ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.1612.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 1612/2016-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o dovolání, které podal obviněný A. V. (roz. J. Š.) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 17/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného A. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, byl obviněný A. V. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 3. 1. 2011 v době od 05:00 hod. do 05:50 hod. na ul. P. t. v B., blíže nezjištěným způsobem vniknul do pivnice Z., kde z barové skříňky odcizil 695 krabiček cigaret různých značek v celkové hodnotě 46.367,- Kč, 4 láhve alkoholu různých značek v hodnotě 1.233,- Kč, ze stěny v chodbě pivnice odcizil příruční trezor antracitové barvy o rozměrech 50x25x25 cm s finanční hotovostí 29.012,- Kč, vypáčil šest hracích automatů, ze kterých odcizil blíže nezjištěnou finanční hotovost, dále v prostoru pivnice z výklenku za barem odcizil nahrávací systém v hodnotě 3.800,- Kč, po vypáčení kasy Jukeboxu odcizil finanční hotovost ve výši 9.348,- Kč, po vypáčení kasy automatu na šipky odcizil finanční hotovost ve výši 1.290,- Kč a na automatu způsobil škodu ve výši 3.500,- Kč, dále vylomil zadlabávací zámek ze vstupních dveřích do kanceláře provozovny a poškodil hasící přístroj, čímž způsobil škodu ve výši 1.860,- Kč, a svým jednáním tak způsobil provozovateli pivnice, subjektu V. H., se sídlem S. č.o., Č. H., za odcizené cigarety škodu 46.367,- Kč, škodu za alkohol ve výši 1.233,- Kč a odcizením tržby z pivnice, uloženou v příručním trezoru, škodu ve výši 29.012,- Kč, celkem tedy škodu ve výši 76.612,- Kč,
společnosti Autogejms prove, s.r.o., IČ: 25993526, se sídlem Stolařská č.o. 490, 688 01 Uherský Brod, způsobil poškozením dveří kanceláře, hasícího přístroje škodu ve výši 1.860,- Kč a odcizením nahrávacího systému škodu ve výši 3.800,- Kč,
společnosti ABI PLUS, s.r.o., IČ: 25338927, Kunštát, Brněnská 223, PSČ 679 72, se sídlem Brněnská č.o. 223, 679 72 Kunštát, způsobil škodu odcizením obsahu kasy Jukeboxu ve výši 9.348,- Kč,
společnosti Strmeň, s.r.o., IČ: 25337122, se sídlem Jírovcova č.o. 34, 623 00 Brno, poškozením automatu na šipky škodu ve výši 3.500,- Kč a odcizením obsahu kasy automatu na šipky škodu ve výši 1.290,- Kč, tedy celkem škodu ve výši 4.790,- Kč,
celkově tak výše uvedeným jednáním způsobil škodu odcizením 91.050,- Kč a škodu na poškozených věcech ve výši 5.360,- Kč “.
Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, č. j. 4 T 45/2011-37, doručeného mu dne 29. 1. 2012, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, č. j. 4 T 45/2011-37, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 60 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 150,- Kč, tedy celkem 9.000,- (devět tisíc) Kč.
Podle §76 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, a to konkrétně na organizované sportovní soutěže za účasti diváků na dobu 15 (patnácti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozeným V. H., Č. H., S., škodu ve výši 76.612,- Kč, Autogejms prove, s.r.o., IČ 25993526, Uherský Brod, Stolařská 490, škodu ve výši 5.560,- Kč, ABI PLUS, s.r.o., IČ 25338927, Kunštát, Brněnská 223, škodu ve výši 9.348,- Kč, Strmeň, s.r.o., IČ 25337122, Brno, Jírovcova 34, škodu ve výši 4.790,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Autogejms prove, s.r.o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Auto Games, a.s., IČ 25544608, Praha, V Potočkách 1020/6, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného A. V. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. V. dovolání (č. l. 217–220), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. , s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g), kdy napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Namítl, že nalézací soud nesprávně rozhodl o uložení souhrnného trestu, neboť do svého rozhodnutí uložení souhrnného trestu zahrnul pouze přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 4 T 45/2011, přestože měl spáchat i jiné trestné činy, za které soud prvního stupně vyhlásil odsuzující rozsudek až poté, co jsem měl spáchat přečiny, za které byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 2 T 17/2016, ovšem tyto jiné trestné činy – z následujících rozhodnutí Městského soudu v Brně z let 2013 až 2015 – měl současně spáchat před tím, než byl tento rozsudek vyhlášen. Proto je toho názoru, že bylo nesprávně rozhodnuto o souhrnném trestu.
V návaznosti na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a dle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. výrok napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016, v celém jeho rozsahu zrušil a rozhodl tak, že přikazuje Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu podle ustanovení §265 1 odst. 1 tr. ř. znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 31. 10. 2016 (č. l. 224-225), sp. zn. 1 NZO 1233/2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že výhradu obviněného v tom směru, že soud prvního stupně při ukládání souhrnného trestu pochybil, neboť měly být zrušeny výroky o trestech i z dalších navazujících rozhodnutí, pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze, za opodstatněnou ji však nepovažuje. Základním předpokladem uložení souhrnného trestu je, že mezi trestnými činy, za které má být souhrnný trest ukládán, je vztah souběhu, a to souběhu vícečinného. Vztah souběhu mezi několika trestnými činy je dán tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, přičemž se tím míní jakýkoli trestný čin. O souběh tedy nejde, pokud obviněný spáchal po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (či doručení trestního příkazu) nový trestný čin. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným v trestních věcech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015, byly spáchány až po doručení trestního příkazu ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 T 45/2011. Nejde tedy o souběh, ale o recidivu. Je proto názoru, že ukládání souhrnného trestu (za současného zrušení příslušných výroků o trestu) i za trestnou činnost, jíž byl obviněný uznán vinným ve věcech vedených pod sp. zn. 7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015, nepřicházelo do úvahy.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 9 To 266/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest , popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Souhrnný trest bude soudem uložen i k již dříve uloženému souhrnnému trestu, popř. pokud bylo od jeho uložení upuštěno, ovšem jen za té podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1997, sp. zn. 2 Tzn 58/97 – PR 4/1998 s. 196). O souběh tedy nejde, pokud obviněný spáchal po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (či doručení trestního příkazu) nový trestný čin.
V projednávané věci se obviněný skutku dopustil dne 3. 1. 2011. Nejvyšší soud si pro posouzení, zda byly naplněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, nechal zaslat veškeré potřebné listinné materiály. Na podkladě listinných materiálů pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 45/2011 se obviněný skutku dopustil dne 17. 4. 2011 a trestní příkaz byl v předmětné věci vydán dne 14. 12. 2011 s tím, že obviněnému byl doručen dne 29. 1. 2012. Skutky, jimiž byl obviněný uznán vinným v trestních věcech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015, byly spáchány až po doručení trestního příkazu ve věci sp. zn. 4 T 45/2011, tj. po 29. 1. 2012. O souběhu lze tedy hovořit toliko v projednávané trestní věci a trestní věci vedené u Městského soudu pod sp. zn. 4 T 45/2011. V trestních věcech vedených u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 87/2013, 10 T 143/2013, 11 T 152/2013, 1 T 16/2014, 1 T 28/2015, 10 T 54/2015, 4 T 106/2015 a 2 T 125/2015 se nejedná o souběh, ale o recidivu obviněného. Uložení souhrnného trestu i ve vztahu k těmto řízením proto nepřichází v úvahu.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněného opodstatněnými.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného A. V. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu