ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1502.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1502/2016 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch P. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 To 483/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 14/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 To 483/2016, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 3 T 14/2016, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Strakonicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 3 T 14/2016, bylo podle §231 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.), za užití §223 odst. 1 tr. ř., z důvodu podle §11 odst. 1 písm. j) tr. ř., zastaveno trestní stíhání P. M. pro skutek spočívající v tom, že: ad 2) v době od 22:10 hodin do 22:15 hodin dne 25. 12. 2015 v Z. hospůdce v obci Z., okres S., v přítomnosti dalších nejméně 10 osob, pokřikoval na R. H., že mu dluží peníze, že má chodit mezi slušné lidi, až bude mít zaplacené dluhy, přitom na něho vylil své pivo a následně po něm hodil prázdný tenkostěnný skleněný půllitr, kterým ho trefil do hlavy, přitom se půllitr rozbil, následně ze stolu, kde R. H. seděl, vzal rozbitý půllitr a znovu ho hodil na R. H., kdy ho rozbitým půllitrem zasáhl do pravé ruky v oblasti ramene, čímž mu způsobil zranění – tržnou ránu v délce 9 cm zasahující do podkoží – které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou dobou léčení 10 – 14 dní, když jednání pod bodem ad 2) se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 3. 2012, č. j. 18 T 39/2012-42, pravomocným dne 31. 3. 2012, odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) k peněžitému trestu ve výši 3.000 Kč, který zaplatil dne 29. 3. 2012 . Uvedené jednání bylo v návrhu na potrestání kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 To 483/2016, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch P. M., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), l ) tr. ř. Předně zrekapituloval dosavadní průběh předmětné trestní věci a připomenul okolnosti, na základě kterých dospěly soudy prvního a druhého stupně ke svým rozhodnutím, přičemž s jejich závěry se dle dovolatele nelze ztotožnit. V tomto ohledu připomenul podstatu zásady ne bis in idem , poukázal na čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), jakož i na rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Zolotukhin proti Rusku (14939/03) stran popisu skutků jednotlivých deliktů, shodnosti jejich prvků a skutečností významných pro posouzení konkrétní věci. Dále zdůraznil, že nikoli každé pravomocné rozhodnutí o přestupku vytváří překážku věci rozhodnuté pro trestní stíhání ohledně téhož skutku. V rámci posuzování totožnosti skutku přitom nemá být rozhodující právní kvalifikace, resp. konkrétní označení skutku. Dle dovolatele z hlediska aplikace čl. 4 protokolu č. 7 k Úmluvě, jež odůvodňuje nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. j) tr. ř., je v každém případě rozhodné především to, zda v přestupkovém řízení, a poté v trestním řízení, bylo rozhodnuto o témže skutku a zda se tak jednalo o činy s alespoň částečně stejnými znaky skutkové podstaty. Tudíž je nezbytné hodnotit všechny okolnosti významné pro naplnění skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Dovolatel předestřel, že totožnost skutku bude zachována za předpokladu, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, nebo je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, nebo pokud jsou v takových případech jednání, následek či oba alespoň částečně shodné. Shoda však musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Po tomto teoretickém výkladu dovolatel připomenul, jakým jednáním byl P. M. příkazem Městského úřadu v Blatné uznán vinným přestupkem proti majetku a pro jaké jednání bylo zahájeno trestní stíhání, přičemž z komparace obou skutků je zřejmé, že v podstatných rysech totožné nebyly. Jednotlivé odlišnosti poté ve svém dovolání blíže rozvedl. Dovolatel shrnul, že se v projednávané věci nejednalo o případ, kdy by uvedené delikty byly totožné z hlediska čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě, tudíž překážka pro projednání trestní věci dána nebyla a Okresní soud ve Strakonicích (s jehož závěry se Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací de facto ztotožnil) svým rozhodnutím pochybil. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 To 483/2016, rovněž aby zrušil usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 3 T 14/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se obviněný do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (stížnosti) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo vadami stran zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
Předně lze připomenout, že P. M. byl příkazem Městského úřadu Blatná, odbor správní a živnostenský úřad, ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. MUBL 12636/2015/OSŽU/5, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2016, uznán vinným přestupkem proti majetku podle (tehdejšího) ustanovení §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Daného jednání se dopustil tím, že „ dne 25. 12. 2015 ve 22:15 hod. úmyslně v hospodě v Z. rozbil tři skleněné půllitry a visací obrázek “, tedy úmyslně způsobil škodu na cizím majetku zničením. Za spáchání uvedeného přestupku byla P. M. uložena pokuta ve výši 1.000 Kč.
V návrhu na potrestání ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. ZK 21/2016-7, byl daný skutek vymezen tak, že P. M. „[ad 2)] v době od 22:10 hodin do 22:15 hodin dne 25. 12. 2015 v Z. hospůdce v obci Z., okres S., v přítomnosti dalších nejméně 10 osob, pokřikoval na R. H., že mu dluží peníze, že má chodit mezi slušné lidi, až bude mít zaplacené dluhy, přitom na něho vylil své pivo a následně po něm hodil prázdný tenkostěnný skleněný půllitr, kterým ho trefil do hlavy, přitom se půllitr rozbil, následně ze stolu, kde R. H. seděl, vzal rozbitý půllitr a znovu ho hodil na R. H., kdy ho rozbitým půllitrem zasáhl do pravé ruky v oblasti ramene, čímž mu způsobil zranění – tržnou ránu v délce 9 cm zasahující do podkoží – které si vyžádalo lékařské ošetření s následnou dobou léčení 10 – 14 dní, když jednání pod bodem ad 2) se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 12. 3. 2012, č. j. 18 T 39/2012-42, pravomocným dne 31. 3. 2012, odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) k peněžitému trestu ve výši 3.000 Kč, který zaplatil dne 29. 3. 2012 “. Uvedené jednání bylo v návrhu na potrestání kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí mj. předestřel, že skutek, jak je popsán v příkazu Městského úřadu v Blatné, se shoduje s popisem skutku ad 2) návrhu na potrestání, a to jak v místě činu (hospoda v Z.), tak i v čase spáchání. Popis skutku v návrhu na potrestání se dále shoduje s tím, jak je skutek popisován v odůvodnění přestupkového rozhodnutí, kde je zmíněn i útok P. M. na poškozeného R. H. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že v přestupkovém řízení již bylo rozhodnuto o totožném skutku, který byl uveden v bodě ad 2) návrhu na potrestání. Uzavřel tedy, že jelikož byl P. M. postižen ve správním řízení (přestupek), další trestní stíhání pro stejný skutek by bylo nepřípustné [s odkazem na §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě].
Soud druhého stupně následně zamítnutí stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích odůvodnil de facto stejnými argumenty, jaké předestřel soud prvního stupně, kdy shodu spatřoval ve způsobu a motivu jednání P. M., a v místě a čase jednání.
Z rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně je patrné, že se zabývaly i otázkami stran totožnosti skutku a dodržování zásady ne bis in idem . Přesto, Nejvyššímu soudu nezbylo než přisvědčit námitkám dovolatele, neboť z teoretických východisek soudy vyvodily nesprávné právní závěry.
Nejvyšší soud ve stručnosti připomíná, že s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. a čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě, je důvod pro zastavení trestního stíhání jednoznačně dán v případě, kdy po pravomocném rozhodnutí o přestupku následuje trestní stíhání ohledně téhož skutku pro trestný čin, který má stejné znaky skutkové podstaty jako přestupek. Proto nikoli každé pravomocné rozhodnutí o přestupku vytváří překážku věci rozhodnuté pro trestní stíhání ohledně téhož skutku. Zejména, pokud se neshodují podstatné znaky skutkové podstaty trestného činu a přestupku.
Přestože je totožnost skutku zpravidla dána nejen při zachování totožnosti jednání a následku, ale též v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku, anebo při částečné totožnosti jednání nebo následku, a přestože jednání nebo následek nemusí být popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, kdy postačí shoda částečná, tak pokud jsou případné trestné činy a přestupky odlišnými skutky (činy), jejichž zákonné znaky se nepřekrývají, byť byly spáchány např. v bezprostřední časové návaznosti, nejedná se o porušení zákazu dvojího postihu za tentýž čin, tedy zásady ne bis in idem ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Zcela zřejmá je tato diferenciace u přestupku, jehož se P. M. dopustil jednáním, kdy „ úmyslně v hospodě rozbil tři skleněné půllitry a visací obrázek “, tedy úmyslně způsobil škodu na cizím majetku zničením, a u skutkové podstaty podle ustanovení §146 odst. 1 tr. zákoníku, jež postihuje pachatele, který jinému úmyslně ublíží na zdraví (což byla právní kvalifikace navrhovaná státním zástupcem pro jednání, kdy P. M. způsobil zranění poškozenému). Zranění přitom nebylo způsobeno rozbitím sklenice (za což byl P. M. postižen v rámci přestupkového řízení), nýbrž až následným jednáním, kdy ji P. M. po poškozeném (již rozbitou) opětovně hodil.
Vícero znaků je samozřejmě shodných jak v příkazu Městského úřadu v Blatné, tak i v návrhu na potrestání. Avšak, samotná otázka místa a času bez kritického zhodnocení podstaty jednání (zde P. M.), není natolik významnou okolností, aby mohla být bez dalšího určující při stanovení shodnosti předmětných skutků. A pokud soud prvního stupně dále argumentoval tím, že útok na poškozeného R. H. byl uveden v odůvodnění přestupkového rozhodnutí, tak Nejvyššímu soudu nezbývá než poukázat, že se jednalo toliko o odůvodnění, které de facto ani nenašlo odraz v jiných, v úvahu přicházejících přestupcích.
Za současných skutkových zjištění Nejvyšší soud nemohl přisvědčit soudům prvního a druhého stupně, že v případě trestního postihu by se v projednávané věci jednalo o porušení zásady ne bis in idem ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Je tedy nezbytné, aby Okresní soud ve Strakonicích trestní věc P. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat okolnostmi stran podstatných znaků, uvedených v příkazu Městského úřadu Blatná, odbor správní a živnostenský úřad, ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. MUBL 12636/2015/OSŽU/5, a v návrhu na potrestání ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. ZK 21/2016-7. Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 4 To 483/2016, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 3 T 14/2016, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného před soudem prvního stupně, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud ve Strakonicích vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu