ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.174.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 174/2016 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 o dovolání podaném F. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 14 To 201/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 11/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 T 11/2013 byl F. Č. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným pod bodem 1. a 3. obžaloby ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod body 1), 2), 3) výroku o vině], přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným pod bodem 4., 7. a 9. obžaloby ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod body 4), 5), 7), 8) a 9) výroku o vině], přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným pod bodem 4., 7. a 9. obžaloby ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod body 4), 5), 7) a 9) výroku o vině], přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 8) výroku o vině], dále pak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [pod body 10-14) výroku o vině], přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 15) výroku o vině], přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod bodem 16) výroku o vině] a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku [pod body 17-19) výroku o vině], když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za jednání popsané pod body 1-5 a 7-9 a za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a další, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 18 T 166/2012-188, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 18 T 166/2012-188, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání popsané pod body 10-19 a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a další, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 7 T 81/2014, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. 7 T 81/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.), §229 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Stejným rozsudkem bylo rovněž rozhodováno o vině spoluobviněných J. F., J. V., T. T., R. K., J. H. a V. K.
V předmětné věci podal F. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 14 To 201/2015 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení podal F. Č. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný F. Č. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. K tomuto podotkl, že sice při hlavním líčení požádal dne 18. 6. 2014 a 8. 10. 2014 (č. l. 839, 903) o jednání bez své přítomnosti, avšak předpokládal, že se zúčastní hlavního líčení, kdy bude ve věci rozhodnuto. Poukázal, že mu předsedou senátu bylo oznámeno, že se věc při příštím hlavním líčení nebude končit. Obviněnému tudíž nebylo umožněno klást otázky svědkům, případně nové svědky navrhovat a po skončení dokazování pronést závěrečnou řeč a poslední slovo. Shrnul, že uvedeným postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Písku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 10. 12. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jinými slovy, v tomto ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že tímto způsobem byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že totožné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž s námitkami vůči postupu soudu prvního stupně se přesvědčivě vypořádal soud druhého stupně v rámci veřejného zasedání. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 6. 2014 (č. l. 839) je dále patrné, že obviněný požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Totožná situace se opakovala v rámci hlavního líčení konaného dne 8. 10. 2014 (č. l. 903). Spisový materiál dále obsahuje dopis obviněného, ve kterém žádá, aby rovněž hlavní líčení dne 25. 11. 2014 proběhlo v jeho nepřítomnosti (č. l. 923) a z úředního záznamu na č. l. 946 vyplývá, že obviněný požádal, aby v jeho nepřítomnosti proběhlo i hlavní líčení konané dne 13. 1. 2015.
K námitkám stran nepřítomnosti obviněného u hlavních líčení lze dále připomenout relevantní zákonná ustanovení. Podle §202 odst. 2 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného provést hlavní líčení, jen když má soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného. Tento postup vyžaduje splnění dalších dvou podmínek [§202 písm. a) a b) tr. ř.], a to že obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1) . Předpoklady uvedené v §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. přitom splněny byly.
Dále lze připomenout závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 8 Tz 77/99, a to, že „ samotná právní náročnost, skutková obtížnost, popř. závažnost trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, předem nevylučují závěr, že ve smyslu ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. nebo ustanovení §202 odst. 2, 4 tr. ř. lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout bez přítomnosti obžalovaného v hlavním líčení “. Při celkovém pohledu na předmětné trestní řízení přitom nelze říci, že by se jednalo o důkazně složitý případ. Z provedených důkazů, zejména pak ze svědeckých výpovědí, bylo možné spolehlivě dospět ke skutkovým závěrům, s následnou aplikací relevantních právních norem. A přestože má obviněný právo se bezprostředně ke svědeckým výpovědím vyjádřit, resp. svědkům klást během hlavního líčení dotazy, tak při zvážení všech okolností nelze očekávat, že by tyto mohly mít zvláštní vliv na podstatu věci, případně vést k závěrům odlišným. Nadto lze opětovně připomenout, že obviněný vždy požádal, aby hlavní líčení proběhlo v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 839, 903, 923 a 946 předmětného trestního spisu).
Pokud měl tedy soud prvního stupně za to, že účelu trestního řízení lze dosáhnout i bez přítomnosti obviněného u hlavního líčení, přičemž jeho nepřítomnost i tak umožňovala náležité zjištění skutkového stavu věci, soud zároveň dbal zásady, aby řízení bylo provedeno dostatečně rychle a hospodárně, bráno v potaz že na většinu hlavních líčení se dostavili svědci, kteří měli ve věci vypovídat, nelze soudu nikterak vytknout, že přistoupil k projednávání věci v nepřítomnosti obviněného, a to za splnění všech zákonných podmínek pro takový postup. Lze uzavřít, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedošlo.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání F. Č. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 3. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu