ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1566.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1566/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. R., proti žalovaným 1) M. Š. a 2) V. Š. , o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 34/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2014, č. j. 1 Co 84/2014-44, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. února 2014, č. j. 24 C 34/2013-29, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž se domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 300.000,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy za tvrzený zásah do jeho osobnostních práv. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že z vyplněného majetkového přiznání má za to, že poměry žalobce by sice odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků, ale podaná žaloba, stejně jako podané dovolání, je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, takže není naplněna jedna ze dvou kumulativně vyžadovaných zákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Olomouci (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. května 2014, č. j. 1 Co 84/2014-44, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že v posuzovaném sporu jde o šikanózní výkon práva žalobce. Konstatoval mimo jiné, že žalobce žaluje žalované, které poškodil trestným činem.
Žalobce podal dne 13. června 2014 proti uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání. Při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, a ani případně nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. ledna 2016, č.j. 24 C 34/2013-148, vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce uvedený nedostatek dovolání ve stanovené lhůtě neodstranil a místo toho reagoval podáním ze dne 14. března 2016, ve kterém mimo jiné uvedl, že se v dovolacím řízení zastupuje sám, což s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97 pokládá za možné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu §10a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Předně dovolací soud uvádí, že dovolatelem namítaná judikatura, z níž plyne závěr, že dovolatel nemusí být v tomto řízení zastoupen advokátem, byla překonána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněným pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání (srovnej ustanovení §241 o.s.ř.), proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o.s.ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o.s.ř.).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014, část občanskoprávní a obchodní).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. května 2014, č. j. 1 Co 84/2014-44, zřejmě bezúspěšné právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobce domáhá ochrany osobnosti za zásah do svých osobnostních práv proti žalovaným způsobený tím, že ho v diskusním příspěvku na internetu označili za „podvodníka a zloděje“, přičemž se však žalobce (před tím) dopustil vůči žalovaným trestného činu zpronevěry. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, žalobce přijal od žalovaných zálohu na provedení prací ve výši 28.000,- Kč, objednávku však nerealizoval, a převzaté peníze zálohy žalovaným přes urgence nevrátil. Za toto jednání byl žalobce odsouzen pro uvedený trestný čin, přičemž mu byla v trestním řízení uložena mimo jiné povinnost nahradit poškozeným škodu. Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako šikanózní a tím i zřejmě bezúspěšný výkon práva, když žaloba směřuje vůči žalovaným, které žalobce měl svým činem poškodit. Přitom termíny užité žalovanými, které jsou předmětem daného řízení, nelze pokládat za zásadně neadekvátní žalobcovu jednání příčícímu se zákonu, kterým byli žalovaní poškozeni. Závěr soudů obou stupňů, že v posuzovaném případě jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, je proto nepochybně opodstatněný. Ohledně předchozího dovolání žalobce ve stejném sporu ostatně Nejvyšší soud vyslovil stejný názor již v usnesení ze dne 23. září 2015, č.j. 30 Cdo 1333/2015-128, od něhož nemá důvod se ani v tomto případě odchylovat.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu