ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1346.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1346/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání podaném P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To 86/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 176/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 3 T 176/2014, byl P. P. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře padesáti denních sazeb po 1.000 Kč, celkem tedy 50.000 Kč. Pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
V předmětné věci podali P. P. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 10 To 86/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř., při nezměněném výroku o vině podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl P. P. nově odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 50.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §256 tr. ř. poté bylo odvolání P. P. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal P. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný P. P. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve namítl, že zjištěný skutek byl chybně kvalifikován jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku (ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku). Zejména pak, že skutková zjištění neměla obsahovou spojitost s provedenými důkazy, případně byla s provedenými důkazy v extrémním nesouladu. V tomto ohledu rozporoval zejména závěry revizního posudku, kdy (mj.) vytýkal nedostatečné zjištění dřecích stop vozidla. Pro ilustraci namítaného extrémního nesouladu podotkl, že v revizním znaleckém posudku absentovalo zaměření místa nehodového děje (z čehož dovodil, že znalecký ústav se s místem nehodového děje ani neseznámil), resp. že znalec Ing. Petr Pospíšil ve svém posudku rovněž neučinil, nezohlednil náklon vozidla, tvar příkopu apod. Stran posudku znaleckého ústavu dále namítl, že nebyl učiněn žádný kategorický závěr o tom, že nehodový děj nemohl proběhnout např. takovým způsobem, jakým jej popisoval obviněný. Rovněž namítl, že nebyla dostatečně prokázána jak objektivní, tak ani subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu (ve znaku „opatřit sobě prospěch“), resp. úmyslná forma zavinění. Za esenciální v tomto ohledu předestřel otázku, kdo a jakým způsobem by nezákonně profitoval z předmětného jednání. S odkazem na výsledky provedeného dokazování uvedl, že profitujícím subjektem z titulu vyplaceného pojistného plnění by byl výhradně autorizovaný servis, nikoli obviněný. Navíc by on sám byl povinen z titulu sjednané spoluúčasti zaplatit částku 15.000 Kč, což tedy mělo kolidovat se závěrem, že obviněný jednal v úmyslu opatřit sobě majetkový prospěch. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, stejně jako jemu předcházející rozhodnutí soudu nalézacího, a aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom téměř výhradně směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména závěrů vyplývajících ze znaleckých posudků) a současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy přitom ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly u hlavního líčení provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecných soudů. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování a zabránily provádění zjevně nadbytečných důkazů a průtahům v řízení. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. V projednávané věci nebyl ani shledán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy, jež by zavdal k zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, resp. navazujících právních závěrů, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně.
Právně relevantně stran uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný sice namítal absenci subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, avšak ani těmto námitkám Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku jsou konstruovány tak, že pachatel „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění“. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že obviněný jednal v úmyslu „opatřit sobě prospěch“, přičemž pokud obviněný ve svém dovolání namítal, že profitujícím subjektem by byl autorizovaný servis, tak takové zjištění by nic neměnilo na naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku, a to s přihlédnutím k alternativě tohoto ustanovení „opatřit jinému prospěch“. Krom toho, že obviněný svými námitkami rozporoval zjištěný skutkový stav, tak pro naplnění objektivní i subjektivní stránky obviněnému přisuzovaného trestného činu je podstatné a relevantní, že se předmětná nehoda nestala způsobem, jakým úmyslně uváděl obviněný.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání P. P. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu