ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1080.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1080/2016 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 To 86/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 14/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2015, sp. zn. 47 T 14/2014 , byl obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §58 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §84 trestního zákoníku a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 trestního zákoníku mu byla uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit vzniklou škodu. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, živnosti a funkce finančního poradce a pojišťovacího zprostředkovatele na dobu pěti roků. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného uhradit označeným poškozeným náhradu škody, přičemž podle §229 odst. 2 trestního řádu byli poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání státního zástupce proti výroku o trestu v předmětném rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 To 86/2015 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, živnosti a funkce finančního poradce a pojišťovacího zprostředkovatele na dobu pěti let.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu. Obviněný v něm tvrdil, že jak nalézací, tak odvolací soud pochybily u právního posouzení skutku a výroku o trestu. Podle něj nebyl náležitě zkoumán jeho zdravotní stav. Proto navrhuje prověření všech podstatných skutečností. Poukázal na to, že osoba podléhající duševní chorobě není trestně odpovědná. Je proto přesvědčen, že došlo k porušení zásady rovnosti zbraní, porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 zrušil, a aby celá věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze se závaznými pokyny k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že námitku nesprávné právní kvalifikace jednání obviněného neshledává opodstatněnou. Ze skutkové věty výroku o vině nalézacího soudu vyplývají veškerá skutková zjištění, která v případě dovolatele dostatečným způsobem vyjadřují naplnění všech znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Pokud jde o námitky vůči druhu a výměře trestu, pak je lze podle státní zástupkyně uplatnit jen v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Jestliže řízení před soudem prvního stupně není zatíženo vadou, která naplňuje některý z důvodů podle §265b trestního řádu, nebyl naplněn ani odvozený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž z části bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v §265b trestního řádu.
Obviněný P. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu dovolání obviněného směřující proti výroku o vině není přípustné (popřípadě v této části není přípustné), jestliže obviněný sám nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, resp. nepodala ho ani jiná osoba ve prospěch obviněného, a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu bylo přezkumné oprávnění odvolacího soudu podle §254 odst. 1 trestního řádu omezeno pouze na přezkum oddělitelného výroku o trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 20/2004 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 882/2005).
V posuzovaném případě sám obviněný nepodal odvolání. Odvolání podal jen státní zástupce, a to pouze proti výroku, jímž Městský soud v Praze odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za užití §58 odst. 1 trestního zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Státní zástupce vytýkal vady tohoto výroku, přičemž jím vytýkané vady neměly žádný vztah k jinému výroku, zejména ne v tom smyslu, že by šlo o vady, které by měly v jiném výroku svůj původ. Za tohoto stavu byla přezkumná pravomoc Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího dána §254 odst. 1 trestního řádu, podle něhož odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu vyplývajícím z §254 odst. 1 trestního řádu. Důvodem změny rozsudku Městského soudu v Praze byly vady vytýkané v odvolání státního zástupce a neuplatnily se tu žádné vady, které by se jakkoli týkaly výroku o vině. Vrchní soud v Praze ve skutečnosti ani neměl přezkumnou pravomoc ve vztahu k výroku o vině, která by vyplývala z ustanovení §254 odst. 2 trestního řádu.
Za tohoto stavu není přípustné, aby se obviněný dovoláním domáhal přezkumu výroku o vině. Přezkum tohoto výroku by nebyl přezkumem rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně, ale znamenal by přezkum rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. To je v rozporu s §265a odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti výroku o vině a opírala se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Dovolání obviněného je tak přípustné pouze v části, která směřovala proti výroku o trestu a opírala se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Námitky spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo sazbu stanovenou trestním zákonem, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť možnost jejich uplatnění je výslovně upravena v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu se však dovolatel nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 trestního zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Dovolatel v mimořádném opravném prostředku nijak nespecifikoval své výhrady proti výroku o trestu. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu a jeho závěr neaplikovat §58 odst. 1 trestního řádu v souvislosti s tvrzenou duševní poruchou obviněného, lze plně odkázat na rozhodnutí odvolacího soudu a jeho podrobné a přesvědčivé odůvodnění. Z těchto důvodů nemohla být námitka obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu opodstatněná.
Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu, jehož naplnění dovozoval z existence vady v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení v rozsudku soudu prvního stupně, tedy z existence dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud takovou vadu neshledal a námitky obviněného k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu považoval za nedůvodné. Proto nemohl být v dané věci naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 24. 8. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu