ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1691.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1691/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce ZKL Klášterec nad Ohří, akciová společnost , se sídlem v Klášterci nad Ohří, Miřetice u Klášterce nad Ohří, Nádražní 214, identifikační číslo osoby 001 52 552, zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, proti žalovanému INJURED s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Anny Letenské 34/7, identifikační číslo osoby 475 34 346, zastoupenému JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem shodně s žalovaným, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 9 C 170/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. září 2015, č. j. 17 Co 662/2014-322, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. srpna 2014, č. j. 9 C 170/2011-293, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a dále zamítl jeho návrh, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se snaží vyhnout případné povinnosti hradit náklady řízení a zajistit si pro případ neúspěchu ve věci, alespoň úhradu vlastních nákladů a vyplacení odměny vlastnímu právnímu zástupci. Řízení v uvedené věci probíhá již od roku 2011, a kdyby žalovaný respektoval závěry Nejvyššího soudu České republiky o tom, že (předmětná) smlouva o prodeji části podniku je absolutně neplatná, nemusel by být spor o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem veden.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. 17 Co 662/2014-322, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud uvedl, že existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je podmínkou nezbytnou k tomu, aby byl účastníkovi k jeho žádosti ustanoven zástupce, nikoliv však podmínkou jedinou. Účastníkovi lze na jeho žádost ustanovit zástupce pouze v situaci, kdy je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O takový případ se v zásadě jedná tehdy, pokud účastník sám zřejmě není schopen se v soudním řízení orientovat a činit příslušné procesní úkony, popř. se k věci adekvátním způsobem vyjadřovat. V této konkrétní věci je z obsahu odvolání zřejmé, že žalovaný je schopen v řízení svá práva hájit, jeho argumentace je po skutkové i právní stránce na vysoké úrovni a je schopen argumentovat i relevantními názory obsaženými v judikatuře. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že ustanovení zástupce žalovanému není k ochraně jeho zájmů nezbytně třeba.
Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalovaného o nezbytnosti přiznání osvobození od soudních poplatků. V tomto směru odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vyložil, že účelem osvobození od soudních poplatků je, aby účastníku nebyla odňata možnost účastnit se soudního řízení jen v důsledku jeho nepříznivých příjmových a majetkových poměrů. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by žalovanému v průběhu řízení, alespoň prozatím, vznikla jakákoli procesní platební povinnost.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) neshledal ve smyslu §237 o. s. ř. přípustným.
Pokud dovolatel v dovolání (čl. II. bod A a zčásti čl. II. bod C) vymezuje předpoklad přípustnosti dovolání na základě vytknutých procesních vad, jichž se měl odvolací soud v řízení dopustit, je třeba k této části argumentace uvést, že by k ní podle §242 odst. 3 o. s. ř. bylo možné přihlédnout pouze v případě, bylo-li by dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, což se netýká tohoto případu.
V další části svého dovolání (čl. II bod B) dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že ten příliš restriktivně a nesprávně vyložil §138 odst. 1 o. s. ř., dospěl-li k závěrům, že právo na osvobození může mít jen účastník řízení, kterému již v řízení vznikla poplatková povinnost, a dále, že v případě pozdějšího vzniku poplatkové povinnosti může žalovaný podat novou žádost o osvobození od soudních poplatků. Oba závěry podle dovolatele jsou nesprávné a odvolací soud se jimi odchýlil od právního názoru Nejvyššího soudu, který byl vyjádřen v jeho usnesení ze dne 18. února 2014, sp. zn. 33 Cdo 3050/2013.
V posledně uvedeném rozhodnutí (dostupném veřejnosti na internetových stránkách Nejvyššího osudu http://nsoud.cz ) dovolací soud in concreto vyložil:
„Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, který je zastáván i v odborné komentářové literatuře, podle něhož neurčuje-li výrok usnesení, jímž soud přiznal účastníku řízení osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.), výslovně jinak, platí toto osvobození jen do pravomocného skončení řízení; na dovolací řízení se bez dalšího nevztahuje. Jinými slovy řečeno, přiznané osvobození od soudních poplatků se vztahuje i na odvolací řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 22/2002, a ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3553/2011, dále Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953-954). Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že osvobození od soudních poplatků se přiznává zásadně až do pravomocného rozhodnutí věci a že se tudíž nutně vztahuje i na odvolací řízení; z hlediska rozhodování o osvobození od soudních poplatků je tak řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem pojímáno jako jeden celek. Názor žalobkyně, podle něhož už to, že další žádost o osvobození byla podána v odvolacím řízení (kdežto předchozí v řízení před soudem prvního stupně), je jinou skutečností představující změnu poměrů, se z uvedených důvodů nemůže prosadit.“
Z uvedeného je zřejmé, že s vyloženými závěry nijak nekoliduje závěr odvolací soudu, jak je vyjádřen v dovoláním napadeném rozhodnutí. Lze tedy dovodit, že na podkladě uvedeného vymezení přípustnosti dovolání se dovolateli nepodařilo přípustnost jeho dovolání založit.
Nad rozsah výše uvedeného lze k uvedenému dodat následující.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli (žalovanému) přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http:/nalus.usoud.cz).
Dikce §138 odst. 1 o. s. ř. neznemožňuje předsedovi senátu, resp. soudu posoudit konkrétní okolnosti případu i způsobem, jenž v daném případě učinil odvolací soud v napadeném usnesení, a to právě s ohledem na shora vyložený účel institutu osvobození od soudních poplatků. Žalovanému vskutku žádné poplatkové povinnosti v uvedeném řízení nevznikly a vzniknout by (zatím) neměly. Kromě toho jeho žádost o soudní liberaci a ustanovení advokáta, s ohledem na jeho dosavadní procesní chování a průběh řízení, vykazuje určité rysy procesní obstrukce, jak skrze uvedenou žádost prodloužit řízení. Tuto okolnost ostatně signalizoval soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí s ohledem na již vyslovený právní názor dovolacího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 ohledně otázky týkající neplatnosti předmětné smlouvy o prodeji části podniku.
Pokud dovolatel poukazuje na skutečnost, že v jiných řízeních bylo jeho návrhům na soudní poplatkovou liberaci vyhověno, pak lze poukázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2016, sp. zn. III. ÚS 3703/15, který v tomto rozhodnutí vyložil, že splnění podmínek zkoumá soud vždy na základě konkrétních okolností a vývoje věcí a přiznání práva na osvobození od soudních poplatků je dáno specifickými okolnostmi každého jednotlivého případu.
Z vyložených důvodů proto dovolání žalovaného bylo podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu