Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2016, sp. zn. 3 Tdo 1220/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1220.2016.1

sp. zn. 3 Tdo 1220/2016 -35 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 9. 2016 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. C. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 To 25/2016-2640, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2/2015, takto: Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2015, č. j. 40 T 2/2015-2539, byl obviněný L. C. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základě, že „v období od 21. 9. 2010 do 1. 4. 2011 jako jednatel a též společník společnosti HT Trading, s. r. o., IČ: 26940515, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Brně v oddílu C, vložka 47095, dnem 22. 9. 2004, se sídlem Brno, Podstránská 65, PSČ 627 00, jejímž předmětem činnosti bylo mimo jiné řeznictví a uzenářství, provozované v T., okres P., za situace, kdy dlužil svým dodavatelům značné finanční prostředky a věděl tak, že nebude schopen hradit další odebírané zboží, přesto 1. v období od 21. 9. 2010 do 29. 3. 2011 postupně celkem ve 29 případech odebral od společnosti Z. CZ, s. r. o., IČ: 26272776, se sídlem Rudíkov 247, jateční maso a vepřové droby v celkové hodnotě 15.020.008 Kč, přičemž na jednotlivé dodávky byly vystaveny faktury, a to: - faktura ze dne 21. 9. 2010 na částku 1.017.279 Kč, z níž uhradil pouze částku ve výši 750.000 Kč, - faktura ze dne 30. 9. 2010 na částku 77.405 Kč, kterou neuhradil, - faktura ze dne 5. 10. 2010 na částku 999.517 Kč, z níž uhradil pouze částku ve výši 87.147 Kč, a další faktury - ze dne 6. 10. 2010 na částku 17.490 Kč, - ze dne 30. 11. 2010 na částku 718.549 Kč, - ze dne 8. 12. 2010 na částku 308.264 Kč, - ze dne 14. 12. 2010 na částku 821.795 Kč, - ze dne 21. 12. 2010 na částku 857.788Kč, - ze dne 4. 1. 2011 na částku 302.300 Kč, - ze dne 11. 1. 2011 na částku 319.569 Kč, - ze dne 12. 1. 2011 na částku 71.306 Kč, - ze dne 18. 1. 2011 na částku 939.881 Kč, - ze dne 19. 1. 2011 na částku 41.424 Kč, - ze dne 26. 1. 2011 na částku 49.349 Kč, - ze dne 25. 1. 2011 na částku 898.596 Kč, - ze dne 1. 2. 2011 na částku 922.381 Kč, - ze dne 2. 2. 2011 na částku 12.440 Kč, - ze dne 7. 2. 2011 na částku 61.116 Kč, - ze dne 8. 2. 2011 na částku 860.853 Kč, - ze dne 15. 2. 2011 na částku 853.823 Kč, - ze dne 16. 2. 2011 na částku 48.271 Kč, - ze dne 22. 2. 2011 na částku 442.213 Kč, - ze dne 22. 2. 2011 na částku 442.372 Kč, - ze dne 1. 3. 2011 na částku 916.500 Kč, - ze dne 8. 3. 2011 na částku 872.736 Kč, - ze dne 15. 3. 2011 na částku 902.209 Kč, - ze dne 16. 3. 2011 na částku 43.162 Kč, - ze dne 22. 3. 2011 na částku 905.888 Kč, - ze dne 29. 3. 2011 na částku 295.532 Kč, již neuhradil, čímž tak společnosti Z. CZ, s. r. o., IČ: 26272776, se sídlem Rudíkov 247, PSČ 675 05, způsobil škodu ve výši 14.182.861 Kč, 2. v období od 2. 12. 2010 do 1. 4. 2011 si v 15 případech objednal přepravu zboží u společnosti T.I.T. Třebíč International Transport spol. s r. o., IČ: 46983627, se sídlem Hrotovická 1202, 674 01 Třebíč, přičemž faktury za provedenou přepravu neuhradil a způsobil tak společnosti T.I.T. Třebíč International Transport spol. s r. o., IČ: 46983627, se sídlem Hrotovická 1202, 674 01 Třebíč škodu ve výši 684.000 Kč, 3. v době od 29. 12. 2010 do 30. 3. 2011 postupně celkem ve 13 případech odebral vepřové půlky od společnosti VEMAS, a. s., IČ: 47452463, se sídlem Na Drahách 444, 564 01 Žamberk v celkové hodnotě 3.616.450 Kč, kdy na jednotlivé dodávky byly vystaveny faktury a to: - ze dne 29. 12. 2010 na částku 285.623 Kč, z níž uhradil částku ve výši 271.246 Kč, - ze dne 19. 1. 2011 na částku 294.460 Kč, z níž uhradil částku ve výši 150.000 Kč, a další faktury - ze dne 28. 1. 2011 na částku 286.066 Kč, - ze dne 3. 2. 2011 na částku 282.858 Kč, - ze dne 9. 2. 2011 na částku 271.484 Kč, - ze dne 15. 2. 2011 na částku 271.913 Kč, - ze dne 16. 2. 2011 na částku 276.076 Kč, - ze dne 24. 2. 2011 na částku 259.607 Kč, - ze dne 2. 3. 2011 na částku 279.260 Kč, - ze dne 9. 3. 2011 na částku 272.008 Kč, - ze dne 16. 3. 2011 na částku 283.583 Kč, - ze dne 23. 3. 2011 na částku 282.345 Kč, - ze dne 31. 3. 2011 na částku 271.167 Kč, již neuhradil, čímž tak společnosti VEMAS, a. s., IČ: 47452463, se sídlem Na Drahách 444, 564 01 Žamberk způsobil škodu ve výši 3.195.204 Kč, 4. v době od 29. 12. 2010 do 30. 3. 2011 postupně ve 27 případech odebral jateční maso, a to zejména vepřové půlky od společnosti JACOM spol. s r. o., IČ: 18188583, se sídlem Přerovská 761, 769 01 Holešov v celkové hodnotě 8.698.139 Kč, kdy na jednotlivé dodávky byly vystaveny faktury a to: - ze dne 29. 12. 2010 na částku 469.073 Kč, z níž uhradil částku 345.000 Kč a další faktury - ze dne 4. 1. 2011 na částku 237.847 Kč, - ze dne 5. 1. 2011 na částku 242.482 Kč, - ze dne 11. 1. 2011 na částku 237.086 Kč, - ze dne 12. 1. 2011 na částku 234.694 Kč, - ze dne 18. 1. 2011 na částku 238.482 Kč, - ze dne 19. 1. 2011 na částku 204.167 Kč, - ze dne 25. 1. 2011 na částku 226.394 Kč, - ze dne 26. 1. 2011 na částku 229.431 Kč, - ze dne 1. 2. 2011 na částku 210.554 Kč, - ze dne 2. 2. 2011 na částku 208.954 Kč, - ze dne 8. 2. 2011 na částku 224.136 Kč, - ze dne 9. 2. 2011 na částku 219.808 Kč, - ze dne 15. 2. 2011 na částku 230.743 Kč, - ze dne 16. 2. 2011 na částku 204.203 Kč, - ze dne 22. 2. 2011 na částku 421.258 Kč, - ze dne 23. 2. 2011 na částku 328.958 Kč, - ze dne 1. 3. 2011 na částku 395.382 Kč, - ze dne 2. 3. 2011 na částku 409.984 Kč, - ze dne 8. 3. 2011 na částku 453.499 Kč, - ze dne 9. 3. 2011 na částku 474.829 Kč, - ze dne 15. 3. 2011 na částku 443.025 Kč, - ze dne 16. 3. 2011 na částku 416.807 Kč, - ze dne 22. 3. 2011 na částku 426.634 Kč, - ze dne 23. 3. 2011 na částku 439.280 Kč, - ze dne 29. 3. 2011 na částku 409.103 Kč, - ze dne 30. 3. 2011 na částku 461.326 Kč, již neuhradil, čímž tak společnosti JACOM spol. s r. o., IČ: 18188583, se sídlem Přerovská 761, 769 01 Holešov způsobil škodu ve výši celkem 8.353.139 Kč, celkem takto způsobil škodu ve výši nejméně 26.415.204 Kč“. Za to byl obviněný podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu soud uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev a ve výkonu prokury v trvání sedmi let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: Z. CZ, s. r. o., částku 14.182.861 Kč, T.I.T. Třebíč International Transport spol. s r. o., částku 684.000 Kč, VEMAS, a. s., částku 3.195.204 Kč a JACOM spol. s r. o., částku 8.353.139 Kč. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 To 25/2016-2640, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 6. 2016 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný L. C. následně dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že soudy obou stupňů se důsledně nezabývaly naplněním všech znaků objektivní a zejména subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu v jeho jednání. Skutek, tak jak byl popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle jeho názoru znaky žádného trestného činu nevykazuje. Znění tzv. skutkové věty a na ni navazující věty právní jsou zároveň v extrémním nesouladu s obsahem ve věci provedených důkazů a z nich plynoucími skutkovými zjištěními. V uvedených souvislostech dovolatel předně zdůraznil, že z podstaty svého postavení ve společnosti HT Trading, s. r. o., nemohl posuzovanými dílčími skutky obohatit sebe, jestliže jednal ve prospěch této společnosti a na její účet. Práva a závazky plynoucí z jeho jednání tak vznikaly výhradně jí. Pokud objednával nějaké zboží či služby, nebyl zároveň jejich odběratelem. Tím byla společnost HT Trading, s. r. o., a pouze ona byla povinna za ně uhradit příslušné fakturované částky. Pokud tak neučinila, mohlo nanejvýš dojít k jejímu neoprávněnému obohacení. Nesprávná je podle dovolatele také konstrukce soudu prvního stupně, podle níž uváděl poškozené v omyl, jestliže objednával další zboží a služby za situace, kdy dlužil svým dodavatelům značné finanční prostředky a věděl tak, že nebude schopen nově vzniklé závazky hradit. Ve skutečnosti se ovšem ve špatné ekonomické situaci nenacházel a daná otázka ani nebyla předmětem dokazování, „svým“ dodavatelům nedlužil, neboť jako fyzická osoba žádné neměl. To znamená, že od nich neodebral žádné zboží, neboť takto jednala společnost HT Trading, s. r. o. Z popisu skutku v odsuzujícím rozsudku navíc nevyplývá, jakým způsobem a koho měl vlastně uvést v omyl. Není v něm především uvedeno, že by poškozeným sděloval informace odlišné od skutečného stavu věcí, na základě kterých by tito činili svá obchodní rozhodnutí. Nic takového ani nebylo provedeným dokazováním zjištěno. Ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně je navíc popsána jiná alternativa dalšího znaku objektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, než ve větě právní, a to „zamlčení podstatné skutečnosti“ (tj. jednání omisivní), a nikoli „uvádění v omyl“, které je jednáním komisivním. Pokud dovolatel nikoho neuvedl v omyl o svých ekonomických poměrech, nedošlo by jeho jednáním ani k naplnění dalšího zákonného znaku trestného činu podvodu v podobě způsobení škody na cizím majetku. Její vznik totiž musí být v příčinné souvislosti s omylem podváděné osoby a majetkovou dispozicí uskutečněnou právě v důsledku tohoto omylu. Soudem konstatovanou výši neuhrazeného zboží či služeb tak lze označit toliko za pohledávku za odběratelem a nikoli za škodu způsobenou trestným činem. Zároveň dovolatel poukázal na to, že ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nejsou zmíněny ani žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit na jeho úmyslné zavinění. Kromě toho, že on sám dodavatelům nic nedlužil, jelikož – jak výše uvedeno – žádné neměl, nebylo podstatné, zda bude schopen platit za úhradu dalšího odebraného zboží, protože zboží neodebíral. Formulace obsažená v popisu skutku ve spojení s odůvodněním rozsudku podle dovolatele ukazují maximálně na jinou formu jeho zavinění, a to nedbalost. Pak se však nejedná o trestný čin. V daném případě byla nepřípustně kriminalizována situace, kdy zůstaly toliko neuhrazeny pohledávky z obchodně závazkových vztahů, a to v důsledku druhotné platební neschopnosti společnosti HT Trading, s. r. o., která sama neobdržela ke konci své činnosti platby za vydané faktury v celkovém objemu cca 33 milionů Kč, tedy sumu převyšující údajnou škodu specifikovanou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Jednalo se přitom o peněžní prostředky, které měly být použity k úhradě jejích závazků a s nimiž obviněný počítal právě při rozhodování o dalším odběru masa. Společnost navíc vlastnila majetek v hodnotě cca 17 milionů Kč a skladové zásoby v hodnotě cca 5 milionů Kč. Před svými dodavateli svou finanční situaci nijak netajila, neboť pravidelně zakládala do sbírky listin obchodního rejstříku výkazy za uplynulé účetní období, z nichž mohli případně zjistit její ekonomickou kondici. Ani v rámci komunikace s dodavateli obviněný skutečný stav věcí nijak nezatajoval. Ti přesto v dodávkách zboží či služeb pokračovali dál. Nejednalo se přitom o žádné nováčky v podnikání, kteří by si neuměli vyhodnotit vlastní počínání. Označovat je jako oběti podvodu tedy není namístě. Rozborem ekonomické situace společnosti HT Trading, s. r. o., bylo podle dovolatele navíc zjištěno, že i po datu 21. 9. 2010 prováděla platby svým dodavatelům, včetně těch, kteří v trestním řízení vystupují v procesním postavení poškozených. Pouze díky platební nekázni odběratelů nebyla schopna splnit své závazky v plném rozsahu. V žádném případě tedy dovolatel nezamýšlel způsobit někomu škodu, ani s tím nebyl srozuměn. V okamžiku, kdy vyhodnotil, že situace HT Trading, s. r. o., je neudržitelná, její činnost ukončil. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 To 25/2015-2640, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2015, č. j. 40 T 2/2015-2539, jakož i případná další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Součástí dovolání učinil obviněný i návrh, aby Nejvyšší soud (předseda senátu) podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o podaném opravném prostředku. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 18. 8. 2016. Do zahájení neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Obviněný L. C. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska podmínek a rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.). Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně projednal podané odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebo řízení mu předcházející byly skutečně zatíženy některou z dovolatelem namítaných vad, zakládajících existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění , a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Shora rekapitulované námitky dovolatele vůči právnímu posouzení stíhaného jednání lze pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit jako právně relevantní . Při posuzování jejich opodstatněnosti dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům: Zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. To znamená, že objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož je provedena majetková dispozice ke škodě na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění (srov. §15 tr. zákoníku). Výrok rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí obsahovat nejen zákonné pojmenování skutkové podstaty trestného činu a uvedení příslušného zákonného ustanovení, ale také vyjadřovat naplnění veškerých zákonných znaků trestného činu v posuzovaném jednání (skutku) obviněného (viz §120 odst. 3 tr. ř.). U trestného činu podvodu by tak popis skutku ve výroku o vině měl odrážet zjištěnou formu podvodného jednání obviněného (tj. uvedení někoho v omyl nebo využití jeho omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností), případně kombinaci těchto forem, dále vznik škody na cizím majetku a její výši a konečně to, zda došlo k obohacení pachatele nebo jiné osoby, případně obou. Obsahu popisu skutku by pak měla odpovídat věta právní. Dovolateli je nutno přisvědčit v tom, že výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně v posuzované trestní věci výše uvedená kritéria zcela nesplňuje. Podle tzv. skutkové věty výrokové části rozhodnutí se měl dovolatel zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dopustit tím, že v období od 21. 9. 2010 do 1. 4. 2011 jako jednatel a též společník společnosti HT Trading, s. r. o., jejímž předmětem činnosti bylo mimo jiné řeznictví a uzenářství, postupně celkem v 84 případech odebral zboží resp. objednal jeho přepravu od čtyř poškozených subjektů, přestože „dlužil svým dodavatelům značné finanční prostředky a věděl tak, že nebude schopen hradit další odebírané zboží“ , a na jednotlivé dodávky zboží či za provedenou přepravu vystavoval faktury, které následně buď zčásti nebo vůbec neuhradil. Tím způsobil poškozeným škodu v úhrnné výši 26.415.204 Kč. Z tzv. věty právní výroku se pak podává, že uvedeným jednáním „sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu“ . Soudu prvního stupně je nutno vytknout, že skutek, jehož spácháním uznal dovolatele vinným, formuloval ve výroku o vině rozsudku zčásti nepřesně, do určité míry zavádějícím způsobem a především v rozporu se skutkovými zjištěními, k nimž dospěl na základě provedených důkazů a která mnohem výstižněji rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. V prvé řadě je v popisu skutku chybně ztotožněna osoba dovolatele se společností s ručením omezeným jako právnickou osobou. Jakkoli v ní byl dovolatel v rozhodném období jediným společníkem a jednatelem, stále se jednalo o dva od sebe odlišné subjekty (k tomu srov. přiměřeně usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 15 Tdo 294/2009 publikované pod č. 41/2010 Sb. rozh. tr. ). Soud navíc opomněl skutečnost, že dovolatel uzavíral inkriminované obchody ve prospěch HT Trading, s. r. o., jejím jménem a na její účet. Takto si přitom nepočínal s tím, že by osobně, tj. jako fyzická osoba, dlužil značné finanční prostředky dalším dodavatelům, ale za situace předlužení společnosti HT Trading, s. r. o., za niž jednal. Jestliže šlo z jeho strany o podvodné jednání, pak jím v žádném případě nemohl obohatit „sebe“, jak je nesprávně a nelogicky uvedeno v právní větě výroku o vině, nýbrž „jiného“ (zde výše uvedenou právnickou osobu). Náležitou oporu ve skutkové větě výroku o vině rozsudku pak nemá ani právní závěr krajského soudu, že dovolatel poškozené subjekty v rámci svého jednání „uvedl v omyl“. V popisu skutku není zároveň uvedeno nic, co by odpovídalo právě takové formě zjištěného aktivního podvodného jednání. Nejvyšší soud nicméně při své rozhodovací činnosti zastává pojetí, podle nějž vady v popisu skutku, primárně vycházející z nesprávné právní úvahy obecného soudu, ještě bez dalšího nezakládají nutnost zrušení napadeného pravomocného rozsudku v dovolacím řízení. Vždy je totiž nutno bedlivě posuzovat, jestli při jejich existenci takový rozsudek skutečně nemůže obstát a na jeho právní moci proto nelze spravedlivě trvat. Z tohoto pohledu pokládá Nejvyšší soud za podstatné, zda vytýkané vady měly negativní dopad na správnost meritorního hmotněprávního posouzení jednání obviněného (právní kvalifikaci skutku), tedy na výrok o vině, a případně na něj navazující výrok o trestu nebo výrok o náhradě škody. V daném případě dospěl k závěru, že tomu tak není. Krajský soud v Brně, jakkoli to nedokázal náležitě vtělit do výrokové části rozsudku, vycházel při hmotněprávní kvalifikaci stíhaného skutku ze zjištění, že dovolatel jako jediná osoba ovládající společnost HT Trading, s. r. o., uzavřel jejím jménem v období od 21. 9. 2010 do 1. 4. 2011 jako její jednatel celkem 84 obchodů s poškozenými společnostmi Z. CZ, s. r. o., T.I.T. Třebíč International Transport spol. s r. o., VEMAS, a. s., a JACOM spol. s r. o., přestože si byl vědom dlouhodobě nepříznivého stavu jejího hospodaření i toho, že společnost má dlouhodobě nesplacené faktury ve vysokém objemu a není tak schopna řádně plnit ani již existující závazky vůči svým dodavatelům. Přesto pokračoval v podnikatelské činnosti zadlužené firmy. O krajně nepříznivé bilanci jejího hospodaření minimálně za poslední dva roky ovšem zástupce dodavatelských společností nijak neinformoval. Při následných jednáních s nimi, kdy urgovali platby za dodané zboží a služby, je ubezpečoval, že HT Trading, s. r. o., je v dobré ekonomické kondici a čelí problémům toliko přechodného charakteru, s nimiž je schopna se v dohledné době vypořádat a které její platební morálku nijak neohrozí. Tím zároveň dosáhl potřebné důvěry u poškozených, kteří mu poskytli při zdání solventnosti HT Trading, s. r. o., a serióznosti jejího podnikání další plnění. Vnitřně se však opíral o zjevně nereálný předpoklad, že v rozumném časovém horizontu zastaví prohlubující se propad obchodní bilance společnosti, pozvedne ji zpět „do kladných čísel“ a prudce narůstající dluhy splatí. Výsledkem jeho počínání pak byl vznik škody na majetku poškozených v celkové výši přesahující 26 milionů Kč. Z hlediska existence tzv. podvodného úmyslu (subjektivní stránky) v jednání dovolatele pak není podstatné, že výše uvedenou škodu údajně způsobit nechtěl, jestliže zároveň jednal se znalostí všech výše konstatovaných rozhodných skutečností. S jeho obhajobou se v tomto směru již podrobně a přesvědčivě v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly soudy obou stupňů. Na závěry odvolacího soudu obsažené na str. 8 a 9 odůvodnění napadeného usnesení lze plně odkázat. Z hlediska naplnění formálních znaků zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku tedy bylo jednání obviněného posouzeno věcně správně, neboť zjištěný skutkový stav věci umožňoval dovodit, že úmyslně jednak zamlčoval podstatné skutečnosti a jednak uváděl někoho v omyl. V důsledku toho pak způsobil na cizím majetku škodu v soudy zjištěné výši „nejméně 26.415.204 Kč“, tedy škodu velkého rozsahu. Zákonný znak „sebe nebo jiného obohatí“ byl naplněn obohacením jiného – společnosti HT Trading, s. r. o., tedy právnické osoby, byť obviněný byl jejím jediným společníkem a jednatelem. Pokud soudy právě tuto právní hmotněprávní otázku posoudily chybně, nemělo to v daném případě žádný vliv na právní kvalifikaci skutku či z ní vycházející další výroky. Svou povahou a způsobeným následkem se zároveň inkriminované jednání nepochybně vymklo z běžného rámce standardních obchodněprávních vztahů (sporů) natolik výrazně, že užití trestního práva jako prostředku ultima ratio bylo zde zcela namístě. Zásadu použití trestního práva jako krajního prostředku pouze v případech, kdy již nepostačí užití nástrojů civilního práva, nelze zjednodušeně vykládat tak, že existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu vyvolaného pachatelem, by vždy zakládala nutnost postupovat jen podle této normy s odkazem na princip ultima ratio, bez možnosti vyvození trestní odpovědnosti pachatelů společensky škodlivých činů. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány protiprávní činy, jejichž znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Byť trestní právo chrání hodnoty a vztahy upravené i jinými právními odvětvími, jeho použití přichází v úvahu tam, kde prostředky těchto jiných právních odvětví k ochraně společnosti nepostačují. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů fyzických a právnických osob s poukazem na primární existenci institutů jiných právních odvětví (např. občanského práva). Je třeba mít na zřeteli, že smyslem trestního řízení je podle ustanovení §1 odst. 1 tr. ř. především to, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Dovození toho, zda jde o čin, který by pro nedostatek škodlivosti neměl být považován za trestný, přichází v úvahu pouze výjimečně v těch případech, kdy posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Zde by se pak mohla uplatnit odpovědnost podle jiné právní normy (k tomu srov. zejména stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2012, a dále přiměřeně např. jeho rozhodnutí ve věcech sp. zn. 8 Tdo 1035/2010, sp. zn. 5 Tdo 17/2011, sp. zn. 3 Tdo 82/2012, sp. zn. 7 Tdo 988/2012, sp. zn. 3 Tdo 1054/2012, sp. zn. 3 Tdo 338/2016, aj.). Takovými výjimečnými okolnostmi však posuzovaný skutek charakterizován není. Nedostatku společenské škodlivost svého jednání se dovolatel nemohl úspěšně dovolávat ani tvrzením, že zástupci poškozených firem si sami neověřili ekonomické poměry HT Trading, s. r. o., ačkoli tak mohli učinit prostřednictvím veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku; zvláště pokud objednané zboží či služby společnosti poskytovali s tím, že jim zprvu veškeré dodávky hradila řádně a včas, a při prvotních problémech s platbami byli dovolatelem ubezpečováni o standardním běhu věcí. Za daných okolností jim nelze klást k tíži, že by snad liknavě či nerozvážně přistoupili k ochraně svých majetkových práv, nebo dokonce vědomě uzavírali s HT Trading, s. r. o., „nejisté obchody“. Dovolání obviněného L. C. bylo dílem opřeno o námitky, jimž z hlediska uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. nelze přiznat opodstatnění. V rozsahu, v němž bylo podáno opodstatněně, by pak případný dovolací přezkum nemohl postavení obviněného zásadně ovlivnit. Konstatované vady se navíc nedotkly otázek, jež by měly po právní stránce zásadní význam; např. proto, že by dosud nebyly v soudní praxi uspokojivě vyřešeny. Za splnění posledně uvedených procesních podmínek Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Pokud jde o „návrh“, resp. podnět obviněného k rozhodnutí o přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud (předseda senátu) důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu (samosoudce) soudu prvního stupně. Předsedkyně Krajského soudu v Brně však tohoto oprávnění při předložení dovolání obviněného nevyužila. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 27. 9. 2016 JUDr. Eduard Teschler předseda senátu