ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1282.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1282/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2016 o dovolání, které podal P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 2 To 42/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 Nt 1105/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 1 Nt 1105/2015 , bylo P. P. podle §99 odst. 1, 4 trestního zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.
O stížnosti P. P. proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 29. 2. 2016 , sp. zn. 2 To 42/2016 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadl P. P. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) trestního řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu spatřuje v tom, že závěry napadeného usnesení jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, která navíc nemají oporu v provedeném dokazování. Namítl, že okresní soud učinil závěr o spáchání skutku na základě skutečností, které nebyly zákonem předepsaným způsobem prokázány a byly fakticky nepřípustně převzaty z předchozího usnesení státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání. S odkazem na R 24/1992-I poukázal na to, že v otázce, zda jde o pachatele činu jinak trestného, není soud vázán ani usnesením o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu. Soudy nevyvodily odpovídající skutkové závěry ani z listinných důkazů, které do spisu předložil. MUDr. Z. a MUDr. Roček ve své zprávě vyloučili nutnost ústavní formy podle §99 odst. 4 trestního zákoníku. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu odůvodnil tím, že spáchání činu jinak trestného nebylo v řízení o uložení ochranného opatření prokázáno relevantním způsobem. Poškozená V. P. jako ředitelka MAS spolupracuje s komisí, jejímž členem je soudní znalec MUDr. Novotný. V řízení také nebylo prokázáno, že by jeho pobyt na svobodě měl být nebezpečný, když znalec MUDr. Roček tento závěr vyvrací a ošetřující lékař považuje dosud vykonávanou formu ambulantního léčení za dostatečnou.
Vzhledem k tomu navrhl, aby bylo napadené usnesení krajského soudu zrušeno a věc byla přikázána krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí věci. Současně podle §265o odst. 1 trestního řádu požádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí.
Opis dovolání P. P. byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že dovolání považuje za nedůvodné. Usnesení soudu prvního stupně sice skutečně věnuje menší pozornost základnímu předpokladu pro uložení ochranného léčení pachateli činu jinak trestného, kterého nelze pro nepříčetnost trestně stíhat. Podle státního zástupce jde pouze o nedostatek odůvodnění, když jinak lze závěr, že se dovolatel takových činů dopustil a takové činy naplňovaly znaky stíhaných trestných činů, považovat za správný. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 16. 12. 2015, v jeho rámci byl proveden mj. důkaz příslušným trestním spisem obsahujícím veškeré důkazy opatřené v rámci přípravného řízení. Soud prvního stupně tak nevycházel pouze z usnesení státní zástupkyně o zastavení trestního stíhání. Obhajoba k tomuto důkazu neuplatnila žádných výhrad ani nepožadovala postupem podle §213 trestního řádu přečtení některých konkrétních listinných důkazů a ve vztahu k naplnění znaků objektivní stránky původně stíhaných přečinů ani neuplatnila žádných důkazních návrhů. Z rozhodnutí publikovaného pod č. 24/1992 Sb. rozh. tr. podle státního zástupce nevyplývá nutnost v rámci rozhodování o uložení ochranného léčení provádět dokazování v plné šíři jako ve věci samé a v podstatě tak pouze opakovat úkony, které již byly provedeny. Z výsledků trestního stíhání lze bez zřejmých potíží dovodit naplnění znaků stíhaných skutkových podstat. Důkazními návrhy dovolatele se soudy náležitě zabývaly. Při posuzování podmínek pro uložení ochranného léčení vyšel soud ze znaleckého zjištění, že dovolatel není ochoten se podrobit dobrovolně léčbě, nemá náhled na své jednání, projevují se u něj agresivní tendence a byl již postižen za přestupek násilného charakteru, jehož se dopustil vůči poškozené.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
P. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) trestního řádu, kterým mu bylo uloženo ochranné opatření.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které dovolatel dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Uplatněné dovolací námitky lze pod deklarované dovolací důvody podřadit, ale nemohly být shledány důvodnými.
Podle §99 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §40 odst. 2 a §47 odst. 1, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. U dovolatele byly beze zbytku splněny zákonné podmínky, uvedené ve druhé části věty. Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí velmi podrobně popsal příčiny, které nutně musely vést k závěru o nezbytnosti uloženého ochranného opatření. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolatel v souladu s povahou diagnostikované vážné duševní poruchy, která způsobila jeho nepříčetnost a bez medikace nebezpečnost pobytu na svobodě, zcela jasně deklaroval neochotu podrobit se léčbě ambulantní formou, odmítal dobrovolně podstoupit potřebné vyšetření, opakovaně přerušoval spolupráci s lékaři. Svůj záporný postoj nezastíral, naopak svými slovními projevy nemohl nechat nikoho ve věci zainteresovaného na pochybách, zda je nutné zvolit účinný léčebný postup i proti jeho vůli. Z jeho vyjadřování a konání v delším časovém úseku před rozhodováním soudu je zcela zřetelně patrná účelovost návštěvy lékaře těsně před konáním veřejného zasedání.
Rozhodnutím příslušné státní zástupkyně bylo zastaveno podle §172 odst. 1 písm. e) trestního řádu trestní stíhání obviněného P. P. pro přečin pomluvy podle §184 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2 trestního zákoníku, neboť tento nebyl v době činů pro nepříčetnost trestně odpovědný.
Rozhodující soud provedl důkaz příslušným trestním spisem při veřejném zasedání v řízení o uložení ochranného léčení. Spis obsahoval řádnou procesní formou opatřené důkazy v rámci přípravného řízení, dokumentující jednání obviněného tak, aby bylo možno učinit závěr o opodstatněnosti právní kvalifikace výše uvedenými přečiny. Tento závěr musí učinit soud v rámci volné soudcovské úvahy v důkazních limitech, aby mohl konstatovat trestnost dříve trestně stíhaného jednání jako základní podmínku při rozhodování o uložení ochranného léčení (viz shora…„pachatel činu jinak trestného“…). Judikatorně deklarovaná nevázanost soudu rozhodnutím státního zástupce zajišťuje v souladu se zásadami trestního řízení a atributy soudní moci soudcovskou rozhodovací nezávislost při důkazním hodnocení, jejím smyslem rozhodně není potřeba opakovaného dokazování ve stejné šíři jako v nalézacím řízení.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nebyly shledány z důvodů výše uvedených opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 5. 10. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu