ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1238.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1238/2016 -44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný L. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 8 To 262/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 172/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání, které podal obviněný L. L., odmítá .
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 13 T 172/2009, bylo obviněnému L. L. podle §99 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník) přeměněno ochranné ambulantní protitoxikomanické léčení, uložené mu rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 1. 2011, č. j. 13 T 172/2009-256 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 11. 2013, č. j. 13 T 172/20009-373, na ochranné ústavní protitoxikomanické léčení.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 8 To 262/2016, a to tak, že podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 13 T 172/2009, bylo oznámeno jeho vyhlášením u veřejného zasedání dne 18. 4. 2016, a to ustanovené obhájkyni. Ode dne 19. 4. 2016 počala běžet třídenní lhůta k podání stížnosti proti tomuto usnesení podle §143 odst. 1 tr. ř. Stížnost byla prostřednictvím obhájkyně podána dne 22. 4. 2016, tedy opožděně. Žádosti o povolení navrácení lhůty k podání stížnosti podle §61 tr. ř. nebylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 8 Nt 106/2016 vyhověno.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soud v Brně ze dne 31. 5. 2015, sp. zn. 8 To 262/2016, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 470–499), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . g ), l) tr. ř. s tím, že bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný podrobně rozebírá průběh veřejného zasedání Okresního soudu v Jihlavě dne 18. 4. 2016, při kterém byla z důvodu jeho nemoci po řádné omluvě přítomna pouze jeho obhájkyně. Napadá především postup soudu při vyhlašování usnesení a nejasnost a zmatečnost poučení o opravném prostředku, v důsledku čehož byla stížnost proti tomuto usnesení podána opožděně, kdy dále nebylo vyhověno jeho žádosti o povolení navrácení lhůty k podání stížnosti. Z těchto důvodů má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Dále obviněný uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje v tom, že vyjádření soudního znalce a ošetřujícího lékaře ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu a pokračování v požívání návykových látek a s tím souvisejícím závěrem stran přeměny ambulantní léčby na léčbu ústavní z důvodu neplnění jejího účelu vycházelo pouze z rozhovoru s matkou obviněného, ačkoliv kontrolní odběr tuto skutečnost nepotvrdil. Taktéž znalecký posudek nezkoumá základní podmínky pro uložení ochranného léčení, jako prokázání dalšího chorobného užívání návykových látek a ani nezkoumá nebezpečnost pachatele při ponechání na svobodě. Má tedy za to, že v jeho věci nebyly splněny základní podmínky pro uložení ochranné ústavní protitoxikomanické léčby a její uložení považuje za neopodstatněné a tudíž nezákonné.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 8 To 262/2016, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 13 T 172/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena všechna další rozhodnutí na tyto obsahově navazující. Dále učinil alternativní návrh, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání věci a rozhodnutí se závazným právním názorem, že stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 13 T 172/2009 je přípustná a oprávněná, a aby Okresní soud v Jihlavě věc znovu projednal nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám v tomto smyslu rozhodl podle §99 odst. 7 tr. zákoníku o upuštění od výkonu ochranného protitoxikomanického léčení v ambulantní i ústavní formě. Současně podle §265h odst. 3 tr. ř. o odložení výkonu ochranného protitoxikomanického léčení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Vyjádření sp. zn. 1 NZO 1007/2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 16. 9. 2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, uvedl, že usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 13 T 172/2009, bylo rozhodnuto o pouhé přeměně a nikoliv o uložení ochranného léčení, nejedná se tedy o usnesení ve smyslu §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu pak není rozhodnutím o zamítnutí řádného opravného prostředku proti takovému usnesení. Napadené usnesení odvolacího soudu tedy nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 1 tr. ř. a dovolání proti němu není přípustné.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl, neboť není přípustné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání .
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné. Vycházel z následujících skutečností.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nelze považovat rozhodnutí o přeměně ochranného léčení podle §99 odst. 5 tr. zákoníku, neboť nejde o rozhodnutí, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Dovolání lze podat jen proti rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nikoliv proti rozhodnutí o prodlužování a změně forem ochranných opatření, v tomto případě ochranného léčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 Tdo 523/2013 publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 934/2014). Obviněný tedy napadá dovoláním rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští.
Vzhledem ke skutečnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl, jak výše uvedeno, nerozhodoval o takto vzneseném návrhu, a to ani ve smyslu §265o tr. ř.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání obviněného L. L. bylo proto bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 10. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu