ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.967.2016.1
sp. zn. 3 Tdo 967/2016 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. R. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nt 51/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, a jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 51/2016, zrušují .
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 1 odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 51/2016, bylo obviněnému M. R. podle §99 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
Trestní stíhání obviněného bylo zahájeno usnesením Policie ČR MŘ Brno ze dne 28. 8. 2015, pro skutek spočívající v tom, že dne 15. 8. 2015 v 03:58 hodin zaslal obviněný e-mailovou zprávu na Magistrát města Brna ve znění „ jsi piča potřebuju to poslat na českou poštu a zabiju za to 20 uredniku za to ze to nedelaji protože jsem v invalidnim duchodu a nepomuzou mi “, v čemž byl spatřován přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 12. 2015, sp. zn. 3 ZT 109/2015, bylo trestní stíhání obviněného M. R. podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, neboť bylo zjištěno, že nebyl v době spáchání činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2015. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 14. 1. 2016 k Městskému soudu v Brně návrh, aby bylo obviněnému M. R. uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 51/2016, podal obviněný stížnost.
O stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016 , a to tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) zamítl stížnost jako nedůvodnou.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 36-43), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že byl zamítnut jím podaný opravný prostředek, ačkoliv již v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. , tedy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené pro jeho uložení.
Obviněný nejprve zopakoval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů a uvedl, že tato považuje za nesprávná. Pokud bylo argumentováno závěry znaleckého posudku v jiné jeho trestní věci, je nutno podotknout, že se jedná o skutek, jenž se odehrál v době, kdy nebyl pod medikací a až následně mu byla na základě znaleckého posudku uložena ambulantní psychiatrická léčba. Předmětného jednání se dopustil až zhruba 1 rok od skutku, na základě kterého mu byla uložena ambulantní psychiatrická léčba a krátce po rozhodování o tomto skutku. Fakticky mu tedy nebyla dána možnost tuto léčbu nastoupit.
Dále zdůraznil, že v době rozhodování o návrhu na uložení ochranného léčení v nyní projednávané věci již byla situace odlišná oproti období, ve kterém byl zpracováván znalecký posudek, neboť si již uvědomil nutnost podrobování se pravidelné léčbě, což doložil propouštěcí lékařskou zprávou FN Brno Bohunice, Psychiatrické kliniky, podepsanou MUDr. M., kde byl v období ledna 2016 až února 2016 hospitalizován, ze které je zřejmé, že je stabilizován, a taktéž zprávou z psychiatrické ambulance, kterou pravidelně navštěvuje, stejně jako Probační a mediační službu České republiky. Má tedy za to, že tyto lékařské zprávy jsou aktuální oproti přibližně 5 měsíců starému znaleckému posudku MUDr. Holanové. Rovněž uvedl, že se nadále řádně podrobuje léčbě spočívající zejména v injekční aplikaci léčiv, je samostatný, každý den si nakupuje, vaří, hospodaří apod.
V návaznosti na výše uvedené odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména stran podmínek uložení ochranného léčení, kdy v jeho nyní projednávané věci se jednalo o ojedinělé jednání ve formě verbální výhrůžky instituci prostřednictvím mailu, nikoli tedy o jednání ve formě útoku na fyzickou integritu jiné osoby či o poškozování majetku apod. Taktéž zdůraznil princip subsidiarity ochranného léčení ve formě ústavní, kdy má za to, že pokud se ambulantní léčbě řádně podrobuje, což dokládá i aktuálními lékařskými zprávami, není dán zákonný důvod nařídit ochrannou léčbu ve formě ústavní. V této souvislosti dále uvedl, že soudy se dostatečně nevypořádaly s otázkou, zda jeho pobyt na svobodě je natolik nebezpečný, že je třeba uložit ochranné léčení ve formě ústavní.
Závěrem uvedl, že soudy porušily jeho základní právo nebýt omezován na svobodě jinak, než z důvodů, které stanoví zákon, a jsou také v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces, jelikož rozhodnutí soudů nejsou řádně a dostatečně odůvodněna.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 51/2016, a taktéž všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 7. 2016, sp. zn. 1 NZO 653/2016.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl s odkazem na zákonné ustanovení §99 tr. zákoníku, že dovolání obviněného považuje za opodstatněně. Dle jeho názoru se soudy dostatečně nevypořádaly s konkrétní mírou nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě a s léčebnými možnostmi, které jsou jednou z okolností rozhodných pro volbu odpovídající formy ochranného léčení.
Obviněný trpí závažnou duševní chorobou, kdy byl v minulosti ke svému zdravotnímu stavu nekritický a v určitém období léky řádně neužíval, v důsledku čehož spáchal dva činy jinak trestné, a těchto se dopustil v červnu 2014 a v srpnu 2015. V souvislosti s prvním z nich mu bylo v červnu 2015 uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě, v souvislosti s druhým pak ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě, jež je předmětem projednávané věci. Lze konstatovat, což vyplývá i ze znaleckého posudku, že jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný a v době po spáchání druhého ze skutků bylo uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě adekvátním opatřením.
Avšak z lékařských zpráv, především z propouštěcí lékařské zprávy psychiatrické kliniky FN Brno-Bohunice ze dne 16. 2. 2016 (tedy ze dne, kdy Městský soud v Brně rozhodoval o uložení ochranného léčení v ústavní formě), vyplývá, že obviněný se aktuálně sobě ani okolí nejeví být nebezpečným. Tento závěr byl učiněn bezprostředně po ukončení hospitalizace a léčby. Jedná se o závěr odlišný od závěru znaleckého posudku znalkyně MUDr. Marty Holanové z měsíce září 2015, tedy z doby před hospitalizací obviněného. Je nutno vzít v potaz i zprávu z psychiatrické ambulance, kam obviněný po propuštění dochází na pravidelné lékařské kontroly, užívá injekční léčbu, je stabilizován, a je patrno mj. zlepšování jeho celkového stavu, přičemž vhodným se jeví pokračování v ambulantní léčbě.
Dále státní zástupce uvedl, že si je vědom toho, že lékařskou zprávu z psychiatrické ambulance z dubna 2016 soudy k dispozici neměly, jelikož byla vystavena v době, kdy soudy v dané věci již rozhodly. Avšak má za to, že podstatný rozpor mezi závěrem znaleckého posudku znalkyně MUDr. Marty Holanové na straně jedné, a závěrem vyplývajícím z propouštěcí zprávy, a to rozpor týkající se současného zdravotního stavu, aktuální nebezpečnosti obviněného, jakož i formy ochranného léčení, odůvodňoval potřebu rozsáhlejšího dokazování, které však provedeno nebylo.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení, kterým bylo obviněnému uloženo ochranné opatření. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. R. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm . l ) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně stížnost obviněného projednal a také z podnětu této stížnosti rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvody uvedený pod písm. j).
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v §99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Z toho vyplývá, že soud uloží ochranné léčení za kumulativního splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že
a) stal se skutek,
b) tento skutek jinak má znaky trestného činu,
c) obviněný je pachatelem tohoto skutku,
d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný,
e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný.
Z ustanovení §99 odst. 4 věty první tr. zákoníku vyplývá, že podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.
Ochranné opatření nelze uložit podle §96 odst. 1 tr. zákoníku , není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. Podle odstavce 2 §96 tr. zákoníku újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.
Obviněný brojí zejména proti závěrům nalézacího, potažmo odvolacího soudu stran nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě a s tím souvisejícího uložení ochranného léčení ve formě ústavní.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro určení nebezpečnosti pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě ve smyslu §99 odst. 1 tr. zákoníku je nutné zkoumat nejenom povahu jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu, ale závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, příp. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. Pobyt takové osoby na svobodě musí být nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákoníkem i pro budoucnost. Tato podmínka je splněna, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, by mohla pod vlivem duševní poruchy spáchat znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem. Splnění této podmínky je třeba posoudit na základě zjištění o povaze a chování nepříčetné osoby a na základě posudku znalce z oboru psychiatrie i o tom, zda duševní porucha je takového rázu, že obava z nebezpečnosti pobytu nepříčetné osoby na svobodě je pro budoucnost v uvedeném smyslu dána, ale musí být splněna již i v době rozhodování soudu o ochranném léčení. U verbálních útoků takových osob je třeba posuzovat, zda z pobytu těchto osob na svobodě vyplývá nebezpečí pro společnost, vždy vzhledem k situaci, za níž k verbálním útokům dochází. U tohoto druhu deliktů ojedinělé jednání nepříčetného pachatele není v takových případech zpravidla možné považovat za postačující podklad pro závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě (srov. rozhodnutí č. 58/1968, č. 11/1974, č. 23/1979 a č. 3/2000 Sb. rozh. tr.).
Stejně tak při ukládání formy ochranného léčení je nutné vždy pečlivě zvažovat jak povahu choroby a léčebné možnosti, tak i povahu a závažnost trestné činnosti a povahu a závažnost nebezpečí, které do budoucna ze strany léčené osoby hrozí zájmům chráněným trestním zákonem. Ambulantní forma ochranného léčení přichází do úvahy zejména u těch osob, u nichž vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem lze očekávat, že účel léčení bude splněn i při pobytu léčené osoby na svobodě (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 30/1972 Sb. rozh. tr.)
V projednávané věci je zřejmé, že skutek, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného se stal, naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a obviněný je pachatel tohoto skutku. Stejně tak je najisto postaveno, že obviněný v době spáchání skutku nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný a trestní stíhání obviněného bylo z tohoto důvodu podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno.
Obviněný trpí závažnou psychickou poruchou, a to paranoidní schizofrenií. Nalézací soud usnesením ze dne 16. 2. 2016 uložil obviněnému ochranné léčení ve formě ústavní, resp. přeměnil formu ochranného léčení z ambulantní formy, jež mu byla uložena v jeho dřívější trestní věci. Nalézací soud při ukládání ochranného léčení ve formě ústavní pro splnění podmínek ustanovení §99 odst. 1 tr. zákoníku vycházel, zejména stran nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě, ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Marty Holanové ze dne 27. 9. 2015, z něhož vyplývá, že „ jeho stav nezbytně vyžaduje hospitalizaci, se kterou M. R. nesouhlasí. Pobyt obviněného na svobodě je toho času nebezpečný. M. R. vyžaduje hospitalizaci a intenzivní léčbu “ (str. 3 rozhodnutí nalézacího soudu).
Nejvyšší soud k tomu dodává, že s úvahami nalézacího soudu, potažmo soudu odvolacího ve vztahu k nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě, se v daném čase a souvislostech dá ztotožnit. Nicméně již v době, kdy nalézací soud vydal usnesení, jímž byla nařízena ochranná léčba ve formě ústavní, tedy dne 16. 2. 2016, bylo zřejmé, že obviněný se v mezičase, tedy od vypracování znaleckého posudku v září 2015, dobrovolně podrobil ústavní léčbě a z prozatímní propouštěcí zprávy ze dne 16. 2. 2016 se podává, že aktuálně se nejeví nebezpečný sobě nebo okolí a taktéž, že kontroly u psychiatra a užívání medikace je nezbytné!!
Z lékařské zprávy psychiatrické ambulance ze dne 19. 4. 2016, kterou obviněný přiložil ke svému dovolání, se podává, že dochází na pravidelné lékařské kontroly, podrobuje se injekční léčbě, spolupracuje, uvědomuje si své psychické onemocnění a nutnost léčby, je stabilizován a je patrné zlepšení jeho zdravotního stavu, kdy se jeví být vhodné pokračování v ambulantní léčbě. Stejně tak je z lékařské zprávy patrné, že obviněný je v pravidelném kontaktu s rodinou, především s matkou, kterážto ho vždy na kontroly doprovází a syna několikrát týdně navštěvuje. Nejvyšší soud si je plně vědom, že tuto lékařskou zprávu neměly soudy k dispozici, kdy nalézací soud rozhodl výše uvedeným usnesením dne 16. 2. 2016, přičemž stížnost proti tomuto usnesení byla odvolacím soudem zamítnuta dne 22. 3. 2016, avšak již v okamžiku projednávání dané věci měl nalézací soud k dispozici prozatímní propouštěcí zprávu ze dne 16. 2. 2016, jež svým obsahem stran aktuálního zdravotního stavu, resp. nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě odporuje závěrům znaleckého posudku MUDr. Marty Holanové ze dne 27. 9. 2015. Není pochyb o tom, že obviněný trpí závažnou duševní poruchou, která vyžaduje setrvalou léčbu a lékařský dohled. Je taktéž pravdou, že obviněný se ne vždy stavěl ke své nemoci kriticky a nepodroboval se doporučené léčbě a v minulosti se již dopustil závadného chování pod vlivem své tehdy ještě neléčené duševní poruchy (jednalo se o pravděpodobně první atak nemoci, viz lékařská zpráva ze dne 19. 4. 2016), avšak při ukládání ochranného léčení je vždy nutné vycházet z aktuálního zdravotního stavu obviněného a posuzovat jej vzhledem ke všem okolnostem dané věci .
Na tomto místě Nejvyšší soud podotýká, že pokud znalkyně ve svém znaleckém posudku navrhovala ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě, tak jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 2), tak samo doporučení znalců lékařů, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení, není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Takové rozhodnutí může soud učinit až na základě zhodnocení celého znaleckého důkazu provedeného vyšetřením duševního stavu obviněného (srov. R 59/1968).
Lze tedy dát za pravdu obviněnému, stejně jako státnímu zástupci, že soudy se dostatečně nevypořádaly s konkrétní aktuální mírou nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě a s tím souvisejícího uložení ochranného léčení ve formě ústavní či ambulantní, a je třeba v tomto ohledu provést rozsáhlejší dokazování ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Je tedy třeba doplnit dokazování novým znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k posouzení aktuálního zdravotního stavu obviněného a nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Na základě toho a dalších skutečností, zejména stran postoje obviněného k jeho nemoci a průběhu jeho nynější ambulantní léčby, stejně jako k jeho rodinným a sociálním poměrům, soud pečlivě zváží možnost uložení ochranné léčby ve formě ambulantní či ústavní, přičemž je povinen dbát toho, aby újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nebyla větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu. Uložení ochranné léčby ve formě ústavní je mimořádně závažným omezením osobní svobody obviněného, které někdy může znamenat větší újmu než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to zejména díky neurčitosti svého trvání.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného M. R. je důvodné. Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 8 To 118/2016, zrušil, a dále zrušil i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 1 Nt 51/2016. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Brně nařídil, aby v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení se bude nalézací soud povinen v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu