ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1334.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1334/2016 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný Š. A. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 43/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného Š. A. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 8 T 43/2015, byl obviněný Š. A. uznán vinným pod bodem ad 1) – 5) výroku o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem ad 5) výroku o vině přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem ad 1) – 5) výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem ad 1), 3) a 5) výroku o vině přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem ad 1), 4) a 5) výroku o vině přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod bodem ad 5) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem ad 3), 5) výroku o vině přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1) „ dne 24.10.2014 ve D. K. n. L., okr. T., po požití nezjištěného množství alkoholu, opakovaně napadl slovně i fyzicky svoji přítelkyni A. J., tak, že po té, když navštívila bar „S.“ kolem 03.30 hodin přijel před tento bar, kde A. J. čekala na taxi, nečekaně k ní přistoupil, a když se ze strachu snažila utéct, doběhl ji před Penny marketem, kde u jeho vchodu ji chytil oběma rukama za ramena, podrazil nohou tak, že upadla na zem, přiklekl jí kolenem levou tvář a pravou ruku sevřenou v pěst napřáhl proti jejímu obličeji a vyhrožoval jí ublížením na zdraví, poté, co se mu vysmekla a utíkala podél Penny marketu, ji opět doběhl a když si sedla na zem a ruce si dala před obličej, pravou nohou ji kopl do levé nohy, uchopil levou ruku a táhl po zemi k autu, přičemž kladla neúspěšně aktivní odpor, po nasednutí do vozidla cestou na Z., když přibrzdil, vyskočila z vozidla a rozeběhla se domů, kde ji dojel u vchodu do domu v ul. E. K., kdy s ním šla ze strachu do jejího bytu v pátém patře, kde z ní strhl bundu, z ruky jí vytrhl telefon a hodil na druhou stranu bytu ke vchodovým dveřím, následně ji slovně i fyzicky napadl a požadoval, aby se po bytě pohybovala tak, jak chtěl, současně si vzal z kuchyňské linky kuchyňský nůž o délce třiceti centimetrů vč. rukojeti, který si položil na stůl a vyhrožoval jí zabitím, nedovolil jí vykonat potřebu na WC a musela jít ležet do postele ,
2) dne 27.10.2014 ve D. K. n. L., okr. T., v blíže nezjištěných odpoledních hodinách poté, co mu A. J. napsala SMS zprávu, že s ním již nedokáže žít a rozchází se s ním, přijel za ní k restauraci "Z. v.", a když odmítla z důvodu obavy o svůj život a zdraví jeho návrh s ním odjet na neznámé místo a odchod do míst, kde nikdo není, uchopil ji za kabát, přitáhl k sobě a vyhrožoval jí podpálením jejího osobního vozidla, následně mu dala klíče od svého bytu, aby si odvezl věci, kdy následující dny z důvodu strachu nemohla spát ve svém bytě a skrývala se,
3) dne 28.10.2014 ve D. K. n. L., okr. T., v dopoledních hodinách, v době, kdy A. J. stála před vchodem do bytu své matky v ul. E. K. ve D. K. n. L. se svojí kamarádkou N. H., nečekaně k ní přistoupil, začal na ni křičet, když chtěla volat ze svého mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S4 Policii ČR, vytrhl ji telefon z ruky, hodil ho o zem, a poté, co se N. H. zastala A. J., okřikl ji a následně udeřil A. J. na levou tvář otevřenou dlaní vší silou, strhl z ní kabát a po sdělení, že si ulevil, odešel, přičemž A. J. vyhledala lékařské ošetření v nemocnici D. K. a po napadení utrpěla bolestmi poloviny dolní čelisti a oblasti čelistního kloubu, když měla mírný otok a poškozením mobilního telefonu A. J. byla způsobena škoda ve výši 6.164 Kč,
4) dne 15.11.2014 v obci P. v domě, okr. J., po požití nezjištěného množství alkoholu ve společně užívaném bytě, napadl nejprve slovně a následně i fyzicky A. J., když ji povalil na zem, zacpal pusu, aby nekřičela a chytil ji pod krkem pod příslibem, že pokud nebude křičet, tak ji pustí, což udělal, ale po další hádce, když začala opět křičet, chytil ji znova pod krkem, až když nemohla dýchat a dusila se, tak ji pustil, šel do kuchyňské linky pro nůž, když chtěla odejít z bytu, tak se jí udělalo v důsledku dušení a nervového vypětí nevolno, proto na něj zakřičela, že jí je špatně, otočil se, šel k ní bez nože, když jí i nadále bránil v odchodu z bytu, v důsledku toho nemohla popadnout dech, klepala se a měla v obličeji podlitiny a škrábance,
5) dne 12.12.2014 v 17,30 hodin až do nočních hodin psal A. J. SMS zprávy s tím, že ji chce zpět a potřebuje s ní dne 13.12.2014 zajet v 09,00 hodin do nemocnice z důvodu, aby ji vylákal do P., a když dne 13.12.2014 kolem 11. hodiny přijela do P., po požití alkoholických nápojů, kdy provedenou dechovou zkouškou zjištěna hladina alkoholu 0,99 promile, přišel k jejímu autu, brečel, dožadoval se, aby s ním šla do bytu, což udělala z důvodu lítosti, a po jejím nástupu do bytu chtěl zamknout dveře, což odmítla z obavy před dalším napadením, následně přestal brečet, otočil se k ní a začal ji slovně napadat, a když si zula jednu botu a chystala si zout druhou, udeřil ji do obličeje dlaní na levou tvář až spadla do sušáku na prádlo, poté, co vstala, ji chytil za ramena, odstrčil směrem k posteli tak, že spadla na postel na záda, přičemž jí vyhrožoval zabitím, fackoval a kopal do ní, když začala křičet a otočila se na břicho, uchopil ji za vlasy a otočil obličejem směrem k němu, přitom ji kopal a na její návrh v klidu si promluvit jí řekl, že ji raději zabije, když vstala a šla k televiznímu stolku v rohu místnosti, dal jí pěstí do obličeje až jí začala téci krev z úst, upadla na zem, znovu ji kopl do pravého boku, chytl za vlasy, hodil čelem na dlažbu na podlaze, když vstala, udeřil ji znova pěstí až spadla na postel a následně pod záminkou zutí druhé boty, když přešel k jídelnímu stolu, využila nepozornosti a vyběhla ven před dům, odkud se snažila utéci přes uzamčená vrata, která podlézala, když už byla větší částí za vraty, uchopil ji mezerou v pletivu za vlasy a snažil se zadržet, ale A. J. se vysmekla, utekla směrem k autobusové zastávce, když v důsledku napadení trpěla bolestmi hlavy, čela, nosu, pravé lícní kosti, pravého ucha, spodní čelisti a brady, krční páteře, levého stehna, kolene a kyčle, špatně se jí chodilo, motala se jí hlava, a po útěku A. J. přistoupil k jejímu vozidlu zn. Škoda Octavia, zaparkovaného před domy a rozbil okno zadních pravých dveří, způsobil škodu ve výši 2.000 Kč a poškozené A. J. potom z vozidla odcizil psa, kterého potom dal do bytu v domě, dále ji hledal po obci P., když ji uviděl ve vozidle Policie ČR, šel k vozidlu, přičemž do cesty se mu postavil policista DI PČR pprap. P., který ho vyzval slovy "Policie stůjte", na výzvu nereagoval a do policisty silou narazil, až policistovi z ruky vypadl mobilní telefon, následně ho napadl, kdy se ho snažil přetlačit, aby mohl dál pokračovat v chůzi, došlo k pádu obou na zem, když ho policista uchopil, snažil se ze sevření policisty vytrhnout, přičemž mu vyhrožoval fyzickým napadením, nereagoval na další výzvy a aktivně se bránil přiložení pout a následně i druhému členu policejní hlídky prap. J. Š., u něhož viděl v ruce teleskopický obušek, začal vyhrožovat újmou na zdraví a zlomením vazu s tím, že si oba policisty najde a vyřídí si to s nimi,
přičemž své fyzické jednání směřoval vůči A. J., která váží 52 kg, když sám má zhruba 85 kg, závodně boxoval, z důvodu, že chtěl mít A. J. jen pro sebe, když mu vadilo, že se stýkala se svojí rodinou, kamarády, kdy v důsledku jeho násilnického jednání trpí A. J. posttraumatickou stresovou poruchou, která změnila její emoční prožívání, má negativní vliv na její sociální chování, a uvedeného jednání se pak dopustil přesto, že pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákoníku byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 Tm 9/2014, 5 T 153/2008 a 5 T 47/2009 “.
Za to byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl v podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové pojišťovně, Jeremenkova 11, Ostrava-Vítkovice částku ve výši 3 533 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. J., bytem D. K. n. L., E. K., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 8 T 43/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 762-765), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutků.
Obviněný v rámci svého dovolání především brojí proti právní kvalifikaci zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, kdy má za to, že odvolací soud se dopustil zásadního pochybení, když se dostatečně nevypořádal s jeho argumentací zejména stran posouzení zdravotního stavu poškozené, jenž byl na základě znaleckého posudku MUDr. Ivana Tůmy posouzen jako těžká újma na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PTSP“). Detailně rozporuje jednání poškozené v rozhodné době, kdy u ní byla diagnostikována PTSP se závěry znaleckého posudku, zejména výslech na Policii ČR, prověrky její výpovědi na místě samém, vyšetření u znalce MUDr. Ivana Tůmy a má za to, že toto její jednání a reakce neodpovídají symptomatice PTSP a autentickou výpověď poškozené při vyšetření u znalce považuje za ryze účelovou. Závěry znaleckého posudku považuje za neobjektivní a neodrážející faktický stav duševního zdraví poškozené, a to i vzhledem k dalším okolnostem, zejména chování poškozené jak v soukromém životě, tak například při hlavním líčení v dané věci, a také s ohledem na svědeckou výpověď svědka D. Š. Lze taktéž poukázat, že znalec hovořil s poškozenou pouze jednou a při výslechu před soudem nebyl schopen zodpovědět některé otázky, jež jsou pro diagnostiku PTSP podstatné. Znalecký posudek nebyl hodnocen stejně jako každý jiný důkaz (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06). V této souvislosti dále uvedl, že odvolací soud zcela pominul obsah usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 8 Ntd 5/2015 (pozn. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti Okresního soudu v Jičíně k projednání věci, č. l. 522), a měl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit k novému projednání a zadání nového znaleckého posudku z odvětví psychiatrie k posouzení zdravotního stavu poškozené. Taktéž uvedl nové skutečnosti, jež v dané věci vyšly najevo, a dle jeho názoru nabourávají důvěryhodnost poškozené a tím i obsah znaleckého posudku.
K přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný uvedl, že je značně pochybné, zda byla naplněna skutková podstata tohoto přečinu nebo zda se jednalo o běžný způsob zadržení osoby podezřelé z protiprávního jednání, jelikož popis celé situace je značně přehnaný. Z provedeného dokazování ani z výpovědi policisty P. nevyplynulo, že by při střetu mezi nimi obviněný kladl aktivní odpor (použití útočných chvatů, kopů, úderů kolenem, či snaha o útěk apod.), kdy upadli na zem a poté mu zasahující policista nasadil tzv. kravatu, oba poté vstali a obviněnému byla nasazena pouta. Má tedy za to, že toto jednání nedosáhlo takové intenzity k jeho kvalifikaci jako přečinu násilí proti úřední osobě, a navíc je nutno posuzovat, zda z jeho strany byl úmysl užít násilí, aby působil na výkon pravomoci úřední osoby.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu znovu projednat a nově rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo 26. 8. 2016 (č. l. 804). Dne 6. 9. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 1030/2016, v němž státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že vyjádření k dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. bude Nejvyššímu soudu zasláno po seznámení se spisovým materiálem. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 10 To 118/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Š. A. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (k zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku především znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Ivana Tůmy, CSc., k posouzení duševního stavu poškozené A. J., stejně jako výpověď tohoto znalce u hlavního líčení, a dále svědeckou výpověď svědka D. Š.; k přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku svědeckou výpověď policisty V. P.) a vadná skutková zjištění (k zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, zejména jednání poškozené A. J. v rozhodné době, jenž dle jeho názoru neodpovídalo symptomatice posttraumatické stresové poruchy; k přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zjištění stran průběhu střetu mezi ním a svědkem V. P.), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (k zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku i k přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, kdy u zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud nezohlednil všechny podstatné skutečnosti, zejména ve vztahu k znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Ivana Tůmy, CSc., a další okolnosti, jenž vyvstaly v průběhu soudního řízení) a nepřímo i vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy k přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněný uvedl, že popis celé situace je značně přehnaný, kdy nekladl aktivní odpor proti svědku V. P.).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
K zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jičíně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, zejména znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Ivana Tůmy, CSc., jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními.
Stejně tak nelze v dovolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti či důkazy, jež vyšly najevo po pravomocném ukončení věci. Pokud bylo trestní řízení proti osobě ukončeno pravomocným rozhodnutím, a poté vyjdou najevo nové skutečnosti či důkazy, soudu dříve neznámé, jež by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, lze v trestním řízení téže osoby pro týž skutek pokračovat za splnění dalších podmínek pouze v rámci obnovy řízení.
Obviněný sice vznesl námitku stran právní kvalifikace zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k těžké újmě na zdraví, jež vznikla poškozené ve formě posttraumatické stresové poruchy a k přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ne zcela konkrétní námitku nenaplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, kdy blíže poukázal na subjektivní stránku tohoto trestného činu, kteréžto by bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitky obviněným vznesené byly uplatněny neregulérním způsobem, neboť byly uplatněny pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že danými námitkami obviněného zejména ve vztahu k znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se již zabýval odvolací soud, kdy v podrobnostech lze odkázat na příslušné pasáže usnesení odvolacího soudu (zejména str. 5–6 usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud konstatuje, že závěrům odvolacího potažmo nalézacího soudu nelze ničeho vytknout. K přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a námitce obviněného stran nenaplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, lze s odkazem na skutková zjištění, kterými je Nejvyšší soud vázán, uvést toliko, že jednání obviněného při střetu s policistou bylo jednoznačně vedeno v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby za užití násilí, kdy obviněný nereagoval na výzvu policisty, vší silou do něj narazil, následně ho napadl, přetlačoval ho, až došlo k pádu obou na zem. Ze sevření policisty se snažil vytrhnout, přičemž vyhrožoval fyzickým napadením, nereagoval na další výzvy a aktivně se bránil přiložení pout. Z daného stavu věci nelze jinak, než dovodit úmysl přímý.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného Š. A. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu