ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1227.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1227/2016 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 To 35/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 130/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 To 35/2016, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 18 T 130/2014, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 18 T 130/2014, byl Ing. L. H. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [pod bodem 1) výroku o vině], a přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku [pod bodem 2) výroku o vině], čehož se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že jako jednatel poškozené společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., se sídlem Hrádek 109, IČ: 282 731 09,
ad 1)
v období od 1. 10. 2010 do 3. 3. 2012, jako držitel platebních karet poškozené, prostřednictvím kterých byl oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtech poškozené ELTOS Hrádek, s. r. o., provedl prostřednictvím karty typu MC BUSINESS z účtu vedeného u České spořitelny, a. s., celkem 41 výběrů finančních prostředků nebo plateb v celkové výši 828.000 Kč a prostřednictvím karty Visa Electron CHIP z účtu vedeného u Československé obchodní banky, a. s., provedl celkem 41 výběrů finančních prostředků nebo plateb v celkové výši 792.560 Kč, kdy použití těchto prostředků ve prospěch firmy doložil pouze ve výši 321.165 Kč a částku 260.000 Kč použil na úhradu závazků společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., vůči R. H., ostatní získané peněžní prostředky použil pro vlastní potřebu a tyto dosud nevrátil, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 1.039.395 Kč,
ad 2)
od společnosti MITRO, s. r. o., se sídlem Ke Spravedlnosti 666, Jaroměřice nad Rokytnou, IČ: 292 150 81, převzal v hotovosti:
- dne 3. 8. 2012 finanční prostředky ve výši 50.000 Kč a dne 30. 8. 2012 ve výši 130.000 Kč, jakožto úhradu splatné faktury za provedení projektové dokumentace dodavatelem ELTOS Hrádek, s. r. o.,
- dne 31. 8. 2012 finanční prostředky ve výši 134.132 Kč jako úhradu splatné faktury za dodávku a montáž elektroinstalace a vodoinstalace dodavatelem ELTOS Hrádek, s. r. o.,
a z této částky si ponechal pro svou potřebu částku 240.015 Kč, když částku 74.117 Kč použil na úhradu závazků společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., a způsobil tak poškozené společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., škodu v celkové výši 240.015 Kč .
Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Obviněnému byla dále uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo obviněnému uloženo, aby poškozené společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., uhradil škodu ve výši 1.279.410 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poté byla poškozená společnost ELTOS Hrádek, s. r. o., odkázána v ostatních částech uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V předmětné věci podali obviněný Ing. L. H. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 To 35/2016, tak, že je jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch Ing. L. H. (dále jen obviněný), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Předně zrekapituloval dosavadní průběh předmětné trestní věci a připomenul okolnosti, na základě kterých dospěl soud druhého stupně ke svému rozhodnutí, přičemž s názorem soudu druhého stupně se dle dovolatele nelze ztotožnit. Zejména pak není možné souhlasit s koncepcí oprávněnosti dispozic bývalého statutárního orgánu obchodní společnosti, jak ji vyslovily ve věci činné soudy. Soud prvního i druhého stupně dle dovolatele stran jednání uvedeného pod bodem 1) výroku o vině nesprávně posoudily jednání obviněného ve vztahu k částce 260.000 Kč, pokud předmětné jednání označily za oprávněné nakládání se svěřenými penězi, a nikoli jako přisvojení si cizí svěřené věci ve smyslu §206 tr. zákoníku. S ohledem na podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku je dle dovolatele nerozhodné, zda pohledávka R. H. byla skutečně relevantní, neboť obviněný tuto pohledávku uhradil patnáct měsíců poté, co byl odvolán z funkce jednatele, resp. v době, kdy již neměl jakékoli právo nakládat s majetkem obchodní společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o. Svým jednáním tedy vyloučil osoby oprávněné jednat za poškozenou společnost z možnosti rozhodovat o tom, které pohledávky a jakým způsobem budou uhrazeny. Nadto podotkl, že pohledávka R. H. se zdá být pochybnou, když vůbec nebyla zavedena do účetnictví společnosti. Obviněný uhrazením takové pohledávky de facto vyloučil oprávněnou osobu z možnosti napadnout předmětnou pohledávku před jejím uhrazením např. u civilního soudu. Pohledávka navíc byla uhrazena v době, kdy se již společnost ELTOS Hrádek, s. r. o., dostala do úpadku (dne 15. 10. 2013 proti ní bylo zahájeno insolvenční řízení) a obviněný tak znemožnil oprávněným osobám rozhodnout o tom, která pohledávka, jakým způsobem, případně v jaké poměrné výši má být uhrazena. Stran skutečnosti, že s odvoláním z funkce jednatele je spojen zánik veškerých jednatelských oprávnění, a souvisejících trestněprávních konsekvencí, dovolatel připomenul závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 6 Tdo 240/2004. Subjektivní stránka (ve formě přinejmenším nepřímého úmyslu) předmětné skutkové podstaty dle dovolatele zajisté naplněna byla, neboť obviněný evidentně věděl, že již pozbyl oprávnění jednat za poškozenou společnost. Dovolatel rovněž připomenul, že obviněný vybíral peníze z účtu společnosti v době do 3. 3. 2012, dne 27. 9. 2012 byl odvolán z funkce jednatele a teprve dne 26. 12. 2013 provedl úhradu pohledávky, tedy již v době po dokonání trestného činu. Soudy dle dovolatele pochybily, pokud do defraudačního jednání obviněného nezahrnuly rovněž částku 260.000 Kč s odůvodněním, že se jednalo o platbu ve prospěch poškozené společnosti, jejímž byl obviněný bývalým jednatelem. Dovolatel podotkl, že byť namítané pochybení nemá zásadní dopad na právní kvalifikaci jednání obviněného, tak případná náprava uvedené vady by navýšila celkovou škodu o částku 260.000 Kč, což by mohlo ovlivnit jak ukládaný trest, tak zejména práva poškozené stran náhrady škody. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 To 35/2016, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 18 T 130/2014, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný, který toliko ve stručnosti konstatoval, že s podaným dovoláním nejvyššího státního zástupce nesouhlasí a má za to, že ze strany soudů prvního i druhého stupně bylo po skutkové i právní stránce rozhodnuto správně. Navrhl tedy, aby bylo podané dovolání jako nedůvodné zamítnuto. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaných opravných prostředcích (odvoláních) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
Předně lze připomenout, že obviněný byl z funkce jednatele společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., odvolán dne 27. 9. 2012, přičemž k úhradě částky 260.000 Kč R. H. došlo až dne 26. 12. 2013, tedy v době, kdy již (patnáct měsíců) obviněný neměl jakékoli oprávnění nakládat s prostředky poškozené společnosti. Dále pak, že okamžikem odvolání z funkce jednatele je taková osoba zbavena jakéhokoli oprávnění umožňujících jí jednat jménem společnosti. Jak správně předestřel soud druhého stupně, výběry z účtu právnické osoby, které bývalý jednatel učiní po tomto datu, je třeba označit za neoprávněné, přičemž peněžní prostředky vedené na účtu společnosti jsou majetkem společnosti a ve vztahu k uvedené osobě (bývalému jednateli, zde obviněnému) jde tedy o věc cizí, k níž odvoláním z funkce jednatele společnosti ztratí tato osoba dispoziční oprávnění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 6 Tdo 240/2004).
Soud druhého stupně (ve shodě se soudem nalézacím) však nepřisvědčil argumentaci obžaloby a zaujal názor, že předmětný dluh společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., ve výši 260.000 Kč, dle smlouvy o půjčce ze dne 20. 4. 2010, objektivně existoval, obviněný tento dluh za společnost ELTOS Hrádek, s. r. o., půjčiteli R. H. uhradil, tudíž tuto dispozici obviněného s finančními prostředky společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., nebylo možné posoudit jako neoprávněnou, resp. jako zpronevěru, byť byla obviněným učiněna až v době po 27. 9. 2012, kdy již nebyl jednatelem společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o.
Názoru, že výše škody v případě skutku pod bodem 1) výroku o vině (rozsudku soudu prvního stupně) měla být snížena o předmětnou částku 260.000 Kč, však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, neboť předestřené jednání obviněného nelze považovat za oprávněné nakládání se svěřenými penězi, kdy k uvedené transakci neměl obviněný jakékoli oprávnění. Nejvyšší soud se v tomto ohledu ztotožnil s argumentací dovolatele, že jednáním obviněného bylo oprávněným subjektům znemožněno rozhodovat o hrazení jednotlivých pohledávek, kdy soudy v této souvislosti nevzaly dostatečně v potaz okolnosti stran insolvenčního řízení, které bylo ve věci dlužníka ELTOS Hrádek, s. r. o., zahájeno dne 15. 10. 2013, přičemž v takové situaci již nelze hradit závazky, resp. vybírat si zainteresované subjekty, dle vlastního uvážení. Jak správně podotkl dovolatel, obviněný svým jednáním znemožnil oprávněným osobám rozhodnout o tom, která pohledávka, jakým způsobem, případně v jaké poměrné výši má být uhrazena. V daných souvislostech, mj. rovněž s ohledem na okamžik dokonání trestného činu zpronevěry, kterým byl obviněný uznán vinným, je již nerozhodné, že dluh společnosti ELTOS Hrádek, s. r. o., vůči R. H. vznikl v době, kdy obviněný disponoval jednatelskými oprávněními.
Je tedy nezbytné, aby Okresní soud ve Znojmě trestní věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat okolnostmi stran výše způsobené škody. Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 9 To 35/2016, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 18 T 130/2014, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného před soudem prvního stupně, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud ve Znojmě vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu