ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.284.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 284/2016 -36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného A. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 293/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 5 T 293/2013, byl A. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 22. 11. 2013 kolem 03.15 hod. nejméně v ulici v H. v P., kde byl zadržen hlídkou PČR, řídil osobní motorové vozidlo značky Ford Focus, v době, kdy jeho krev obsahovala nejméně 1,29 g/kg alkoholu, ač věděl, že po požití alkoholických nápojů je natolik pod jejich vlivem, že není schopen osobní motorové vozidlo řádně ovládat . Za uvedený přečin a dále za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 4 T 48/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 4 T 48/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V předmětné věci podal A. B. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) v napadeném rozsudku zrušil toliko výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že A. B., při nezměněném výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání ve prospěch obviněného A. B. (dále jen obviněný), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejprve uvedl, že výrok o uložení samostatného trestu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně zrekapituloval dosavadní průběh předmětné trestní věci a připomenul okolnosti, na základě kterých soud druhého stupně zrušil výrok o (souhrnném) trestu a rozhodl o uložení trestu samostatného. Takové rozhodnutí dovolatel označil za vadné a právně nevyvážené. Soud druhého stupně měl pochybit nejprve tím, že v rámci předběžné otázky dle §9 odst. 2 tr. ř. řešil otázku zákonnosti jiného pravomocného rozhodnutí o vině obviněného. Jelikož předchozí odsouzení obviněného pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku nikterak nesouviselo s vinou obviněného v předmětné trestní věci, byl soud pravomocným rozhodnutím o vině v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 4 vázán. Rozhodnutí soudu druhého stupně, který obviněnému ukládal samostatný trest, rovněž nerespektovalo zákaz reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.), neboť soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze z podnětu odvolání obviněného a toto rozhodnutí mělo za důsledek, že se obnovil výrok o dřívějším trestu. Přitom součet výměry dříve i nově uloženého trestu nesmí přesáhnout výměru zrušeného souhrnného trestu. Za pochybení poté dovolatel označil rovněž úvahy soudu druhého stupně o důvodech uložení samostatného trestu. K tomuto odkázal na ustanovení §307 odst. 5 tr. ř., podle něhož zaváže-li se obviněný zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění. Dále poukázal na ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož bude potrestán pachatel, který maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Dovolatel k tomuto podotkl, že pokud se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění, což má přitom význam nejen pro posouzení případného osvědčení se ve zkušební době nebo pro pokračování v trestním stíhání, nýbrž i z hlediska naplnění znaku trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to pokud bude po právní moci uvedeného rozhodnutí ve zkušební době řídit motorové vozidlo. Pokud soud druhého stupně v předmětné věci uložil obviněnému další samostatný trest namísto trestu souhrnného, rozhodl dle dovolatele nesprávně, a to s přihlédnutím k zásadě zákazu reformationis in peius. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel tedy spatřuje v pochybení soudu druhého stupně, který vadně posoudil otázku souhrnnosti podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015 a současně všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, a to jak ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., tak i v případě jiného postupu.
K takto podanému dovolání se obviněný do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
Předně lze připomenout, že ještě před vydáním odsuzujícího rozsudku bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 5 T 293/2013, rozhodnuto podle §307 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, který se zavázal, že se zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti měsíců, v návaznosti na což mu podle §307 odst. 3 tr. ř. byla stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání na dobu osmnácti měsíců. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 4. 2014 a zkušební doba měla uplynout dne 14. 10. 2015. V průběhu zkušební doby však soud zjistil, že obviněný byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 4 T 48/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014, a to pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný dne 28. 4. 2014 a 4. 5. 2014, tedy ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání. Obvodní soud pro Prahu 2 proto usnesením ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 5 T 293/2013, rozhodl podle §308 odst. 1 tr. ř. o pokračování v trestním stíhání, které bylo předtím podmíněně zastaveno.
Jak uvedl dovolatel, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 4 T 48/2014, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2014 (a který byl určující pro vztah souhrnnosti), byl rovněž okolností, která zapříčinila pokračování v trestním stíhání obviněného, které bylo předtím usnesením soudu podmíněně zastaveno.
Soud prvního stupně přitom při ukládání trestu posoudil vztah souhrnnosti k trestu uloženému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 4 T 48/2014, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pro skutky spočívající v tom, že řídil osobní motorové vozidlo v době, kdy se v rámci rozhodnutí o podmíněném zastavení zavázal, že se po dobu šesti měsíců zdrží řízení motorových vozidel.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud měl za to, že porušení takového jednostranného závazku nelze kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku, ale mělo by být posuzováno jako porušení podmínek podmíněného zastavení, jakožto důvod pro případné pokračování v trestním stíhání. Soud druhého stupně tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nemohlo dojít k uložení souhrnného trestu, což byl ostatně důvod, proč soud druhého stupně zrušil výrok o trestu původního rozhodnutí a uložil samostatný trest.
Právě výše uvedený postup (a související úvahy) soudu druhého stupně označil dovolatel za vadné, přičemž námitkám dovolatele lze dle Nejvyššího soudu přisvědčit.
K tomuto lze rovněž odkázat (jak ostatně učinil i dovolatel) na komentář k souvisejícímu ustanovení trestního řádu (§307 tr. ř.), a to jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičské oprávnění, což má význam nejen z hlediska případného osvědčení ve zkušební době nebo pro pokračování v trestním stíhání, ale i z hlediska naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud bude po právní moci uvedeného rozhodnutí ve zkušební době řídit motorové vozidlo (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář . 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3494).
Soud druhého stupně tedy své rozhodnutí zatížil hmotněprávní vadou, jelikož vadně vyhodnotil otázku souhrnnosti trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku.
Rovněž lze podotknout, že rozhodnutí soudu druhého stupně nerespektovalo zákaz reformationis in peius, neboť soud druhého stupně zrušil trest z původního rozhodnutí, kterým byl uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, pouze na základě odvolání obviněného (§259 odst. 4 tr. ř.), přičemž v důsledku uvedeného rozhodnutí se obnovil výrok o dřívějším trestu, avšak obviněnému byl uložen vedle toho další trest.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání (ve prospěch obviněného) nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 6 To 103/2015 zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který se po jejím zrušení bude její podstatou znovu zabývat s tím, že tak učiní v intencích rozhodnutí soudu dovolacího, při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. a tedy v souladu s právním názorem v něm vysloveným, a vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je Městský soud v Praze povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu