ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.775.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 775/2016 -38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání podaném Dr. techn. Ing. J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 8 To 570/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 160/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 8 To 570/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 5 T 160/2014, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 5 T 160/2014, byl Dr. techn. Ing. J. P. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od 1. 9. 2012 do 24. 7. 2013 v B., v předchozím zištném plánu nedoplatit dohodnutou kupní cenu prodávaných nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví pro obec B. a katastrální území N. L. a to pozemek zahrnující zastavěnou plochu a nádvoří, pozemek zahrnující zahradu a budovu rodinného domu postavený na pozemku, v celkové výši 6.500.000 Kč, pod smyšlenou záminkou možného získání hypotečního úvěru, kterou podmiňoval nutným ponížením kupní ceny oproti ceně dohodnuté, přiměl prodávající bývalé manžele S. a B. S., aby s ním, coby kupujícím, dne 21. 2. 2013 v notářské kanceláři JUDr. Lubomíra Míky, na ulici Dvořákova 10, v Brně, uzavřeli kupní smlouvu o koupi dotčených nemovitostí za cenu 5.500.000 Kč, přičemž v souladu s jeho zištným plánem, nechal zpracovat jako součást kupní smlouvy i ustanovení, která mu osvědčovala fiktivní vyplacení finanční hotovosti poškozeným v celkové výši 300.000 Kč, přičemž doposud na této ceně poškozeným uhradil fakticky pouze částku v celkové výši 5.200.000 Kč a po převodu předmětných nemovitostí, již zbytek dohodnuté kupní ceny, ve výši 1.000.000 Kč, jakož i zbývající část ceny uvedené v uzavřené kupní smlouvě ve výši 300.000 Kč a přislíbené poloviny daně z převodu nemovitosti ve výši 82.500 Kč, neuhradil a v souladu s původním plánem hradit nehodlá, tedy svým jednáním způsobil poškozeným B. S. a S. S. škodu v celkové výši 1.382.500 Kč . Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 20 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 5.000 Kč, tedy celkem 100.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a §229 odst. 2 tr. ř. poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal Dr. techn. Ing. J. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 8 To 570/2015, tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal Dr. techn. Ing. J. P. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný Dr. techn. Ing. J. P. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že soudy prvního a druhého stupně na základě zjištěného skutkového stavu dovodily nesprávné právní posouzení skutku, přičemž z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá, kterými úvahami se soudy řídily. Provedené dokazování jednak nevyvrací jeho obhajobu, nebyly vyčerpány všechny možnosti pro náležité objasnění předmětné trestní věci a mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními je přítomen extrémní rozpor. Postupy soudů přitom bylo zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces a nebyla ctěna zásada presumpce neviny. Stran znaků předmětné skutkové podstaty obviněný uvedl, že nikoho neuvedl v omyl, omylu nevyužil, ani nezamlčel podstatné skutečnosti. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se takového jednání měl dopustit, ať už ve formě úmyslu přímého či nepřímého. Není ani zřejmé, o jaký předem promyšlený plán, o kterém pojednávají soudy, se mělo jednat. Dále poukázal na osobnostní charakteristiky poškozených, kdy mj. S. S. pracovala v oblasti realit a B. S. je vysokoškolsky vzdělanou osobou, a přesto měli být obviněným podvedeni. Dle obviněného nebyl nikterak prokázán motiv jednání, které je mu kladeno za vinu. Za předmětnou nemovitost přitom zaplatil zcela běžnou cenu a nelze hovořit o tom, že tato byla záměrně snížena. V tomto bodě shrnul, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Rovněž podotkl, že ačkoli soud druhého stupně ve svém původním zrušovacím rozhodnutí nalézacímu soudu uložil povinnost doplnit dokazování, tak stran zajištění některých potenciálních důkazů soud na uvedený pokyn rezignoval. To se týká zejména podrobností ohledně majetkových a finančních poměrů obviněného v Rakousku. Stran potenciálního výslechu notáře JUDr. Lubomíra Miky upozornil, že se zproštěním mlčenlivosti souhlasil, avšak poškození nikoli, což by však nemělo jít k tíži obviněného, nýbrž naopak mělo by být přihlédnuto k zásadě in dubio pro reo . S odkazem na judikaturu Ústavního soudu připomenul zásadu subsidiarity trestní represe a uvedl, že celá záležitost má soukromoprávní základ a neměla by být předmětem trestního řízení. Extrémní rozpor dále spatřuje v závěrech soudů, že provedeným dokazováním mohla být najisto postavena existence listiny „Uznání dluhu“, resp. její pravost, skutečný obsah, okolnost kdo psal kterou část, stejně jako co konkrétně mohli vnímat svědci, kteří se k ní následně vyjadřovali. V další části svého dovolání obviněný namítl, že soudy dospěly k nesprávné výši škody, jež měla být jeho jednáním způsobena, což v důsledku mělo vliv i na nesprávnou právní kvalifikaci. Rozhodnutí soudů v tomto ohledu považuje za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jakými úvahami se soudy řídily a na podkladě jakých důkazů k předmětné výši škody dospěly. Rovněž uvedl, že provedeným dokazováním nebylo najisto vyloučeno, že by e-mailové zprávy, kterými měl potvrzovat svůj dluh vůči poškozeným, nemohly být podvrhem. V tomto odkazuje na znalecký posudek Ing. Mariána Světlíka ze dne 15. 4. 2016, jehož znění tvoří součást podaného dovolání. Obviněný shrnul, že v předmětné trestní věci je přítomno mnoho rozporů a nejasností, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena a tudíž by mělo být postupováno v duchu zásady in dubio pro reo . Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že nebyly naplněny jednotlivé znaky skutkové podstaty ve smyslu §209 tr. zákoníku a že chybným procesem dokazování bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek, a aby podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve zrekapituloval dosavadní vývoj předmětné trestní věci, dovolací námitky obviněného a podstatu jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále podotkl, že většina námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění, proti hodnocení důkazů, resp. úplnosti provedeného dokazování, a jako takové nespadají pod uplatněný dovolací důvod. Některé skutkové námitky se navíc ani netýkají podstaty věci, jako např. námitka stran neprovedení dokazování o majetkových poměrech obviněného v Rakousku, přičemž v této souvislosti soudům vytýká porušení procesních, nikoli hmotněprávních ustanovení. Část námitek nadto směřuje proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, což je však nepřípustné s ohledem na §265a odst. 4 tr. ř. Relevantně sice byly uplatněny námitky stran potenciálního zneužití subsidiarity trestní represe, avšak ani tyto státní zástupce nepovažuje za důvodné. Za částečně důvodné však považuje námitky ve vztahu k posouzení „značné škody“, jakožto zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť soudy vůbec neučinily zjištění o obvyklé ceně předmětných nemovitostí z hledisek §137 tr. zákoníku. Při stanovení výše škody, kterou pachatel způsobil na majetku poškozeného vylákáním nemovitosti, je totiž potřeba vycházet z obvyklé ceny takové nemovitosti, nikoli z ceny smluvní, jelikož kupní cena jako cena smluvní není hlediskem pro určení výše škody ve smyslu §137 tr. zákoníku. Dle státního zástupce soudy sice operovaly s několika rozdílnými částkami, avšak žádné vlastní zjištění stran obvyklé ceny nemovitosti již neučinily. Krom toho, z argumentace soudu prvního stupně vyplývá, že za významnou pro posouzení věci považoval výlučně cenu dojednanou mezi obviněným a poškozenými. Vzhledem k tomu, že se soudy cenou obvyklou ve smyslu §137 tr. zákoníku nezabývaly, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, zda a jakou škodu obviněný poškozeným způsobil a že se jedná o škodu značnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 8 To 570/2015, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 5 T 160/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž podotkl, že není důvod k tomu, aby byla věc přikázána k projednání v jiném složení senátu. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud předně považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom z části směřují do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (např. svědecké výpovědi poškozených či existenci listiny „Uznání dluhu“) a přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Stran námitek, že ačkoli soud druhého stupně ve svém původním zrušovacím rozhodnutí nalézacímu soudu uložil povinnost doplnit dokazování, lze uvést, že soud prvního stupně tak učinil podle svých možností, kdy opětovně vyslechl obviněného i poškozené, dokazování doplnil e-mailovou komunikací mezi obviněným a poškozenými, jakož i pokusil se zjistit podrobnosti ohledně majetkových a finančních poměrů obviněného v Rakousku, což se však nepodařilo. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence obecných soudů. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování a zabránily provádění zjevně nadbytečných důkazů a průtahům v řízení. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08). Stran neúspěšného pokusu o výslech notáře JUDr. Lubomíra Miky nelze klást soudu prvního stupně za vinu, že tento nebylo možné provést z důvodu povinnosti mlčenlivosti. Pokud jde o tvrzení obviněného, že poškození jsou vzdělaní lidé a že S. S. pracovala v oblasti realit, tak z tohoto nelze bez dalšího automaticky dovodit, že by se nemohli stát oběťmi trestného činu. Stran obviněným namítané e-mailové zprávy, kterou měl potvrdit svůj dluh vůči poškozeným, a jež by podle něj „mohla“ být podvrhem, přičemž v tomto odkazuje na znalecký posudek Ing. Mariána Světlíka ze dne 15. 4. 2016, je namístě uvést, že dle §265r odst. 7 tr. ř. se důkazy ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout. K provádění důkazů před Nejvyšším soudem tedy dochází zcela výjimečně, neboť těžiště dokazování spočívá před soudy prvního a druhého stupně, kde jsou zároveň uplatňovány základní zásady trestního řízení, upravené zejména v ustanovení §2 tr. ř. S přihlédnutím k podstatě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. navíc Nejvyšší soud nepřezkoumává správnost a úplnost provedeného dokazování ani hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů, resp. k takovému přezkumu přistupuje zcela výjimečně. Nejvyšší soud přitom může provádět důkazy jen v rozsahu nezbytném k tomu, aby mohl spolehlivě rozhodnout o dovolání. V takovém případě mají být ověřeny výsledky původního řízení z hlediska obsahu dovolání a v něm uplatněných dovolacích důvodů a souvisejících konkrétních námitek, anebo má být zpochybněna správnost původního rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Rozhodně však není účelem provádění důkazů podle §265r odst. 7 tr. ř., aby Nejvyšší soud nahrazoval dokazování provedené soudem prvního či druhého stupně.
Nejvyšší soud přesto shledal, že námitkám obviněného, jak je předestřel ve svém dovolání, lze zčásti přisvědčit, a to stran dovozené výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit, což má ve svém důsledku vliv zejména na právní kvalifikaci jeho jednání. Obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jelikož měl sebe obohatit tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se přitom ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč. Soudy v tomto směru dovodily, že jednáním obviněného byla způsobena škoda v celkové výši 1.382.500 Kč. Takový závěr však nemá oporu v provedeném dokazování, resp. soudy prvního i druhého stupně v tomto vycházely z nesprávného předpokladu, když za směrodatnou považovaly výlučně cenu (takto smluvní) dojednanou mezi obviněným a poškozenými. Pro stanovení přiléhavé právní kvalifikace však měly vycházet z ceny obvyklé ve smyslu §137 tr. zákoníku. Ustanovení §137 tr. zákoníku mj. uvádí, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává . Je tedy nezbytné vzít v potaz, že při stanovení výše škody, kterou měl pachatel způsobit na majetku poškozených, je namístě vycházet z obvyklé ceny předmětných nemovitostí a pro správnou aplikaci přiléhavých právních norem nepostačí zjištění ceny smluvní, kterou si pachatel s poškozenými ujednal v rámci příslušného právního jednání, neboť kupní cena jako cena smluvní není patřičným (výlučným) hlediskem pro určení výše škody ve smyslu ustanovení §137 tr. zákoníku.
S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud považuje za nezbytné, aby Městský soud v Brně předmětnou trestní věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se předně bude zabývat potenciální výší způsobené škody ze strany obviněného. Soud prvního stupně rovněž provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci. Jak sice vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 4 Tdo 893/2015, při určování výše škody podle §137 tr. zákoníku není obligatorní zpracování znaleckého posudku, pokud o této škodě nevznikly pochybnosti. Lze si však stěží představit, že soudu budou známy ceny konkrétních nemovitostí, resp. aktuální podmínky na realitním trhu.
Nejvyššímu soudu tedy z podnětu takto důvodně podaného dovolání nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 8 To 570/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 5 T 160/2014, zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř., zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného, přičemž v tomto novém řízení je Městský soud v Brně vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.) a vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je Městský soud v Brně povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Nejvyšší soud přitom neshledal důvodu, aby po přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu ve smyslu §265 l odst. 3 tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu