ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.227.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 227/2016 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2016 o dovolání, které podaly obviněné E. Š. , a R. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 31 To 290/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 31 T 216/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných E. Š. a R. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 31 T 216/2014 , byly obviněné E. Š. a R. V. uznány vinnými přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustily na podkladě skutkového stavu popsaném pod bodem 1) výroku o vině spočívajícím v tom, že (včetně překlepů) „ v Č. L. po předchozí společné dohodě v úmyslu uvést nepravdivé údaje v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy, v průběhu procesu uzavírání pojistné smlouvy v době od 30. 3. 2013 do 9. 4. 2013 fiktivně dne 30. 3. 2013, v době od 12.00 h do 13.00 h E. Š. prostřednictvím R. V., pojišťovací zprostředkovatelky spol. Partners Financial Services, a. s., IČ: 27699781, uzavřela pojistnou smlouvu „Auto 1110 pojistná smlouva na vozidla“, havarijní pojištění vozidla zn. BMW X5 3.0 D X70, barva černá-metal, majitel E. Š., s pojišťovnou AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, se sídlem L., P.,, kde záměrně uvedly datum uzavření pojistné smlouvy dne 28. 3. 2013, a to z důvodu, že dne 30. 3. 2013 v 05.30 h na silnici I. Třídy, v katastru obce Z. na 8,8 km ve směru jízdy na obec P. P. H., bratr E. Š., jako řidič vozidla BMW X5 3.0 D X70, zavinil dopravní nehodu a z místa nehody utekl, vozidlo nebylo havarijně pojištěno, dále dne 3. 4. 2013 vědomě předložily ke smlouvě fotografie vozidla, kde zadní část vozidla byla vyfotografována na odstavném parkovišti P., ulice Z. M., kde bylo vozidlo zaparkováno po dopravní nehodě, pro fotografii přední části vozidla bylo použito jiné vozidlo zn. BMW X5 s nárazníkem vybaveným navíc ostřikovačem světlometů, dále plastovým držákem vybaveným úchyty, dne 9. 4. 2013 byla pojistná smlouva předána společnosti AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, která ji akceptovala, kdy svým jednáním vědomě ovlivnili rozhodování pojišťovny, která na základě takto uvedených nepravdivých údajů pojistnou smlouvu potvrdila, vydala certifikát o pojištění a asistenční kartu “;
a obviněná E. Š. byla dále uznána vinnou přečinem podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění opsaných pod bodem 2) výroku o vině dopustila jednáním spočívajícím v tom, že „ v Č. L. v úmyslu uvést nepravdivé údaje v souvislosti s neoprávněným uplatněním práva na plnění z pojištění dne 8. 4. 2013 v 10.32 h prostřednictvím klientské linky AXA pojišťovna a. s., oznámila škodní událost vedenou pod, kde uplatnila nárok na plnění z uzavřené pojistné smlouvy, uzavřenou s pojišťovnou AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, v souvislosti s dopravní nehodou vozila BMW X5 3.0 D X70, ke které došlo dne 30. 3. 2013 okolo 05.30 h na silnici I. Třídy, v katastru obce Z. na 8,8 km ve směru jízdy na obec P., ačkoliv věděla, že pojistná smlouva byla uzavřena fiktivně až po uskutečnění dopravní nehody a na pojistné plnění nemá nárok, pojišťovna AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, se sídlem L., P.,, po zjištění takovéto nepravdivé skutečnosti, která má podstatný význam pro uplatnění nároku na pojistné plnění, uplatněné pojistné plnění ve výši 258.305 Kč, nevyplatila “.
Za to byla obviněná E. Š. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanoveními §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
Obviněná R. V. byla podle §210 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanoveními §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 31 T 216/2014, podaly obviněné E. Š. a R. V. prostřednictvím právní zástupkyně odvolání směřující do výroků o vině a uložených trestech.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že „ v Č. L. po předchozí společné dohodě v úmyslu uvést nepravdivé údaje v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy, v průběhu procesu uzavírání pojistné smlouvy v době od 30. 3. 2013 do 9. 4. 2013, dne 30. 3. 2013, v době od 12:00 h do 13:00 h E. Š. prostřednictvím R. V., pojišťovací zprostředkovatelky spol. Partners Financial Services, a. s., IČ: 27699781, uzavřela pojistnou smlouvu „Auto 1110 pojistná smlouva na vozidla“, na havarijní pojištění vozidla zn. BMW X5 3.0 D X70, barva černá-metal, majitel E. Š., s pojišťovnou AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, se sídlem L., P.,, ve které záměrně uvedly datum uzavření pojistné smlouvy již dne 28. 3. 2013, a to z toho důvodu, že dne 30. 3. 2013 v 05:30 h na silnici I. Třídy, v katastru obce Z. na 8,8 km ve směru jízdy na obec P. P. H., bratr E. Š., jako řidič vozidla BMW X5 3.0 D X70, které dosud nebylo havarijně pojištěno, zavinil dopravní nehodu, a dále dne 3. 4. 2013 vědomě doplnily k pojistné smlouvě fotografie vozidla BMW X5, když zadní část havarovaného vozidla byla vyfotografována na odstavném parkovišti P., ulice Z. M., kde bylo vozidlo zaparkováno po dopravní nehodě, a pro fotografii přední části vozidla bylo použito jiné vozidlo zn. BMW X5 s nárazníkem vybaveným navíc ostřikovačem světlometů, dále plastovým držákem vybaveným úchyty, dne 9. 4. 2013 byla pojistná smlouva předána společnosti AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, která ji akceptovala, když takto obžalované svým jednáním vědomě ovlivnily rozhodování pojišťovny, která na základě takto uvedených nepravdivých údajů pojistnou smlouvu potvrdila, vydala certifikát o pojištění a asistenční kartu, a následně E. Š. v souvislosti s neoprávněným uplatněním práva na plnění z pojištění dne 8. 4. 2013 v 10:32 h prostřednictvím klientské linky AXA pojišťovna a. s., oznámila škodní událost vedenou pod, kde uplatnila nárok na plnění z uzavřené pojistné smlouvy, uzavřenou s pojišťovnou AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, v souvislosti s dopravní nehodou vozila BMW X5 3.0 D X70, ke které došlo dne 30. 3. 2013 okolo 05:30 h na silnici I. Třídy, v katastru obce Z. na 8,8 km ve směru jízdy na obec P., ačkoliv věděla, že pojistná smlouva byla uzavřena až po uskutečnění dopravní nehody a na pojistné plnění nemá nárok, pojišťovna AXA Česká republika s. r. o., IČ: 25672703, se sídlem L., P.,, po zjištění takovéto nepravdivé skutečnosti, která má podstatný význam pro uplatnění nároku na pojistné plnění, uplatněné pojistné plnění ve výši 258.305 Kč, nevyplatila “, uznal obviněnou E. Š. vinnou pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a obviněnou R. V. uznal vinnou přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Za to byla obviněná E. Š. odsouzena podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanoveními §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Obviněná R. V. byla podle §210 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanoveními §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 31 To 290/2015, podaly obviněné E. Š. a R. V. dovolání (č. l. 241-245), přičemž uplatnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněné nesprávnost právního posouzení skutku spatřují v tom, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by došlo k jednání tak, jak je popsáno ve výroku odsuzujícího rozsudku, respektive že by tímto jednáním byly naplněny znaky skutkové podstaty nějakého trestného činu, byť ve formě účastenství, přičemž nebyla správně posouzena hmotně právní stránka, tedy v čem spočívá uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů tak, aby byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), ev. i odst. 4 tr. zákoníku. V této souvislosti rozporují závěry stran fotografií, jimiž měl být údajně potvrzen nepravdivý obsah smlouvy, s tím, že tyto pořizoval svědek K. B., jehož výslech k okolnostem jejich pořízení a doručení pojišťovně byl navrhován, ale soud prvního stupně tento důkaz bezdůvodně neprovedl. Mají za to, že fotografie ve skutečnosti rozhodně nebylo možno považovat za nepravdivé či hrubě zkreslené údaje, které by mohly navíc ovlivnit uzavření pojistné smlouvy. Navíc tyto fotografie ony samy nepředložily, ani je neviděly a ani je nijak neovlivnily. Dále pak svědek Ing. B. k údajné trestné činnosti uvedl, že pojistná smlouva byla uzavřena již 28. 3. 2013, což potvrzoval i svědek P. H. Tím se však soudy obou stupňů vůbec nezabývaly. Tvrzení odvolacího soudu v tomto směru nemá žádnou oporu v provedeném dokazování soudu prvního stupně. Trvají na tom, že k žádnému pojistnému podvodu nedošlo a ani nemohlo dojít a smlouva o pojištění byla řádně uzavřena před uváděnou dopravní nehodou. V souvislosti s jejím uzavřením nebyly uvedeny žádné nepravdivé či hrubě zkreslené údaje a ani nebyly zamlčeny nějaké podstatné údaje. Dále brojí proti závěrům stran subjektivní stránky, kdy namítají, že v napadeném rozsudku subjektivní stránka není nijak popsána a z jeho odůvodnění není nijak zřejmé, zda a proč případný úmysl směřoval ke spáchání uváděné trestné činnosti. Dále musí být prokázáno, že skutečně jde o nepravdivý či hrubě zkreslený údaj, který by byl uveden, nebo musí být uvedeno, jaký podstatný údaj ve smyslu uvedeného zákona o pojistné smlouvě byl zamlčen. Popis jednání, k němuž mělo dojít, je však zcela nekonkrétní. Závěrem obviněné namítly porušení zásady subsidiarity trestní represe.
Na základě výše uvedených námitek obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. poté, co shledá, že podané dovolání je důvodné, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2015, č. j. 31 To 290/2015-233, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 28. 1. 2016, sp. zn. 1 NZO 1387/2015.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněných uvedl, že drtivá většina textu (od slov „Obě obžalované trvají na tom, že…“) je zcela totožná s textem jejich odvolání ze dne 27. 5. 2015, přičemž má za to, že pouhým překopírováním textu odvolání do dovolání došlo k situaci, která se velmi blíží postupu, kdy dovolatel namísto nové dovolací argumentace jen odkáže na obsah svých předchozích podání učiněných v předcházejících stadiích řízení. Navíc je zřejmé, že oba soudy se veškerými námitkami uvedenými v dovolání velmi podrobně a pečlivě zabývaly. Učinil tak zejména soud odvolací na str. 6 až 13 napadeného rozsudku. Úvahy zde uvedené považuje státní zástupce za zcela vyčerpávající a logické. Tvrzenému dovolacímu důvodu přitom dovolání odpovídá, pouze pokud se dovolatelky domáhají uplatnění subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž i k této otázce se k jejich stále stejným námitkám přesvědčivě vyjádřil odvolací soud. V ostatních částech obsahuje dovolání pouze námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které by mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen výjimečně v případě porušení zásad spravedlivého procesu. Takovému porušení však v předmětné věci nic nenasvědčuje.
S ohledem na výše uvedené závěry proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněných E. Š. a R. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 31 To 290/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jimiž byly obviněné uznány vinnými a byl jim uložen trest. Obviněné jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podaly prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými E. Š. a R. V. vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud není v řízení o dovolání jakousi obecnou třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku, a to prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007). Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. tedy nemají povahu právně relevantních námitek.
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tak vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně formulované námitky, že z provedeného dokazování nelze dovodit vinu obou obviněných, však svým obsahem uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Obviněné namítají nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi svědků P. H. a Ing. L. B., fotografií zaslaných pojišťovně, spadá sem i námitka neprovedení výslechu navrhovaného svědka K. B.) a z toho vyplývající vadná skutková zjištění (zejména stran toho, kdy byla předmětná pojistná smlouva skutečna uzavřena), kdy současně prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a předkládají vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněné trvají na tom, že k uzavření smlouvy došlo již dne 28. 3. 2013, přičemž se nehoda udála tak, jak vypověděly).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněná sama hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněné výše uvedený dovolací důvod nezaložily na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhaly přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Ve vztahu k uplatněným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že obviněné sice vznáší námitky, že nebyla prokázána jak subjektivní, tak objektivní stránka trestného činu, resp. jeho pokusu, konkrétně zda předložení fotodokumentace bylo nepravdivým údajem ve smyslu příslušného ustanovení zákona a zda zde byl úmysl dopustit je jim za vinu kladeného jednání, kteréžto lze ve formální rovině podřadit pod jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně takto vznesené námitky byly uplatněny způsobem neregulérním, neboť byly uplatněny s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, a to zejména soudu nalézacího, dále jejich vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjejí s obviněnými uplatněným dovolacím důvodem.
Navíc je třeba poukázat na to, že obviněnými uplatněné námitky byly již odpovídajícím způsobem vyhodnoceny jak nalézacím, tak zejména pak odvolacím soudem, neboť obsah dovolacích námitek se v drtivé většině překrývá s námitkami uplatněnými obviněnými v rámci řádného opravného prostředku (č. l. 223-226). Nalézací soud provedl výslechy jak obou obviněných, kdy obviněná E. Š. využila svého práva nevypovídat, tak svědků P. H., Ing. L. B. a P. Z., a dále řadu listinných důkazů, zejména pojistné smlouvy uzavřené dne 28. 3. 2013 a přiložené fotodokumentace. Odvolací soud uvedl, že výpověď obou obviněných „ je však vyvrácena listinnými důkazy a to zejména fotodokumentací, kterou soud považuje za stěžejní “. Uvedl dále, že „ za takto zjištěného skutkového stavu soud opírá výrok o vině zejména o nepřímé listinné důkazy s tím, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich lze dovodit jen jediný závěr, a to ten, že obě obžalované se dopustily žalovaného jednání a současně soud ve svém shrnutí vylučuje možnost závěru jiného, a které jsou zároveň doplněny i důkazem přímým, a to výpovědí svědka Z. o místě pořízení fotografie zadní části předmětného vozidla na odtahovém parkovišti a použití této fotografie jako přílohy sjednané pojistné smlouvy “ (str. 5 napadeného rozsudku). Údaje, které obviněné uvedly ve sjednané pojistné smlouvě, byly údaji fiktivními, neboť se jednalo o antidatovanou smlouvu, a to ke dni, který by předcházel dnu vzniku pojistné události. Antidatovaná smlouva s přílohami tak představuje onen nepravdivý údaj při uplatnění práva na plnění z pojištění, na něhož s ohledem na okolnosti neměla obviněná R. V. nárok.
Obviněné v podstatě nijak blíže nespecifikují, v čem konkrétně spatřují nesprávné právní posouzení věci, neboť nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky. Je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněné přímo uvedly, jaké vady rozhodnutí vytýkají. Nadto je evidentní, že ačkoli obviněné v dovolání formálně deklarovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byly zjištěny soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnily a ve skutečnosti uplatnily pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhaly změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jejich prosazované změny skutkových zjištění vyvozovaly, že se trestného činu, resp. pokusu trestného činu nedopustily.
Stran námitky neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, Nejvyšší soud uvádí, že i tato námitka byla obviněnými uplatněna v předcházejících fázích trestního řízení a odvolací soud se k této dostatečným způsobem vyjádřil na str. 12 až 13 napadeného rozsudku. S ohledem na výše uvedené nelze připustit, že by se v projednávané věci mohlo jednat o porušení zásady subsidiarity trestní represe, jak se obviněné dovolávají. Porušení principu subsidiarity trestní represe, resp. pojetí trestního práva jako ultima ratio, zcela jistě nelze zpochybňovat, to však neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky nebezpečných činů. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány pouze protiprávní činy, které trestní zákon označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v takovém zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, jak je tomu v posuzovaném případě, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů (fyzických a právnických osob).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené závěry neshledal námitky obviněných opodstatněnými. Jak bylo již uvedeno, nelze přehlédnout ani skutečnost, že obviněné uplatnily námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněných nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných E. Š. a R. V. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 3. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu