ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.275.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 275/2016 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného býv. kpt. K. Č., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 449/2015, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 25/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 9 T 25/2013 , bylo podle §223 odst. 1 trestního řádu a §11 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání obviněného býv. kpt. K. Č. stíhaného podle obžaloby sp. zn. 3 KZV 14/2012 pod bodem 2) jejího výroku, podané Krajským státním zastupitelstvím v Plzni dne 21. 1. 2013, pro skutek, ve kterém byl spatřován trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., zastaveno, neboť je trestní stíhání promlčeno.
O stížnosti státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 449/2015 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, neboť podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) trestního řádu, přestože jím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí současně spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel nejprve připomněl, že napadené rozhodnutí odůvodnil krajský soud pouze s ohledem na zprošťující výrok ve vztahu k bodu 1) obžaloby, plynoucí z pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2015 pod sp. zn. 9 T 25/2013. Ve smyslu §67 odst. 3 písm. b) trestního zákona tak nebylo možno učinit závěr, že by jednáním, pro které byl obviněný pravomocně zproštěn obžaloby, spáchal ve tříleté promlčecí době nový trestný čin, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Dovolatel namítl, že pokud by byla vyslovena vina obviněného u bodu 1) obžaloby, nutně by musela být vyslovena také u bodu 2) obžaloby. Výrok pod bodem 1) obžaloby přitom dovolatel rovněž napadl dovoláním.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 449/2015, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 9 T 25/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obhájci obviněného a obviněnému. Obviněný prostřednictvím obhájce uvedl, že rozhodnutí stížnostního soudu považuje za správné, přičemž se podrobně vyjádřil k dovolání směřujícímu proti rozhodnutí vztahujícímu se k bodu 1) obžaloby.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) trestního řádu, kterým bylo trestní stíhání obviněného zastaveno.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu ve spojení s důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu uplatnil dovolatel v alternativě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) trestního řádu, přestože jím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí současně spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že naplnění uplatněných důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
Dovolatel své námitky koncipoval s vědomím, že jejich opodstatněnost je vázána výlučně na kladné posouzení jeho dovolání ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 1 NZO 5139/2015 směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 8 To 449/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 25/2013. Usnesením Nejvyššího soudu však bylo citované dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto. Z tohoto důvodu nemohlo být ani nynější dovolání shledáno opodstatněným.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. 3. 2016
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu