ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1009.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1009/2016 -49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2016 o dovolání podaném T. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 10 To 43/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 44/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 20 T 44/2013, byl T. P. uznán vinným [pod body 1) – 3), 5) – 9), 12) – 17) výroku o vině] zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad. 1), 9), a 12)], a dále pak [pod body 1) – 17) výroku o vině] přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Rovněž mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. Oproti tomu byl obviněný T. P. podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro skutky, podrobně popsané ve výrokové části citovaného rozsudku [bod II.], kterými měl spáchat zvlášť závažný zločin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutky označené v žalobním návrhu staly. Rovněž byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku [bod III.], kterým měl spáchat zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek označený v žalobním návrhu stal.
V předmětné věci podala příslušná státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 10 To 43/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu odnětí svobody a o jeho podmíněném odkladu a v celém zprošťujícím výroku pod bodem III. výroku rozsudku a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, 3 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (dílem dokonaným), dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, byl T. P. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Jinak (tj. ve výroku o vině pod bodem I./1 – 17, ve výroku o trestu propadnutí věci, ve výroku o uloženém ochranném opatření – ochranném léčení a ve zprošťujícím výroku pod bodem II./1 – 6) zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ohledně zrušeného zprošťujícího výroku pod bodem III. vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby v ní učinil nové rozhodnutí.
Proti výše uvedenému rozsudku podal T. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný T. P. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně zrekapituloval dosavadní vývoj jeho trestní věci a připomenul některé okolnosti vyplývající z jednotlivých výpovědí poškozených a MUDr. Herrové. S odkazem na uvedené své námitky směřoval zejména k nepřiměřenosti uloženého trestu, kdy nepodmíněný trest odnětí svobody bude mít citelný zásah do jeho života a rozhodně nebude plnit funkci individuální ani generální prevence. Dle obviněného by tudíž bylo vhodnější uložení jiného druhu trestu. V tomto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, přičemž zdůraznil povinnost soudů rozhodovat v rámci a na základě zákona, a to při šetření základních lidských práv, včetně zákazu diskriminace z důvodů zdravotních a zákazu nelidského zacházení. Rovněž předestřel námitky vůči postupu soudu druhého stupně, zejména pak samotným důvodům, pro něž byl zrušen zprošťující výrok pod bodem III. a věc byla v tomto bodě vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Soudu druhého stupně v tomto ohledu vytkl selektivní hodnocení důkazů a jejich vytrhávání z kontextu celého skutkového děje. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o odložení výkonu trestu do doby rozhodnutí o dovolání. Takto koncipované dovolání, za dodržení zákonné lhůty, obviněný později doplnil stran sdělení, že již obdržel příkaz k nástupu výkonu trestu a opětovně žádá předsedu senátu Nejvyššího soudu k postupu ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. Nadto odkázal na výpověď znalkyně MUDr. Herrové ze dne 9. 4. 2014, která mj. uvedla, že výkon (nepodmíněného) trestu (odnětí svobody) není pro devianty vhodný, nýbrž spíše by bylo namístě uložení ústavní léčby.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která nejprve zrekapitulovala dosavadní vývoj předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného. Dále podotkla, že dovoláním je přípustné napadnout pouze pravomocná rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovoláním přitom není možné napadat výrok soudu druhého stupně, kterým tento zrušil zprošťující výrok soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. a podle §259 odst. 1 tr. ř. v této části věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně v tomto bodě uzavřela, že dovolání obviněného zčásti není přípustné. Pokud v další části svého dovolání obviněný namítá uložení nepřiměřeného trestu, tak jednak absentuje uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a dále pak připomenula, že samotnou nepřiměřenost trestu nelze namítat pod žádným z dovolacích důvodů. Státní zástupkyně shrnula, že pokud obviněný namítá nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody, pak podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V návaznosti na uvedené rovněž neshledala podklad pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
V replice na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství obviněný uvedl, že s argumentací státní zástupkyně z větší části nesouhlasí. Připustil, že státní zástupkyně má z formálního hlediska pravdu, že dovolání v zásadě nelze podat do zrušovacího výroku, neboť se nejedná o rozhodnutí konečné. Takový postup však ignoruje skutečnost, že tohoto výroku bylo dosaženo postupem, který je v rozporu se zákonem, když soud druhého stupně dospěl k jinému právnímu posouzení věci než soud nalézací, a to bez provedení či zopakování dokazování. K tomuto odkázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu. V ostatním obviněný setrval na svém dovolání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud nejprve považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Stran námitek k postupu soudu druhého stupně, kdy tento zrušil zprošťující výrok pod bodem III. a věc v tomto bodě vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, Nejvyšší soud uvádí následující:
Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým mohou hlavní proti sobě stojící strany trestního řízení samy dosáhnout z určitých kvalifikovaných důvodů přezkoumání některých pravomocných meritorních rozhodnutí soudu Nejvyšším soudem. Smyslem právní úpravy dovolání však není nahrazovat řádné opravné prostředky, a jeho podání proto není přípustné ve stejně širokém rozsahu (co do důvodů, okruhu napadnutelných rozhodnutí, oprávněných osob atd.), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí [písm. a)] rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, [písm. b)] rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, [písm. c)] usnesení o zastavení trestního stíhání, [písm. d)] usnesení o postoupení věci jinému orgánu, [písm. e)] usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, [písm. f)] usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, [písm. g)] usnesení o schválení narovnání, nebo [písm. h)] rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Ve smyslu ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. poté dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Jestliže tedy soud druhého stupně zrušil zprošťující výrok z označeného rozsudku soudu prvního stupně a tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, pak se v tomto ohledu nejedná o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Pokud by obviněný uplatnil jen tyto námitky, bylo by jeho dovolání shledáno jako nepřípustné a Nejvyšší soud by v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný však dále uplatnil námitky stran nepřiměřenosti uloženého trestu (nepodmíněného trestu odnětí svobody), který má podklad v odsuzující části napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná, že k výroku o trestu se vztahují dva dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Již ze systematiky ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že pokud jsou stanoveny dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, tak se k tomuto výroku nemůže bez dalšího vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení. Pokud by tomu tak bylo a tento dovolací důvod by měl zahrnovat i výrok o trestu, byla by ustanovení o dovolacích důvodech proti výroku o trestu nadbytečná a zcela nelogická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 904/2002). Nepřiměřenost trestu tedy nelze namítat, jak to učinil obviněný, v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je na rozdíl od dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obecným hmotněprávním důvodem. Ze vzájemného vztahu obou těchto důvodů dovolání logicky vyplývá, že samotný výrok o trestu lze napadat jen takovými hmotněprávními námitkami, které jsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010).
Za nezbytné se však jeví zdůraznit, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015). Obviněnému byl přitom vyměřen trest odnětí svobody v rámci zákonem stanovené trestní sazby pro předmětný trestný čin. S odkazem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud námitkám obviněného nemohl přisvědčit.
Pro úplnost lze podotknout, že pouhá nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod by byla v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku, když bez dalšího není důvodem ani k podání stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 2 tr. ř.) nebo k povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 věta první tr. ř.), které jsou dalšími mimořádnými opravnými prostředky.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b. S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaném návrhu na odložení výkonu napadeného rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu