ECLI:CZ:NS:2016:3.TZ.39.2016.1
sp. zn. 3 Tz 39/2016 -11
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. O. , proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 195/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 195/2011 byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. O.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný
D. O. ,
zprošťuje návrhu na potrestání
pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 9. 2011, v době kolem 02.10 hodin na silnici v obci Ch. ve směru na obec M., řídil osobní motorové vozidlo zn. Daewoo Nexia, ačkoliv za přestupky v dopravě pozbyl řidičské oprávnění, jelikož dosáhl v bodovém hodnocení ztrátu dvanácti (12) bodů, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního sudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 195/2011, byl obviněný D. O. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že: „dne 29. 9. 2011, v době kolem 02.10 hodin na silnici v obci Ch. ve směru na obec M., řídil osobní motorové vozidlo zn. Daewoo Nexia, ačkoliv za přestupky v dopravě pozbyl řidičské oprávnění, jelikož dosáhl v bodovém hodnocení ztrátu dvanácti (12) bodů.“
Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 (dvou) let.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 7. 2012.
Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 52 T 195/2011, bylo rozhodnuto o tom, že obviněný D. O. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a podle čl. IV. odst. 1 písm. b) rozhodnutí o této amnestii se mu promíjí trestním příkazem uložený podmíněně odložený trest odnětí svobody. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 7. 5. 2013.
Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 52 T 195/2011 bylo podle §90 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uloženého předmětným trestním příkazem a zároveň byla obviněnému podle §90 odst. 2 tr. zákoníku stanovena zkušební doba o délce 2,5 (dvou a půl) roku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2013.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 195/2011, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. O. Namítal v ní, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. O. v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 15 Tdo 876/2013 vyslovil závěr, že „skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této doby, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání je možno spatřovat přestupek podle §125 odst. 1 písm. e), bodu 1. zákona o silničním provozu, neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona o silničním provozu“.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 195/2011, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. O. v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Poté, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, a to i včetně všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu se podává, že oznámení o pozbytí řidičského oprávnění Magistrátu města Chomutova bylo obviněnému doručeno dne 15. 9. 2009 (č. 1. 20). Pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu (dále jen „zákon silničním provozu“ nastalo ke dni 23. 9. 2009).
Podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Ustanovení §123c odst. 3 zákona o silničním provozu určuje, že příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.
Podle §123d odst. 1 zákona o silničním provozu řidič, který podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu.
Ustanovení 123d odst. 2 zákona o silničním provozu určuje, že byl-li řidiči za přestupek nebo trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na základě kterého dosáhl celkového počtu 12 bodů, uložen trest nebo sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, je řidič oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění nejdříve po vykonání trestu nebo sankce zákazu činnosti, pokud je uložená doba zákazu činnosti delší než doba podle §123 odst. 1 zákona o silničním provozu.
Podle 123d odst. 3 zákona o silničním provozu žádost o vrácení řidičského oprávnění podává žadatel písemně u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Podmínkou vrácení řidičského oprávnění je prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu a dále předložení posudku o zdravotní způsobilosti, včetně dopravně psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí přiměřeně §101 zákona o silničním provozu.
Ustanovení §125c zákona písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu určuje, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona o silničním provozu.
Objektem trestného činu dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci a na vykázání, které se podle novelizované úpravy již neděje rozhodnutím, ale pouze opatřením. Trestněprávní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale též výkonu rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná (např. rozhodnutí o předběžném opatření vydané v občanskoprávním řízení, které je vykonatelné, jakmile je doručeno povinnému bez ohledu na to, kdy nabude právní moci). Rozhodnutím se zde myslí nejen rozhodnutí ve formálním smyslu, např. rozsudek v trestním nebo v občanském soudním řízení, ale i rozhodnutí v materiálním smyslu, např. některá rozhodnutí ve správním řízení nazvaná jako výzva, oznámení, příkaz, opatření apod. Pojem rozhodnutí je třeba chápat jako jakýkoli individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení. Ve světle tohoto výkladu pojmu rozhodnutí nevzniká pochybnost, že negativní rozhodnutí o námitkách podaných podle §123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. je rozhodnutím, a to nejen po formální stránce, neboť obsahuje náležitosti rozhodnutí podle §68 a §69 správního řádu, ale i po stránce materiální, protože v jeho důsledku ztrácí řidič oprávnění řídit motorové vozidlo. To odráží i možnost podat proti tomuto rozhodnutí odvolání a posléze i správní žalobu (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3184–3188).
Zákonodárce přistoupil k novelizaci §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 390/2012 Sb.) a jednoznačně stanovil, že tohoto trestného činu se dopustí i ten, kdo vykonává činnost, pro kterou pozbyl příslušné oprávnění. Cílem této úpravy je, jak výslovně uvádí důvodová zpráva, odstranit pochybnosti o trestním postihu tzv. vybodovaných řidičů. Řidič, který dosáhl 12 bodů, ze zákona ztrácí odbornou způsobilost podle §123c odst. 3, odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a je obecním úřadem obce s rozšířenou působností z tohoto důvodu vyzván, aby odevzdal řidičský průkaz a mezinárodní řidičský průkaz nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno (srov. §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.; Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3190).
Okresní soud v Chomutově vycházel z názoru, že tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a jemuž již uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, ale zákonné podmínky a předpoklad k vrácení řidičského oprávnění nesplní a přesto usedne do motorového vozidla a toto řídí, dopouští se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli pouhého přestupku, neboť tímto vykonává činnost, pro níž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného právního předpisu. Tento závěr doposud zastával i Nejvyšší soud, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012.
Velký senát Nejvyššího soudu v rámci usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 28/2014), konstatoval, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, neodpovídá dikci a smyslu ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb.
Při srovnání povahy ustanovení §123c a §123d zákona č. 361/2000 Sb. je zřejmé, že §123c zákona č. 361/2000 Sb., podle jehož znění je právním důsledkem dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ztráta řidičského oprávnění, má sankční povahu. Řidičské oprávnění ztrácí řidič přímo ze zákona, tedy bez nutnosti vést o těchto důsledcích správní řízení (srov. Kovalčíková, D., Standera, J. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. 2. vydání: Praha C. H. Beck, 2012, s. 281). Ustanovení §123d zákona č. 361/2000 Sb. určuje toliko postup pro vrácení řidičského oprávnění, které řidič ze zákona o silničním provozu pozbyl na jeden rok dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení, jež lze znovu získat pouze na základě rozhodnutí příslušného správního úřadu o vrácení tohoto řidičského oprávnění za splnění zákonem stanovených podmínek.
Velký senát Nejvyššího soudu konstatoval, že ze znění a vzájemného kontextu těchto ustanovení zřetelně vyplývá, že právní důsledek dosažení celkového počtu 12 bodů spočívající v pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., mající sankční povahu, skončí rovněž uplynutím doby jednoho roku. Důsledkem pozbytí či ztráty řidičského oprávnění není nic jiného než po dobu jednoho roku trvající nezvratný a ničím neovlivnitelný zákaz řídit motorové vozidlo, přičemž právě po uplynutí jednoho roku lze tento důsledek odstranit na základě postupu upraveného v ustanovení §123d citovaného zákona.
Uplynutím doby jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 stanovené v §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., se řidič, který pozbyl řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, nalézá ve stejném postavení jako řidič, který vykonal trest či sankci (dále jen „sankce“) zákazu řízení motorového vozidla, která mu byla uložena rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci. Jestliže řidič vykonal tuto sankci a pak přesto řídil motorové vozidlo, aniž prokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, které pozbyl v důsledku uložené sankce (§94a, §
102 zákona č. 361/2000 Sb.), není možné dospět k závěru, že mařil výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Nelze však ani konstatovat, že mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu, jelikož povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí soudu či jiného orgánu veřejné moci, k jehož ochraně ustanovení §
337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v rozsahu, v jakém byly obviněnému tímto rozhodnutím vysloveny. Po výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel, jež byla uložena rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nepředstavuje řízení motorového vozidla v době, kdy pozbytí řidičského oprávnění jako důsledek takto uložené sankce stále trvá, výkon činnosti, kterou by mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci.
Na základě těchto závěrů je proto zřejmé, že po skončení lhůty jednoho roku označené v §123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. již nemůže osoba (obviněný), která řídí motorové vozidlo, ač jako řidič pozbyla řidičské oprávnění podle §123c odst. 3 tohoto zákona, naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ani za situace, že jí řidičské oprávnění pro nedodržení postupu podle §123d zákona č. 361/2000 Sb. nebylo vráceno. Platí totiž, že „ zákaz řídit motorové vozidlo“ a povinnost obviněného jej respektovat, plynoucí z rozhodnutí orgánu veřejné moci, skončily – ve smyslu relevantním z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – právě uplynutím této lhůty.
Velký senát se v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž vyjádřil k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 7 Tdo 625/2013, když uvedl, že „právní závěry obsažené v usnesení nelze akceptovat, neboť nejsou podloženy logickým a smysluplným výkladem ustanovení §123c a §123d zákona o silničním provozu a vytvářejí mezi kategoriemi osob neopodstatněné nerovné postavení“.
Z výše uvedeného pak analogicky vyplývá, že pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této lhůty, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, jako je tomu v projednávané věci, nespáchá sice přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale takovéto jeho jednání, které není v souladu se zákonem, je možno posoudit, resp. v něm spatřovat přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s §3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb.
Podle §20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.
Podle odst. 2 se běh lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 přerušuje zahájením řízení o přestupku, jakož i vydáním rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu o uložení pokuty, přerušuje se běh lhůty jeho doručením.
Podle odst. 3 přerušením běhu lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 začíná běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky.
Jak již bylo uvedeno shora obviněný D. O. byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním ze dne 29. 9. 2011. S ohledem na ustanovení §20 odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle kterého přestupek nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky, není možné v současné době jednání obviněného, které nepochybně v době jednání naplnilo znaky přestupku podle §22 odst. 1 písm. e), bodu 2. zákona č. 200/1990 Sb., neboť řídil motorové vozidlo přesto, že pozbyl řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., jako přestupek projednat, neboť od jeho spáchání uplynula doba delší jak dva roky.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2011, sp. zn. 52 T 19512011, byl porušen zákon v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného D. O.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil. Zrušil i všechna další rozhodnutí, která na toto rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 195/2011, není třeba provádět další dokazování, skutková stránka byla správně vymezena, rozhodl Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené právní závěry sám podle §271 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněného D. O. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil návrhu na potrestání, který ho vinil z jednání popsaného ve výroku tohoto rozsudku, v němž byl spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť z důvodů výše podrobně rozvedených se nejedná o trestný čin a nejsou dány důvody k postoupení věci jinému orgánu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 10. 2016
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu