ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1420.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1420/2016 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání, které podal J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 8 To 170/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 0 Nt 25/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 2. 2016 , sp. zn. 0 Nt 25/2015 , bylo J. M. podle §99 odst. 5 trestního zákoníku ochranné léčení psychiatrické formou ambulantní, které bylo uloženo usnesením Okresního soudu ve Znojmě č. j. 0 Nt 2/2015-15 ze dne 17. 9. 2015, které nabylo právní moci téhož dne, změněno ochranné léčení psychiatrické formou ústavní.
O stížnosti J. M. proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2016 , sp. zn. 8 To 170/2016 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Shora citované rozhodnutí stížnostního soudu napadl J. M. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) trestního řádu s tím, že nebyly dostatečně zohledněny důvody, které ho vedly k odmítání léků. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a usnesení jemu předcházející zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Opis dovolání byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) trestního řádu, a proto dovolání proti němu přípustné není. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.
J. M. je (obecně) podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a obsahuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu, a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno uvést, že dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, a bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 trestního řádu), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 trestního řádu. Jelikož §265a odst. 2 písm. a) – h) trestního řádu představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu je rozhodnutím ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) trestního řádu.
Jak již bylo uvedeno výše, Okresní soud ve Znojmě svým usnesením ze dne 19. 2. 2016, č. j. 0 Nt 25/2015-46, J. M. žádné ochranné opatření (§98 trestního zákoníku) neukládal, nýbrž rozhodoval toliko o přeměně již uloženého ochranného opatření. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2016, č. j. 8 To 170/2016-50, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti dovolatele proti tomuto usnesení a vůči němuž dovolání směřuje, tudíž nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) trestního řádu, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) trestního řádu. Dovolání obviněného proti němu tudíž není přípustné (k tomu srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2014 /trestní/).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání J. M. podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu