ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1078.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1078/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., proti žalovaným: 1) České republice – Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, a 2) JUDr. J. B. , předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě, o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 60/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 61/2011-150, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. srpna 2010, č.j. 23 C 60/2002-113, zamítl návrh žalobce, aby mu byl pro odvolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 61/2011-150, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když také dovodil, že se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť soud vydává rozhodnutí v rámci zákonné licence, a proto nemůže jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s výjimkou ustanovení §243c odst. 3 o.s.ř.) ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012, přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není v dovolacím řízení zastoupen advokátem, stejně tak jako ani nedoložil, že by případně měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž – jak bude vyloženo dále - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle §104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ani navazující ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání pro případ rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce účastníku pro řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Nejvyšší soud proto předmětné dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu