dle odvolacího soudu v této fázi řízení za osvědčenou, když vznikla buď ze smlouvy o úvěru ze dne 14. listopadu 2011, nebo jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
K tomu doplnil, že skutečnosti, které podle insolvenčního soudu zpochybňovaly pohledávky insolvenčních navrhovatelů [řádné nevedení účetnictví dlužníkem, trestná činnost bývalé členky statutárního orgánu dlužníka V. N. (dále jen „V. N.“)] nemohou jít k tíži věřitelů. V řízení navíc vyšlo najevo, že trestná činnost V. N. se týkala (pouze) neoprávněné emise cenných papírů a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dlužníka.
Protože se dlužník ve vztahu k pohledávce insolvenčního navrhovatele H. C. bránil (i) námitkou zániku pohledávky započtením, provede insolvenční soud v dalším řízení dokazování, které dosud neprovedl a nedospěl tak v této otázce k žádným závěrům, jejichž správnost by bylo lze přezkoumat v odvolacím řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od rozhodnutí Nejvyššího soudu v dovolání označených) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí v posuzované věci nezávisí na výkladu §159a o. s. ř. (dovoláním předestřené), neboť odvolací soud vyšel z toho, že insolvenční navrhovatelé M. Y. a O. N. předloženými listinnými doklady osvědčili své splatné pohledávky za dlužníkem, přičemž k osvědčení jejich pohledávek není třeba dalšího dokazování (osvědčování) vybočujícího z rámce insolvenčního řízení. Potud je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která vychází především z usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudní rozhodnutí a stanovisek.
Závěr odvolacího soudu, že v případě posouzení smlouvy o úvěru jako neplatné, je třeba zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce (insolvenčním návrhu) dovoluje učinit závěr, že navrhovatelův nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení), je pak plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. rozsudek ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2000/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2009, pod číslem 90.
Dovolatel dále namítá nedostatek aktivní věcné legitimace insolvenčních navrhovatelů M. Y. a O. N., a to především prostřednictvím zpochybnění důkazní síly listin, na jejichž základě dospěl odvolací soud k závěru, že závazky dlužníka vůči těmto navrhovatelům jsou osvědčeny. Argumentem, že odvolací soud „zcela bagatelizoval“ skutečnost, že proti V. N. je vedeno trestní řízení, dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. Hodnocení důkazů samo nelze úspěšně napadat přípustným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Brojí-li dále dovolatel proti závěru odvolacího soudu o osvědčení pohledávek insolvenčních navrhovatelů M. Y. a O. N. námitkou nedostatečného označení a popisu prací na fakturách vystavených M. Y. a O. N., zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, podle kterých bylo provádění přípravných, úklidových a dokončovacích prací v místě plnění v průběhu roku 2011 řádně osvědčeno. Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze, neboť důvodem podání dovolání může být pouze nesprávný právní názor odvolacího soudu, na němž spočívá jeho rozhodnutí (§241a odst. 1 o. s. ř.). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 25 Cdo 3684/2015.
Zbývá dodat, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. především usnesení ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 42/2011, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2013, pod číslem 114) je i závěr odvolacího soudu, že v případě, kdy insolvenční navrhovatel osvědčí pohledávku za dlužníkem (v posuzované věci insolvenční navrhovatel H. C.), nelze insolvenčnímu navrhovateli upřít aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu pouze na základě námitky dlužníka o započtení vlastní pohledávky vůči insolvenčnímu navrhovateli, nýbrž je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený).
Na shora uvedených závěrech Nejvyšší soud plně setrvává a nemá důvod na nich nic měnit ani v poměrech dané věci.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu