ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1277.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1277/2016 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 6/2016, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se přikazuje Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016 , byl obviněný P. D. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „ dne 21. 1. 2015 v 10.30 hodin, kdy jeho krev obsahovala nejméně 12,6 ng/ml THC, který je obsažen v látce konopí – marihuaně, která je omamná látka zařazená podle §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do přílohy č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, do seznamu omamných látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška 47/1965 Sb.) a současně obsahuje tetrahydrokanabinol (THC), který je psychotropní látka zařazená podle §44c odst. I zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, do přílohy č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., ze dne 18. 12. 2013, o seznamech návykových látek, do seznamu psychotropních látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška 62/1989 Sb.), řídil nákladní vozidlo tov. zn. Scania, s přívěsem Panav, po silnici v obci K., okres V., ve směru na V., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou PČR – Oddělení silničního dohledu, Brno, která u něj provedla test na návykové látky sadou Drugwipe 5S, přičemž následným rozborem krve bylo zjištěno, že v době řízení motorového vozidla byl pod aktuálním vlivem THC. “
Za to byl obviněnému podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 46 denních sazeb, přičemž každá denní sazba činí 500 Kč, tedy celkem 23.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří (3) měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, podal obviněný P. D. odvolání směřující do výroku o vině i trestu napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, podal obviněný dovolání (č. l. 73-78), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný má za to, že skutek, tak jak je popsán v odsuzujícím rozsudku byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nebyla naplněna objektivní stránka předmětného trestného činu a jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako přestupek. Po celou dobu trestního řízení nepopírá, že den před jízdou motorovým vozidlem požil jednu cigaretu marihuany, avšak nebyl si vědom, že při řízení motorového vozidla byl ve stavu vylučujícím způsobilost, což nebylo orgány činnými v trestním řízení prokázáno, a tedy nebyl naplněn tento zákonem vyžadovaný znak skutkové podstaty předmětného trestného činu. Soudy tuto skutečnost dovodily pouze na základě jeho výslechu při hlavním líčení, jež považuje ze strany soudce za nejasný, nesrozumitelný a zavádějící, kdy se přiznal k tomu, že požil cigaretu marihuany, z čehož soud dovodil i skutečnost, že se nepochybně musel nacházet ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. Z Úředního záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy a Protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou je zřejmé, že nejevil žádné známky výraznějšího ovlivnění omamnou látkou ve smyslu stavu vylučujícím způsobilost, např. hlučnost, nesrozumitelnost řeči, vrávoravá chůze apod., naopak uvádí, že se choval normálně. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, ze dne 10. 9. 2015 vypracovaným MUDr. Andreou Brzobohatou, Ph.D. (správně Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph.D.) byla stanovena hladina THC v krvi, avšak již se nevyjadřuje k subjektivnímu posouzení vlivu drogy na jeho osobu, tedy zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost, kdy znalkyně konstatovala, že toto posouzení je záležitostí specialistů – znalců z oboru psychiatrie. Navrhoval doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro posouzení, zda byl či nebyl v dané době ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, avšak soud druhého stupně tento návrh bez řádného a dostatečného odůvodnění zamítl. Dle ustálené judikatury je v každém případě řízení vozidla pod vlivem omamné látky však nutné toto zkoumat, jelikož omamné látky působí na každou osobu jinak. Soudy tedy neprovedly všechny dostupné důkazy k prokázání jeho viny, resp. zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, a další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znova projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2016, sp. zn. 1 NZO 1085/2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný částečně namítá nedostatky v tvorbě skutkových zjištění soudů, tj. zejména nedostatečný rozsah dokazování a s tím spojené námitky proti procesnímu postupu soudu prvého stupně, přičemž takové námitky pod zvolený dovolací důvod podřadit nelze. Podřaditelná je pak námitka, že zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty. Předmětnou námitku však shledal neopodstatněnou, neboť míra objektivně zjištěné hladiny cannabinoidů v krvi obviněného dostatečně vyvrací jeho obhajobu v tom směru, že se subjektivně necítil touto látkou ovlivněn. Stejně tak má za to, že závěr o ovlivnění obviněného požitými psychotropními látkami do té míry, že to vylučovalo jeho způsobilost k řízení motorového vozidla, je dostatečně důkazně podložen. Zde je třeba zdůraznit, že intoxikace marihuanou je spojována s uklidněním, změnou vnímání, zkresleným vnímáním času, zintenzivněním obyčejných senzorických zážitků a během akutní intoxikace je také postižena krátkodobá paměť, pozornost, schopnost učit se, reakční čas a koordinace a motorické funkce. Užití marihuany tak ovlivňuje kognitivní a behaviorální funkce, které mají bezprostřední vliv na základní předpoklady řízení motorového vozidla, zejména na soustředění řidiče, odhad řešení dopravní situace, reakční dobu apod. Za podstatné zjištění je však třeba považovat podstatnou hladinu psychotropních látek, resp. jejich metabolitů v krvi obviněného. Tato hladina obviněného zcela přesahovala hladinu, jež je na základě aktuálních vědeckých poznatků považována za hranici bezpečného ovládání vozidla, jak vyplývá z obviněným zpochybňovaného posudku PN Bohnice zpracovaného v jiné trestní věci a k němuž výslovně i přihlížel odvolací soud. Znaleckému ústavu bylo v této jiné věci uloženo vyjádřit se obecně k tomu, zda lze stanovit konkrétní hranici, při níž žádná osoba není schopna řídit motorové vozidlo. Na podkladě tohoto zadání uvedený ústavní znalecký posudek vyslovil, že takovou hranicí je 10 ng/ml metamfetaminu v krvi, přičemž zároveň podrobně rozvedl, na základě jakých úvah a odborných podkladů k takovému závěru dospěl. Státní zástupce má za to, že takto stanovené odborné závěry lze považovat za obecně platné.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména Úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před nebo během jízdy a Protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou, stejně jako znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie ze dne 10. 9. 2016 vypracovaný Mgr. Andreou Brzobohatou, Ph.D., a nepřímo jeho vlastní výpověď) a vadná skutková zjištění (zjištění stran jeho chování při a po silniční kontrole, kdy nejevil žádné výraznější známky ovlivnění omamnou látkou), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecné námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že soudy neprovedly všechny důkazy k prokázání jeho viny) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný uvádí, že sice večer před jízdou motorovým vozidlem požil cigaretu marihuany, avšak nebyl si vědom, že při řízení motorového vozidla byl ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněný však právně relevantně namítl, že soudy v projednávané věci nepostupovaly v souladu s ustálenou judikaturou, kdy nebylo prokázáno, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
Dle skutkových zjištění byl obviněný při silniční kontrole policejní hlídkou podroben testu přístrojem DrugWipe 5S ke zjištění vlivu návykových látek, přičemž následným rozborem krve byla zjištěna přítomnost látky tetrahydrokanabinol (dále jen zjednodušeně „THC“) v množství nejméně 12,6 ng/ml. Je nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to delta-9-tetrahydrocannabinolu (zjednodušeně „THC“), což je látka, která je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), zařazena mezi psychotropní látky v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.). Jeho jednání bylo soudem prvního stupně posouzeno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky , zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791).
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) – srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení motorového vozidla (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej např. 8 Tdo 358/2015, 3 Tdo 897/2015) je tedy zřejmé, že pro stanovení toho, zda byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení, je nutno přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který učiní závěr, na jehož podkladě soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, Mgr. Andreou Brzobohatou, Ph.D. (č. l. 7–10), kde kromě jiného poukázala na odborné stanovisko České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně, podle něhož je řidič ovlivněn návykovou látkou tehdy, jestliže u něj byly zjištěny snížené kognitivní a psychomotorické schopnosti, anebo v případě, kdy byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze návykových látek v krevním vzorku, přičemž pro tetrahydrokanabinol tato hranice činí 2 ng/ml. Znalkyně obecně vymezila vliv tetrahydrokanabinolu na řízení motorových vozidel, mezi jehož průvodní typické projevy patří zejména sedace, silná únava, motorické poruchy, poruchy koncentrace a pozornosti, prodloužení reakčního času, hromadění falešných neodpovídajících reakcí, narušení jemných automatismů (měnící se rychlost jízdy, odchýlení se z přímého směru), chybné reakce na chování řidiče jedoucího před vozidlem, zhoršená schopnost vnímání červené barvy a signálních světel, neadekvátní reakce na vjemy z okraje zorného pole, akutní příznaky se projevují po 1–2 po klasické aplikaci). Subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je záležitostí specialisty – znalce z oboru psychiatrie.
Soudy obou stupňů své skutkové závěry opřely o výše uvedený znalecký posudek a výpověď obviněného, jenž se ke spáchání trestné činnosti doznal, resp. přiznal vykouření jedné cigarety marihuany večer před jízdou motorovým vozidlem. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dále poukázal na nařízení vlády České republiky č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. A taktéž poukázal na závěry ústavního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, ze dne 8. 12. 2014, vypracovaný znaleckým ústavem Psychiatrické nemocnice Bohnice v jiné trestní věci, z něhož se podává, že u látky 9 – THC (tetracanabinol) je možné stanovit konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla, a to hranice 10 ng/ml (str. 3 usnesení odvolacího soudu).
Při posouzení otázky stupně ovlivnění obviněného návykovými látkami lze v obecné rovině přihlédnout k nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, přičemž limitní hodnoty 9-THC činí 2 ng/ml. Stejně tak lze podpůrně vycházet i ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných trestních věcech, ale toliko podpůrně. Obecná úvaha o tom, že v jiných trestních věcech, znalci učinili závěr, že i téměř nulová hladina návykových látek vylučuje schopnost řídit motorové vozidlo, nepostačuje pro závěr o trestní odpovědnosti u pachatele v každé jiné trestní věci, protože znalecký posudek vypracovaný v jiné trestní věci obviněného nemůže být bez dalšího podkladem pro posouzení otázky duševního stavu obviněného, která má zásadní význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu (srov. rozhodnutí č. 11/1982 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 643/2013). Navíc odvolací soud uvedenou domněnku v projednávané věci neopřel ani o důkaz provedený takovým znaleckým posudkem ve veřejném zasedání, ale zcela nesprávně bez takového postupu jen v odůvodnění odkázal na trestní věc, v níž byl zřejmě takový znalecký posudek podán, bez toho, aby jím důkaz provedl v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Tímto postupem odvolací soud porušil zásady plynoucí mimo jiné i z §105 a násl. tr. ř. (srov. 35/1970 Sb. rozh. tr.).
Závěry znaleckého posudku z odvětví toxikologie de facto slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie.
Na základě výše uvedeného tedy nepostačuje, jak tomu bylo v projednávané věci, aby soudy pro závěr o tom, jak dalece byl řidič v době jízdy návykovou látkou ovlivněn, vycházely ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, či z výpovědi obviněného, stejně jako z nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, případně ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaných v jiných trestních věcech.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení odvolacího soudu ve vztahu k jednání obviněného nesprávným, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní odpovědnosti obviněného, tedy zda řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Soudy tedy dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného P. D. je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 To 149/2016, zrušil. Zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 6/2016, neboť i tento je zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu ve Vyškově nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo podle §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání přestupku.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté obviněným a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu