ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.60.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 60/2016 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného Ing. R. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 49/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 11/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 49/2015 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 9 T 11/2014 byl Ing. R. J. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 9. 11. 2010 v P. jako jednatel společnosti BLUE FIELDS, s. r. o., se sídlem Mišákova 326/15, Olomouc, IČ: 27828824, v úmyslu obohatit tuto společnost uzavřel se společností BUSTREX, s. r. o., se sídlem Na Folimance 2122/13, Praha 2, IČ: 27626865, zastoupenou jednatelem Mgr. J. S., kupní smlouvu, na základě níž byly za dohodnutou kupní cenu ve výši 30.000.000 Kč z majetkové podstaty společnosti BUSTREX, s. r. o. převedeny na společnost BLUE FIELDS, s. r. o. nemovitosti tvořící areál v B., tzn. nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště S. pro katastrální území a obec B., dále nemovitosti zapsané u stejného katastrálního úřadu pro katastrální území a obec Ch. a nemovitosti zapsané u stejného katastrálního úřadu na pro katastrální území M. Ch. a obec B., vše v hodnotě 36.000.000 Kč, přičemž ačkoliv se ve smlouvě zavázal sjednanou kupní cenu uhradit tak, že první část kupní ceny ve výši 10.000.000 Kč bude zaplacena z vlastních prostředků společnosti BLUE FIELDS, s. r. o. nejpozději do 29. 11. 2010 a zbývající část kupní ceny ve výši 20.000.000 Kč bude zaplacena z úvěru poskytnutého této společnosti Českou spořitelnou, a. s. nejpozději do 31. 12. 2010, byl si vědom toho, že společnost BLUE FIELDS, s. r. o. nebude schopna svým závazkům z kupní smlouvy dostát, neboť v té době nedisponovala finančními prostředky, z nichž by mohla kupní cenu uhradit, a u České spořitelny, a. s. ani jinde neměla sjednaný úvěr či půjčku, ve lhůtě splatnosti ani později také kupní cenu či její část neuhradil, a to ani přesto, že následnými dodatky kupní smlouvy byla kupní cena ponížena a posunuta její splatnost a tímto jednáním způsobil společnosti BUSTREX, s. r. o. škodu ve výši 36.000.000 Kč . Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků. Adhezní výrok rozsudek neobsahoval.
V předmětné věci podali Ing. R. J. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 49/2015 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného Ing. R. J. zprostil obžaloby, neboť skutek, v obžalobě kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, není trestným činem.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch obviněného Ing. R. J. (dále jen obviněný), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval vývoj celého případu v řízení před soudy, načež uvedl, že právní závěr i argumentaci soudu druhého stupně nelze přijmout. Dále se zaměřil na podstatu a zákonné znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, k čemuž podotkl, že pokud do soukromoprávního vztahu jeden z jeho účastníků vstupuje s úmyslem obohatit se podvodným jednáním na úkor dalších účastníků tohoto vztahu, bude na místě uplatnění trestní odpovědnosti. Rovněž uvedl, že předmětná skutková zjištění (nezpochybněná ani soudem druhého stupně) vykazují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, přičemž okolnosti případu zdůrazňované soudem druhého stupně současně nejsou takového charakteru, aby nedošlo k uplatnění trestní odpovědnosti. Dále zdůraznil, že o podvodné jednání půjde i v případě, kdy je podvedený schopen zjistit či ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn podáním nepravdivých informací nebo skutečností. Pro „uvedení v omyl“ se nevyžaduje, aby ze strany pachatele došlo k nějakému rafinovanému a sofistikovanému podvodnému jednání. Trestněprávní úprava přitom nikdy neobsahovala nějakou omezující podmínku, že o trestný čin podvodu se nejedná v případě, kdy se poškozený mohl omylu vyvarovat. V další části svého dovolání se dovolatel zaměřil na judikaturu citovanou soudem druhého stupně (nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010) a popsal, proč ji nepovažuje za přiléhavou. K tomuto uvedl, že po subjektech vstupujících do soukromoprávního vztahu nelze vždy bez dalšího požadovat, aby ke smluvnímu partnerovi přistupovali jako k potenciálnímu podvodníkovi a detailně zkoumali jeho solidnost a solventnost, zejména když k takovému zkoumání často nebudou mít potřebné prostředky. Přitom kladení přehnaných požadavků na opatrnost a obezřetnost poškozených by mohlo vést k beztrestnosti řady pachatelů. Poškozená společnost BUSTREX, s. r. o. však dle dovolatele nedisponovala personálním aparátem, který by se zabýval zjišťováním solventnosti obchodních partnerů, a navíc údaje o finanční situaci určitého podnikatelského subjektu nejsou lehce zjistitelné z nějaké veřejné databáze. Dovolatel nadto poukázal na některá dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 9 Tz 93/2000) a připomněl, že Nejvyšší soud v jiných rozhodnutích nepovažoval nedostatek obezřetnosti poškozených při ochraně svých majetkových práv za důvod beztrestnosti pachatele. Dovolatel uzavřel, že jednání obviněného Ing. R. J. vykazovalo všechny znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, na čemž nic nemění ani okolnost, že Mgr. J. S. jako osoba jednající za poškozenou společnost mohl projevit poněkud větší opatrnost a obezřetnost při zjišťování solventnosti společnost BLUE FIELDS, s. r. o. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 49/2015, jakož i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., případně též podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
K takto podanému dovolání se obviněný do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší soud nejprve považuje za potřebné uvést, že se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, a to že řízení v této trestní věci není zatíženo žádnou procesní vadou, která by se projevila ve zkrácení práv obviněného na jeho obhajobu či procesně vadným postupem při provádění důkazů.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že prokázané jednání obviněného není trestným činem. Své rozhodnutí opřel jednak o rozhodnutí Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01), ve kterém Ústavní soud uvádí následující: je-li omyl definován jako rozpor mezi představou a skutečností u oklamaného, pak logicky nelze na straně oklamaného odhlížet od jeho sumy vědomostí o skutečnosti, ohledně níž je klamán, tedy od jeho způsobilosti být oklamán (nelze např. bez dalšího pomíjet možnost oklamaného omyl jednoduše eliminovat) . K tomuto dále poukázal na zjevnou neopatrnost poškozeného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010; rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012) , hraničící až s lhostejností ohledně plnění podmínek kupní smlouvy. Poškozený dle názoru soudu druhého stupně evidentně nedbal ani v minimální míře na odpovídající ochranu svých (resp. společnosti BUSTREX, s. r. o.) práv a majetkových zájmů a předmětná transakce nebyla dostatečně ošetřena v tom smyslu, aby nedošlo ke škodě na majetku společnosti. Soud druhého stupně jednateli poškozené společnosti dále vytkl, že nepožadoval prokázání tvrzených majetkových možností, zakotvení povinnosti kupujícího uhradit minimálně část kupní ceny dříve, než dojde ke vkladu vlastnického práva k nemovitosti apod. Tedy že nevyužil běžně používané instituty, které by jednak garantovaly předpokládaný průběh po uzavření kupní smlouvy a stejně tak by mohly posloužit ke zjištění všech relevantních okolností (tedy finančních možností společnosti BLUE FIELDS, s. r. o.) dříve než s odstupem času po uzavření předmětné smlouvy. Dle soudu druhého stupně tedy nebylo možné dospět k závěru, že obviněný mohl nesplněním smluvních podmínek uvést prodávajícího v omyl, neboť ten měl a mohl uvedenému poměrně snadno předejít a zjevně nekorektní jednání obviněného dopředu odhalit.
Právní kvalifikaci, ke které dospěl soud druhého stupně, však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Při respektování dřívější judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, kterou zmiňuje jak soud druhého stupně, tak i dovolatel, lze uvést následující:
V případě nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, měla být po skutkové stránce věci uvedena v omyl banka při poskytování úvěru. Tedy instituce, která obvykle disponuje aparátem a prostředky pro zjištění relevantních informací o potenciálních klientech, pro posuzování podnikatelských záměrů a úvěruschopnosti jejich předkladatelů. V případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1121/2012 bylo konstatováno, že trestní represe uplatněná proti jednomu z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže nahrazovat nezbytnou míru opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho soukromých práv a nahrazovat instituty jiných právních odvětví, které jsou určeny k ochraně těchto práv . Nejvyšší soud v této věci obdobně dospěl k názoru, že banka disponuje kvalifikovaným personálem a dostatečnými prostředky, aby si z důvodu opatrnosti získala potřebné informace. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010 poté bylo konstatováno, že při posuzování otázky, zda pachatel naplnil znaky příslušného trestného činu (typicky majetkové povahy), je nutné vzít v úvahu i případnou existenci soukromoprávního vztahu, ve kterém jako účastníci vystupovali pachatel a poškozený a který má význam pro konkrétní trestní věc. Pokud jde o soukromoprávní vztah, je třeba totiž trvat na tom, aby na ochranu svých majetkových zájmů dbali především samotní účastníci takového vztahu. Od těchto účastníků lze pak požadovat, aby postupovali obezřetně a aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když pro to jsou snadno dosažitelné prostředky . Nejvyšší soud v tomto připočítal k tíži kupujícím, že si od obviněného nevyžádali nebo sami neopatřili výpis z katastru nemovitostí. Poté by totiž mohli snadno zjistit, v jakých poměrech se nemovitosti skutečně nacházejí. Výpis z katastru nemovitostí je přitom poměrně snadno dostupným dokladem, který si lze bez větších potíží obstarat.
S ohledem na výše uvedené je nezbytné zdůraznit, že předmětnou judikaturu nelze aplikovat na veškeré „obdobné“ případy, aniž by byly pečlivě vzaty v potaz specifické okolnosti daného (posuzovaného) jednání. Takový přístup by ve výsledku mohl vést k vytváření až příliš obecných tezí, jež by ne vždy byly přiléhavé konkrétním případům.
Dle učiněných skutkových závěrů obviněný dne 9. 11. 2010 uzavřel jako jednatel společnosti BLUE FIELDS, s. r. o. kupní smlouvu s Mgr. J. S., jednatelem společnosti BUSTREX, s. r. o. Předmětem této smlouvy byl areál v B., přičemž obviněný se za společnost zavázal uhradit dohodnutou kupní cenu ve výši 30.000.000 Kč ve dvou splátkách, a to 10.000.000 Kč z vlastních prostředků společnosti BLUE FIELDS, s. r. o. do 29. 11. 2010 a zbývajících 20.000.000 Kč z úvěru poskytnutého Českou spořitelnou, a. s. do 31. 12. 2010. K uhrazení kupní ceny však nedošlo. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že společnost BLUE FIELDS, s. r. o. v době splatnosti první části kupní ceny nedisponovala finančními prostředky k úhradě této kupní ceny a skutečnosti neodpovídalo ani tvrzení, že u České spořitelny, a. s. je zajištěn předmětný úvěr.
Stran právní kvalifikace jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku lze uvést, že se jej dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. V projednávané trestní věci se jednalo o jednání spočívající v uvedení jiného v omyl . Omylem se přitom rozumí rozpor mezi představou a skutečností, a uvedením v omyl je myšleno jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím, ale i konkludentním jednáním.
Je zajisté neobvyklé, že nebyly dány žádné záruky za uhrazení kupní ceny a nemovitosti byly na kupujícího převedeny ještě před úhradou kupní ceny. O laxním jednání prodávajícího svědčí rovněž to, že obviněného nikdy neviděl a nikdy s ním nejednal. Faktické vyjednávání o koupi předmětného areálu v B. vždy vedl bratr obviněného T. J. Stejně tak to byl právě T. J., který vyjednával o uzavření dvou dodatků ke kupní smlouvě. Tyto skutečnosti přesto nemají přímý vliv na případnou trestní odpovědnost obviněného, neboť to byl on, kdo vykonával funkci statutárního orgánu ve společnosti BLUE FIELDS, s. r. o. a z této pozice kupní smlouvu podepsal. Soud druhého stupně nadto krátce polemizoval o případné trestní odpovědnosti Ing. F. S., avšak tato otázka není předmětem přezkumu u Nejvyššího soudu.
Přesto lze jednak přisvědčit námitce dovolatele, že objektivně existující možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, sama o sobě bez dalšího nevylučuje, aby její jednání nemohlo být ovlivněno jednáním pachatele trestného činu. Dále je pak možné přisvědčit i té námitce dovolatele, že nelze požadovat, aby fyzická či právnická osoba vstupující do civilněprávního smluvního vztahu přistupovala ke smluvnímu partnerovi jako k potenciálnímu podvodníkovi a detailně vždy zkoumala jeho solidnost a solventnost. Kladení vysokých (či přehnaných) požadavků na obezřetnost poškozených by ve výsledku mohlo vést k beztrestnosti řady pachatelů, neboť ti by se vždy mohli jednoduše dovolávat neobezřetnosti poškozených.
Obviněný přitom již při uzavírání smlouvy předstíral, že kupní cena za předmětné nemovitosti bude v poměrně krátkých lhůtách zaplacena, přičemž prodávajícímu zamlčel, že společnost BLUE FIELDS, s. r. o. nedisponuje finančními prostředky ve výši 10.000.000 Kč. Skutečnosti přitom neodpovídalo ani tvrzení, že společnost BLUE FIELDS, s. r. o. má u České spořitelny zajištěn úvěr ve výši 20.000.000 Kč. Tímto jednáním podle všeho u Mgr. J. S., jednajícího za společnost BUSTREX, s. r. o., vyvolal představu, jež však neodpovídala skutečnosti, že společnost BLUE FIELDS, s. r. o. dostojí svým povinnostem, vyplývajícím z kupní smlouvy.
Nejvyšší soud se tedy nemohl ztotožnit s právním posouzením jednání obviněného, ke kterému dospěl soud druhého stupně. S ohledem na doposud učiněná skutková zjištění se přiklání ke kvalifikaci, jak ji učinil soud prvního stupně, tedy že jednání obviněného v předmětné věci naplňuje všechny obligatorní znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání (v neprospěch obviněného) nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 5 To 49/2015 zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který se po jejím zrušení bude její podstatou znovu zabývat s tím, že tak učiní v intencích rozhodnutí soudu dovolacího, při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. a tedy v souladu s právním názorem v něm vysloveným. Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité posouzení věci.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 3. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu