ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1121.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1121/2016 -50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 10. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2015, č. j. 4 To 74/2015-127, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 212/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2015, č. j. 4 To 74/2015-127, zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. H. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2015, č. j. 9 T 212/2014-69, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 24.00 hodin dne 18. 8. 2013 do 09.00 hodin dne 19. 8. 2013 v O.-P. na ul. O. v přízemním bytě v podnapilém stavu nejprve slovně hrubými vulgárními výrazy napadl svoji podnapilou manželku D. H., která je z důvodu mozkové obrny upoutána na invalidní vozík a zcela odkázána na pomoc svého manžela, a když se jmenovaná nadávkami slovně bránila, tak ji chytil za nohy a stáhl z invalidního vozíku na zem, přičemž se D. H. při pádu udeřila do zad a do hlavy, na zemi dále pokračoval ve fyzickém napadání poškozené, která mu neustále nadávala, přičemž jí úmyslně šlápl na levou ruku a následně ji minimálně 1x kopl do oblasti zad a ramen a následně ji nechal svlečenou ležet do 09.00 hodin dne 19. 8. 2013 bez pomoci na zemi, a dále v ranních hodinách dne 19. 8. 2013 po vzájemné slovní rozepři, když přivolal rychlou záchrannou pomoc a požadoval, aby D. H. odvezli na psychiatrii, před příjezdem sanitky mu poškozená řekla, že celou věc oznámí na policii, a následně si vzala na svoji obranu nůž, tento jí z ruky vykroutil a poté jí nůž přiložil zepředu pod krk bez toho, aby jí cokoli sdělil, následně se však uklidnil, neboť na místo přijela RZS, kterou P. H. přivolal, přičemž napadením poškozené způsobil zranění, a to zhmoždění pravostranného ramene projevující se otokem a pohmatovou bolestivostí, zhmoždění pravostranného prsu s krevní podlitinou, zlomeninu prostředního článku na dlaňové straně rozšíření části článku s dobou léčení v délce nejméně 2 týdnů“. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 9 T 57/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014, byl obviněnému podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 9 T 57/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě odvolání. Obviněný je zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku, státní zástupkyně pak pouze do výroku o uloženém trestu. Krajský soud v Ostravě o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 12. 8. 2015, č. j. 4 To 74/2015-127, jímž z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak obviněného za přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 9 T 57/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014, odsoudil podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil také trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ve výroku rozsudku specifikovaného mobilního telefonu včetně SIM karty, paměťové karty a nabíječky. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 9 T 57/2014, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný P. H. napadl shora citované rozhodnutí odvolacího soudu následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že jeho manželka - poškozená D. H. ve svých procesně použitelných výpovědích, před nimiž byla vždy řádně poučena jako svědek, neudělila, resp. vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním, které tak bylo podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. nepřípustné. Svou vůli tímto způsobem zopakovala v průběhu řízení celkem třikrát, vždy s podstatným časovým odstupem. Praktické důsledky spojené se zpětvzetím souhlasu poškozeného s trestním stíháním jí přitom byly dobře známy a dovolatel v tomto směru její rozhodnutí nijak aktivně neovlivnil. Přes výše uvedené skutečnosti však soud druhého stupně vyhodnotil předmětnou procesní otázku zásadního významu tak, že poškozená vzala souhlas s trestním stíháním zpět v tísni. Stav tísně pak dovodil z její finanční závislosti na dovolateli, resp. na zjednodušujícím závěru, že poškozená by si v důsledku jeho odsouzení ekonomicky pohoršila. Názor o účelovosti tvrzení dovolatele a poškozené, že i přes „italské manželství“ mají nadále zájem na společném soužití, soud založil na zavádějícím výkladu obsahu dovolatelova podání v řízení vedeném Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 36 C 17/2015, o návrhu na rozvod jejich manželství. V uvedené občanskoprávní věci byl ovšem vydán dne 25. 8. 2015 nyní již pravomocný rozsudek, jímž byl návrh na rozvod zamítnut. Civilní soud totiž dospěl k závěru, že manželství účastníků není trvale a hluboce rozvráceno a pro jeho rozvod není dán zákonný předpoklad, jestliže shodně uvedli, že si nadále rozumějí, společně hospodaří a jejich manželství je souladné. Odůvodnění existence stavu tísně u poškozené v napadeném rozsudku odvolacího soudu se tak podle názoru dovolatele jeví jako nesprávná a zcela hypotetická konstrukce. Společné jmění manželů a z toho nutně vyplývající vzájemnou ekonomickou provázanost jako stav tísně interpretovat nelze.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud na podkladě uplatněných dovolacích důvodů napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2015, č. j. 4 To 74/2015-127, podle §265k tr. ř. zrušil a podle §265m tr. ř. rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného se podle §223 odst. 1 tr. ř., ve spojení s §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastavuje, neboť není přípustné. Zároveň navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. a rozhodl o „odložení výkonu rozhodnutí“, proti němuž dovolání směřuje.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která s poukazem na ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. připomněla, že u obou trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, je trestní stíhání pachatele možné pouze se souhlasem poškozeného. Ten vzala poškozená D. H. v dané trestní věci po řádném poučení opakovaně zpět. Účelovost takového projevu vůle podle státní zástupkyně není možno kvalifikovat jako zpětvzetí souhlasu v tísni a trestní stíhání dovolatele bylo tudíž nepřípustné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném vyjádřila i pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci učinil jiné než navrhované rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Předmětné vyjádření zaslal Nejvyšší soud dne 17. 8. 2016 obhájci dovolatele s upozorněním, že obviněný k němu může jeho prostřednictvím zaujmout vlastní stanovisko (tzv. repliku). Do nařízení neveřejného zasedání však eventuální další reakci z jeho strany neobdržel.
Obviněný P. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné jednak podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému uložen trest, a současně podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť odvolací soud v rámci téhož rozsudku samostatným výrokem zamítl řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda námitky, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř., na které odkázal.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Nápravy procesních pochybení soudů se tedy jeho prostřednictvím obecně domáhat nelze.
Z výše uvedeného je zřejmé, že mimořádný opravný prostředek obviněného, neobsahuje žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno pod uvedený dovolací důvod obsahově podřadit .
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Týká se však pouze takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na některém z obligatorních důvodů vymezených v ustanoveních §11 odst. 1, odst. 4 tr. ř. a §11a tr. ř., pro něž nelze trestní stíhání vůbec zahájit, a pokud již zahájeno bylo, nelze v něm pokračovat (srov. §11 odst. 1 tr. ř.). V jeho rámci lze tedy relevantně namítat, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl, a namísto toho bylo vydáno jiné, pro obviněného méně příznivé rozhodnutí (zejména odsuzující rozsudek včetně výroku o trestu), jež je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Argumentací o nepřípustnosti jeho trestního stíhání vzhledem k ustanovení §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. uplatnil obviněný v posuzované věci důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. právně relevantně .
Protože Nejvyšší soud zároveň neshledal důvody pro odmítnutí podaného dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, vůči němuž bylo podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež v něm byly relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom znovu dospěl k závěru, že uplatněné námitky jsou důvodné .
Nejprve je zapotřebí v obecné rovině připomenout, že podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání obviněného nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat tehdy, je-li podmíněno souhlasem poškozeného a tento souhlas nebyl dán, nebo byl vzat zpět ( srov. §163 tr. ř. a §163a tr. ř.).
Ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., stanoví mimo jiné taxativní výčet trestných činů, pro něž lze trestní stíhání zahájit a pokračovat v něm pouze se souhlasem poškozeného, jestliže trestně stíhaná osoba je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď podle §100 odst. 2 tr. ř. Zákonodárce tak v druhově vymezených případech normativně vyřešil konflikt mezi veřejným zájmem na tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, a zájmy poškozeného, který má k pachateli trestného činu blízký vztah; a to ve prospěch poškozeného , jenž může být v důsledku potrestání pachatele nepřímo (de facto) také postižen. Poškozený je tak v zákonem vyjmenovaných případech nadán významným dispozičním oprávněním , vztahujícím se na celé trestní stíhání. Jeho uplatněním, ať už v podobě udělení souhlasu s trestním stíháním či naopak ve formě jeho odepření či zpětvzetí, navenek projevuje své vnitřní stanovisko k případnému postihu osoby blízké, která se vůči němu dopustila trestného činu. Kladný či záporný postoj poškozeného k trestnímu stíhání takové osoby je pak logicky motivován různými objektivními a zejména subjektivními pohnutkami.
Určitý průlom do výše popsané dispozice poškozeného s trestním řízením představuje ustanovení §163a odst. 1 tr. ř., v němž jsou upraveny situace, kdy souhlasu poškozeného s trestním stíháním není třeba. Jde o případy, kdy a) trestným činem byla způsobena smrt, b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu či poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, c) poškozeným je osoba mladší 15 let anebo d) z okolností případu je zřejmé, že souhlas byl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
Přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pro něž bylo mimo jiné vedeno trestní stíhání dovolatele, patří do výčtu trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. Stejně tak není pochyb o tom, že v době, kdy byl trestně stíhán, byl také manželem poškozené D. H., která ve vztahu k němu byla osobou uvedenou v §100 odst. 2 tr. ř. Z předloženého procesního spisu dále vyplývá, že poškozená vzala výslovně a po řádném poučení svědka ze strany orgánu činného v trestním řízení zpět svůj souhlas s trestním stíháním dovolatele v rámci procesně relevantních výpovědí, a to před policejním orgánem dne 29. 8. 2013 a v hlavním líčení před soudem prvního stupně ve dnech 14. 4. 2014 a 27. 6. 2014.
Z hlediska ustanovení §163 odst. 1, odst. 2 tr. ř. tedy podmínky pro zastavení trestního stíhání dovolatele pro výše uvedené trestné činy splněny byly. Přesto v něm bylo pokračováno a projednávaná věc byla dovedena až k jeho pravomocnému odsouzení.
Soudy obou stupňů po provedeném dokazování totiž dospěly k závěru, že poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět v tísni vyvolané její závislostí na jeho osobě (§163a odst. 1 písm. d/ tr. ř.), a proto tento její opakovaný procesní úkon nepovažovaly za překážku bránící tomu, aby v trestním stíhání bylo pokračováno.
Svůj postup opřely zejména o vyjádření znalce PhDr. Petra Šišáka a jeho výpovědi v hlavním líčení, z nichž (souborně řečeno) vyplynulo, že zásadním kritériem, jímž byla poškozená vedena k zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním dovolatele, sice je její trvající citová vazba k němu, ovšem ta v tomto směru nepředstavuje motivační kritérium jediné. Podle znalce bylo nutno přihlédnout též k tomu, že poškozená je již delší dobu upoutána na invalidní vozík, což jí do značné míry brání v sociálním kontaktu s dalšími osobami, je bez rodiny a i potud je více či méně odkázána na obviněného. Zároveň u ní znalec dovodil i ekonomickou motivaci jejího nesouhlasného vyjádření k trestnímu stíhání manžela, když si měla uvědomit, že bez jeho finančního přispění by nebyla schopna hradit náklady na stávající bydlení, její životní standard by se tak podstatně snížil a hrozilo by jí ústavní ubytování, s nímž má z minulosti negativní zkušenosti. Odmítavý postoj poškozené k ústavní péči přitom znalec vysvětlil tím, že je povahy svobodomyslné a nadměrně konzumuje alkohol, což by jí ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení umožněno nebylo. Její osobnost charakterizoval jako silně emotivní, vyžadující výraznou citovou oporu ve svém okolí, u níž se projevují zřetelnější afektivní rozlady. Ve vztahu k obviněnému vystupuje někdy dominantně, někdy je naopak submisivní. Při určitém spouštěcím mechanismu, kterým může být i alkohol, u ní může docházet k citovým výbuchům i brachiální agresi, které je i přes svůj fyzický handicap schopna, byť v omezené míře, realizovat. Podíl na vzájemných konfliktech s obviněným je u ní podle znalce nejméně poloviční, co do iniciace ve verbální rovině pak nadpoloviční. Jejich soužití označil znalec za tzv. „italské manželství“.
Na základě výše uvedených skutkových zjištění soudy uzavřely, že zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním dovolatele nelze považovat za svobodné a „neúčelově míněné“ rozhodnutí, a proto je na ně nutno nahlížet tak, že bylo učiněno v tísni vyvolané její závislostí ve smyslu §163a odst. 1 písm. d) tr. ř.
Takový výklad stavu tísně na straně poškozené však Nejvyšší soud považuje za velmi zjednodušující a proto neakceptovatelný. Nedostatek svobody projevu její vůle při zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním dovolatele totiž nelze bez dalšího dovozovat na základě toho, že svého zásadního procesního oprávnění ve prospěch manžela využila mimo jiné i z pohnutek ryze utilitárních. Skutečnost, že poškozená si pro sebe vyhodnotila mnohdy konfliktní manželské soužití s dovolatelem jako „menší zlo“, než jaké by pro ni představovala ztráta sociálního kontaktu s ním a současné snížení jejího životního standardu po dobu jeho případného věznění, nelze zaměňovat se situacemi, na něž primárně cílí ustanovení §163a odst. 1 písm. d) tr. ř ., které chrání zájmy poškozených osob, jež z důvodu naprosté závislosti na pachateli trestného činu vůbec nejsou schopny z vlastního pohledu analyzovat jednotlivá „pro“ a „proti“, která případné uplatnění trestněprávní odpovědnosti u jejich partnera může přinést, resp. které si jinou variantu své další existence, než je společné soužití s pachatelem, vůbec neumějí představit (typicky půjde o oběti domácího násilí, u nichž se rozvinul syndrom týrané ženy se všemi jeho známými vnějšími projevy). Závislost poškozené D. H. na dovolateli v takové kvalitě však ze soudy zjištěného skutkového stavu věci bez pochybností nevyplývá. Případnou účelovou motivaci poškozené jako osoby ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním ze zákona oprávněné, není – bez dalšího – možno kvalifikovat jako zpětvzetí souhlasu v tísni. To konečně ve svém vyjádření k dovolání výstižně naznačila i státní zástupkyně.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2015, č. j. 4 To 74/2015-127, zrušil, podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat řádné opravné prostředky (odvolání obviněného a státního zástupce) a znovu o nich rozhodnout. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde zejména o to, aby se v intencích tohoto rozhodnutí věcí znovu zabýval a k vyřešení otázky, nakolik bylo zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním dovolatele učiněno jako projev svobodné vůle, doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 36 C 17/2015, o návrhu na rozvod manželství, především pak obsahem rozhodnutí, jímž byla tato občanskoprávní věc pravomocně skončena.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu pozbyl dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci a tím i vykonatelnosti. To znamená, že ve výkonu trestu, který byl tímto rozsudkem obviněnému uložen, nelze pokračovat. Nejvyšší soud zároveň podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný P. H. nebere do vazby, když z předloženého spisu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, jež by u něho v nynějším stadiu řízení zakládaly kterýkoli z důvodů vazby podle ustanovení §67 a) až c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu